Cesta k přijetí vlastního těla? Nechte se zachytit v úplné nahotě, radí fotografka

Podle Terezy Škoulové může vést cesta třeba i skrze odhalení svého těla pro fotografie. Ona sama s fotografováním svého vlastního těla i těl dalších žen experimentuje už léta. „Fotím ženy posledních pět let, za tu dobu mezi námi vznikla řada přátelství. Otevírám vám osobní prostor své kuchyně a vy se otevíráte mně: mluvíme spolu o vztazích, o knihách a o těle, které pak nabízíte mému objektivu. Jedno téma se opakuje napříč všemi rozhovory: obavy z vlastní nedokonalosti. A vůbec nezáleží na tom, jak moc krásné nebo štíhlé ve skutečnosti jste,“ píše v textu pro web Heroine.cz.

Motivace k tomu, aby její klientky své tělo ukázaly jiné ženě a nechaly ho zvěčnit na snímcích, jsou různé. Někdo chce zachytit sebe sama v nějakém šťastném období, pro někoho je motorem i zvědavost, jestli „problematické partie“ budou i na fotkách tak… problematické. A když si se svými objekty Tereza Škoulová povídá, často zjistí, že jsou schopné na sobě aspoň nějakou část těla pochválit a ocenit. Jenže i ten, kdo si umí pochválit rty nebo oči, se dokáže tvrdě zkritizovat. Mnohým dcerám srazí sebevědomí poznámky odposlouchané doma od rodičů, další si vyslechnou svoje mezi spolužáky nebo na trénincích. Dvaadvacetileté Natálii třeba kdysi dávno jiná dívka na kroužku tance řekla, že má velký zadek. „Moje reakce byla, že jsem zatáhla půlky a začala to víc řešit: nosila jsem velká trička, abych to schovala. V té době byly trendy skinny jeans a prostě jsem se styděla. Ačkoli jsem byla vyžlička, brala jsem to jako realitu: někdo mi to řekl, tak to tak asi je,“ vzpomíná mladá žena.

Nejde ale jen o to, že se ženy za sebe stydí, není jim příjemné se svléknout do plavek nebo při setkání se zajímavými lidmi úzkostlivě zatahují břicho či schovávají hýždě. U některých se posedlost vzhledem může zvrtnout například v poruchu příjmu potravy, jako v případě už zmíněné tanečnice Natálie: „Začala jsem experimentovat, což vyeskalovalo během covidu: najednou jsem získala čas hodit se do formy – jak jsem věřila – a skončilo to extrémně. Breaking point byl, když se moje máma začala bát, že umřu.“ Co pomohlo Natálii, aby změnila svůj přístup k sobě a dokázala se přijmout taková, jaká je? A co může pomoci většině žen? Tereza Škoulová pátrala v literatuře, doptávala se žen a svoje poznatky nabízí čtenářstvu Heroine.cz.