Tumor není humor: jak jsem nebyla blbá a šla na prohlídku

Známe to všichni – čas od času se ocitneme na místě a ve společnosti, kam se tak nějak nehodíme či dokonce přímo pobuřujeme svou jinakostí. Jedna taková zkušenost potkala nedávno mě. Stála jsem ve frontě, ze které jsem absolutně vyčnívala. Byla jsem asi o čtyřicet let mladší než všichni kolem a na rozdíl od ostatních, poměrně nervózních lidí, jsem si v klidu vytáhla z tašky sýrový toust a s chutí ho snědla. Když jsem se zasmála zvonění telefonu ženy v řadě za mnou, obdržela jsem přinejmenším výchovné pohledy. Jednoduše se mi zdálo, že Beethovenova Osudová je jedním z vrcholů klasické hudby, ale ve frontě na onkogynekologickém oddělení působí hrůzně. Bylo mi zkrátka velmi rychle jasné, že s ženami v řadě nesdílím humor, ale jen tumor. 

„Tak jak jste na to vůbec přišla?“ ptá se mě doktor na příjmu. Hned první odpovědí jsem ho šokovala – šla jsem na preventivní prohlídku. Posledních několik let chodím pravidelně alespoň jednou za rok. Před pár lety mě totiž dost zasáhl příběh Lucie Bittalové, která s pokročilým stádiem rakoviny děložního čípku říkala holkám, aby nebyly blbé a chodily na prohlídky.

Jsem jedna z těch, které kampaň Měsíc raka i předčasná smrt její autorky skutečně donutila naučit se vždycky kolem Mikuláše objednat na gyndu. I proto mě tak zarazilo, že když jsem v posledních týdnech některé ze svých kamarádek řekla, co mi vyrostlo na vaječníku, po počátečním šoku většinou následovalo něco jako: „Ježišimarjá, taky bych měla k doktorce, nebyla jsem tam, ani nepamatuju.“ Odpovídám, že člověk není nesmrtelný, dokonce ani v pětadvaceti. S každým dalším „ježišmarjá“ si říkám, kolik kampaní ještě musí holky s rakovinou udělat, aby ostatní holky nebyly blbý?

Už sis tento měsíc promačkala prsa? 

Člověka rozhodně neuklidní, když se s žádankou na expertní ultrazvuk a nálezem na vaječníku rozhodne zadat do Googlu to, čeho se nejvíc děsí. Rakovině vaječníků se velmi eufemisticky říká tichý zabiják. Problém nádoru vaječníku nebo děložního čípku je ten, že nebolí a nejde vidět. Komplikace často přijdou, až když už je příliš pozdě. Mně dost možná včasná návštěva lékařky zachránila život. Teď mě čeká něco, čemu pracovně říkám tumorexit. Název napovídá, že to bude komplikované a přinejmenším nepříjemné. Vědět, že neumřete, je ale i přes operace a pobyt v nemocnici docela příjemný pocit. A pro tenhle hezký pocit stačí zvednout telefon a sundat si kalhotky.

Ale vy tyhle statistiky, dobré rady a apely už znáte, že? Četly jste je tisíckrát, pokaždé jste se znepokojily, jednou nebo dvakrát si nezapomněly promačkat po menstruaci prsa a na tu prohlídku určitě půjdete. Možná ale taky ne. Pro ty z vás, které to zase chtějí posunout na jindy, mám jako majitelka nezhoubného nádoru pár poznámek.

Vaječníky jsou hodné a hezké – běž se na ně podívat

Některé ženy jistě chtějí mít děti. To se samozřejmě o poznání hůř udělá, když nemáte vaječníky. Žena, která přečká nádorová onemocnění vaječníků, se bude celý život potýkat s jeho následky. A i pokud vám zrovna téma dětí nic neříká, ani tak není rozumné se o vaječníky nezajímat. Mimo jiné totiž produkují poměrně důležité hormony estrogeny. Estrogen ovlivňuje celý ženský organismus – což neznamená jenom to, že díky němu máme menstruaci, a naopak většinou nemáme chlupy na hrudníku. Estrogeny pomáhají v boji proti akné, protože popohánějí žlázy, aby nekecaly a makaly. Posilují sílu kostí, dohlížejí na rozličné procesy ve vagíně a i mimo ni, regulují produkci cholesterolu. Když nepůjdete včas na prohlídku, můžete o ně snadno přijít. 

Nádor z vás může velmi rychle udělat docela dospělého člověka. Nemáte hypotéku? Děti? Auto nebo řidičák? Nemáte dostudováno, nemáte moc peněz ani představu, co z vás jednou bude? A teď si představte, že vám lékař musí uříznout pořádný kus jednoho vaječníku. Mě dospělou neudělala maturita, život v zahraničí a dokonce ani první stravenky. Tvrdě jsem dospěla na předoperačním kolečku. „Vajíčka vám ještě zbývají, ale doporučuji případné mateřství uspíšit, pro jistotu,“ řekl mi dobrosrdečně doktor. Nádory se můžou vracet – můj typ dokonce až ve 30 % případů. Alespoň si tedy nudný pobyt v nemocnici zkrátím přemýšlením o tom, jestli a kdy chci mít děti. 

V poslední době se všichni zvráceně vyžíváme ve sledování zpráv o tom, kolik lidí už umřelo na koronavirus, vykupujeme fazole v plechovce a zavíráme se ve sklepě, odhodláni zastřelit kohokoliv, kdo kýchne. Mnohem efektivnějšího zabijáka přitom necháváme na jindy. Návštěvy doktora je hloupé se bát. Možná už u něj dávno nedostáváme obrázky s krtečkem za statečnost. Hodný doktor ale aspoň ukáže vaječníky na ultrazvuku - a to je teprve obrázek, pro který stojí za to se u něj zastavit.