Ikona jménem pánský oblek
Módní časopisy určené ženám okupují přední místa na novinových stáncích. Světla přehlídek přitahují dechberoucí dámské modely. I pánská móda tu má své místo, ale vždy zůstává v pozadí. Může za to snad oblek – tedy oděv, který je tak dokonalý, že prostě nelze inovovat?
„Módní trendy mizí, ale styl je věčný.“ Památnou větu vypustil z úst módní návrhář Yves Saint-Laurent, který byl jedním z prvních, kteří do světa ženské módy vnesli do té doby nezcizitelné mužské prvky – sako a kravatu. Tyto kusy jsou natolik spjaté s pánským světem, že od konce 19. století se jejich střih prakticky nezměnil. Vytvářejí dojem jakého konzervativního světa bez nálad a počasí, kde se totéž opakuje neustále dokola. Je to onen „věčný“ styl, který stojí jako opozice vůči sezónním veletočům dámské módy?
Ve skutečnosti se až do 18. století výstřednost považovala za doménu pánů. Žena coby strážkyně domácího krbu měla působit skromně, a kromě krátkého času dospívání také jen pramálo vyzývavě. Masivní prostříhávané rukávy a barety s pery nosili žoldnéři, plandavá roucha ze vzácných látek benátští kupci, šlechtici později nasadili extravagantní paruky. Svět barev, výstřednosti a na odiv vystavovaného luxusu, typicky samčí potřebu se předvádět, změnily dvě věci: napoleonské války a zrození módních ikon.
Vojenská inspirace
Začátek devatenáctého století se nenesl jen ve znamení vojenských tažení. Doba přinesla také nebývalý rozvoj opery a honosné plesy a večírky. V tomto společenském varu se poprvé v historii ve velkém ukázaly slavnostní vojenské uniformy, které se promísily s civilní garderobou a které jí otevřely zcela nový svět.
Vypasované kabáty s velkými klopami a stojatými límci, formalizované do jednotného střihu, dávaly vojákům auru síly a působily proti nazdobeným oděvům aristokratů jako z jiného světa. Do zatuchlého prostoru složité rafinovanosti vtrhla energická jednoduchost. Vlna inspirace byla na světě.
