Na záchodě s němčinářem i učitel, který byl její první. Jak studenti zpětně vzpomínají na vztahy s vyučujícími

Věře je dnes jednapadesát let. Když jí bylo sedmnáct, sblížila se na školním branném výjezdu se svým učitelem. Scházeli se venku, v šatně tenisového klubu nebo v jeho autě. Pro Věru to byla první intimní zkušenost. „Učitel si s ní hned na začátku otevřeně promluvil. Zamiloval se do ní, je však ženatý, má dvě děti a rozvádět se kvůli ní neplánuje,“ píší v textu o vztazích mezi vyučujícími a studentstvem autoři Lukáš Houdek a Barbara Herz. „Jejich vztah trval tři roky. Ukončila ho právě Věra. Odstěhovala se za studiem na vysoké a začala mít jiné zájmy a nový okruh lidí. „Začal mi připadat prostě starý,“ zamýšlí se nad důvody rozchodu. Na vztah s ním vzpomíná ráda. Byly to podle ní tři krásné roky. Dnes myslí hlavně na to, co jí jako sedmnáctileté vůbec nedocházelo. „Na tu jinou ženskou, která se stará o děti, zatímco si její manžel někde užívá. Několik víkendů jsme dokonce byli i u nich doma, a vůbec mi to nevadilo. Dnes bych tuhle morální stránku řešila mnohem víc.“

Vztah s němčinářem udržovala nějakou dobu i Marta, která tehdy chodila na jedno známé pražské gymnázium, kde byly tyto krátké i dlouhodobější románky naprosto běžným jevem. „Na jednom z výletů se učitelé spolu se studenty opili a Marta s němčinářem skončila na záchodě. Měli spolu pohlavní styk. „Říkal mi, že se do něj hlavně nesmím zamilovat“,“ vypráví Marta Barbaře Herz. Vztah i v tomto případě ukončila ona – a ačkoliv jí v době, kdy navštěvovala gymnázium, přízeň vyučujícího pomáhala k většímu sebevědomí, zpětně si uvědomuje, že nejde o zdravou dynamiku: „Když jsem později takové vztahy obhajovala tím, že si každý může spát, s kým chce, začalo mi docházet, jak problematické to je. Dříve jsem si té mocenské dynamiky nebyla vědoma,“ zamýšlí se. „Je to velmi asymetrická situace. O lásku jde málokdy. Ty vztahy nemají přidanou hodnotu. Naopak jsou pro mladé lidi nebezpečné.“

Psycholožka Kateřina Mašková, která se dlouhodobě zabývá tématem zneužívání osobami v pomáhajících profesích, se také domnívá, že nejde o vyrovnané vztahy: „V českém prostředí jsou vztahy mezi vyučujícími a studujícími pořád velmi často romantizovány a prezentují se jako osudová láska, místo abychom v nich viděli zneužití mocenské pozice,“ popisuje. Podobné nevyvážené vztahy se dají považovat za systémový problém, který zůstává na okraji zájmu společnosti. Nejde jen o střední nebo vysoké školy, ale také o školy základní či umělecké či sportovní kroužky. Nemáme ale žádná data, která by ukazovala, o jak častý jev se jedná, zdůrazňuje Johanna Nejedlová z organizace Konsent: „Jediný výzkum, který se tomu věnoval, je z roku 2012. Tehdy patnáct procent studujících uvedlo, že zažilo nechtěnou pozornost, dvě procenta dokonce vynucený pohlavní styk. A to je dvanáct let starý výzkum, dnes by byla čísla ještě vyšší.“ Jak také mohou vztahy mezi vyučujícími a studujícími končit? Jaké dopady z dlouhodobého hlediska mívají? A měli bychom jako společnost přistupovat k podobným vztahům přísněji? Přečtěte si článek Lukáše Houdka a Barbary Herz na webu Heroine.cz.