Vegankou v Česku? Stále se musíte smířit s nechápavými pohledy národa masožravců

Když jsem se nedávno začala zajímat o vyšší level, tedy veganství, ukázalo se, že právě postoj našeho nejbližšího okolí nás od čistě rostlinné cesty často odrazuje. Jsme sice dospělí, na jídlo si vyděláváme sami, ale stejně se obáváme, jak to zvládne nejbližší rodina, třeba babička, která už nás nebude moci poctít ani čočkou s vejcem nebo smažákem.

V zájmu o cizí jídelníček je ukryta jedna zásadní věc. Ať už zvolí dotazující konfrontační přístup, nebo ne, projevuje zájem o téma. Neignoruje ho. Je pak samozřejmě na nás, jaký postoj zaujmeme k jeho zvídavosti, potažmo snaze přesvědčit nás, že s námi není něco v pořádku. Zakladatelka projektu Soucitně.cz Tereza Vandrovcová poukazuje na fakt, že nepřátelské reakce okolí můžou vyplývat z upřímného strachu o vaše zdraví, z pocitu, že útočíte na jejich vlastní hodnotový systém, nebo z prostých obav z něčeho odlišného a neznámého.

Maso na český způsob

A že pro většinu obyvatel veganství neznámé je, dokládá i fakt, že Česko patří mezi světovou masožravou špičku. Až 90 % lidí u nás konzumuje maso každý den. To je více než světový (73 %) i evropský (76 %) průměr. Češi jsou se svými 82,4 kilogramy masa za rok velmi masožravý národ (pro porovnání, první místo dlouhodobě drží Američané se 124 kily). Neveselý je i celosvětový nárůst konzumace masa, za kterým stojí především obyvatelé zemí s rychlým ekonomickým vzestupem. Ke snaze přecházet na západní životní styl se mimo jiné váže také konzumace steaků, hamburgerů a hotdogů. „Například v Číně a Japonsku se za posledních 30 let spotřeba masa zvýšila shodně ze 4 na 54 kg na osobu za rok. Podobná situace nastala i v Brazílii, kde na konci 80. let minulého století snědli 28 kg masa na osobu a rok, zatímco dnes je to téměř trojnásobné množství (79 kg),“ uvádí Eva Henzlerová z odboru vnější komunikace Českého statistického úřadu.

Zvláštní roli pak hraje i česká kuchyně. „Za minulého režimu byla podporována vysoká konzumace masa. Doporučené množství bílkovin bylo asi dvakrát vyšší, než jaké měly západní státy. Maso bylo prezentováno jako nejlepší zdroj síly pro dělnickou třídu. Předepsaný obsah bílkovin se nezměnil do 90. let, než se začala zapracovávat doporučení WHO. I dnes najdeme v nabídce školních jídelen pětkrát týdně maso. Pokud není jídlo z masa, je sladké. Představy o tom, že když nejíte maso, jíte salát nebo sladké jídlo, jsou zakořeněné hluboko,“ vysvětluje Tereza Vandrovcová. K tomu můžeme přidat důvody, jako je nedůvěra veřejnosti v nutriční i chuťovou plnohodnotnost rostlinné stravy, postoj okolí či zdánlivě chybějící know-how v oblasti veganského stravování.

Těžké porozumění mezi řepou a řízkem

Lidé, kteří přešli na veganství či vegetariánství, jsou ambasadoři jiného životního stylu.  „Zkuste případné zájemce informovat o svých důvodech k vegetariánství/veganství bez zbytečného urážení a agresivity, která je spíš odrazující. Uvědomte si, jak dlouho vám samotným trvalo připustit si nepříjemnou realitu, a snažte se být maximálně trpěliví,“ radí Vandrovcová. Na webu Soucitně.cz nabízí nejčastější otázky a odpovědi a také možné propojení s dalšími vegankami a vegany, kteří si podobnou cestou nejspíš museli projít taky.

Stejně jako v Česku, i jinde ve světě tvoří veganskou komunitu i lidé, kteří přijali zvířata do svého etického okruhu a jednoduše nesouhlasí s jejich zneužíváním pro uspokojování potřeb lidí. „Celý život jsem milovala zvířata, a když jsme je doma chovali, postupem času jsem jedla méně a méně masa. Když jsem začala žít sama, maso jsem si dala jen v restauraci, koupit si syrové maso pro sebe jsem skoro nebyla schopná. Sílil ve mně pocit, že nemáme právo zabíjet zvířata jen kvůli svojí stravě. Pak jsem potkala člověka, který mi řekl, že je zapotřebí být důsledný a jednoho dne učinit to rozhodnutí. A mně to došlo. Byla jsem velmi důsledná vegetariánka a po založení profilu na Facebooku jsem se začala dívat na videa a články hlavně o mléčném průmyslu. Dlouho jsem se obhajovala tím, že u mléka a sýrů přece nikdo neumírá. Pak jsem si uvědomila krutost mléčného průmyslu, pomalu odbourávala dřív milované sýry a chtěla přejít na veganství. Začala jsem navštěvovat akce ochránců zvířat. Nyní jsem sama hodně aktivní, úplně se mi tím změnil život. Jednoduše nesouhlasím s využíváním zvířat a jejich utrpením a myslím si, že je potřeba dělat víc, s nadsázkou řečeno, než si jen doma smažit tofu,“ vypráví svůj příběh Katrin Vorreiterová.

Existuje ještě jeden zásadní důvod, a to zdravotní. Lékařka Radana Dymáčková zdůrazňuje, že čistě rostlinná strava neobsahuje žádný cholesterol. To ale bohužel neznamená, že je automaticky zdravější. Pavel Houdek, učitel sebeobrany a velký propagátor veganské stravy, vidí možné zdravotní benefity jako velmi lichý důvod. Upozorňuje, že i vegansky se můžete stravovat velmi nezdravě. Pokud si nedpustíte „junk food“, velkou část vašeho jídelníčku budou tvořit polotovary a náhražky masa a nenaučíte se doplňovat bílkoviny například luštěninami nebo si pravidelně nechat měřit hodnoty důležitých látek v těle, můžete si zdraví i zhoršit.

O důležitosti rozmanité a vyvážené stravy svědčí příběh Oldřicha Sklenáře. „O přechod na veganskou stravu jsem se v minulosti pokoušel několikrát, především z environmentálních a etických důvodů. Moje snahy nicméně pokaždé ztroskotaly. Například při jedné zahraniční expedici spojené s namáhavou prací v terénu jsem se pokusil spolehnout výhradně na ovesné vločky se sušeným ovocem. Nakonec to dopadlo tak, že mě před hladem a únavou zachraňoval místní sušený salám a sýr. Až současná přítelkyně, která je vegankou už spoustu let, mi dala ultimátum a současně mi pomohla upravit stravování tak, abych neměl hlad ani při aktivním sportování,“ říká.

Skončit s masem hned, nebo postupně?

Velkou otázkou zůstává, jestli z environmentálního hlediska stačí maso omezovat jednou, nebo vícekrát týdně. Zástupci českých veganských komunit se shodují, že cesta k veganství je proces a že důležité je někde začít. „Jakýkoliv apel na redukci dává z utilitárně environmentálního hlediska smysl. Protože dva reduktariáni mohou mít stejný výsledek jako jeden vegetarián. Z ideologického hlediska je lepší, aby přibývalo těch, kteří si nemyslí, že zabíjet zvířata a jíst maso je správné, protože to jsou ti, co hledají a protlačují nové cesty. Navíc veganství nestojí pouze na jídelníčku nebo stravovacích návycích, ale na celé filozofii za tím. Tedy na důvodech, proč to všechno děláme. Dokud se člověk na něčem podílí, má silnou psychickou tendenci to podporovat, aby v něm nenastal vnitřní rozpor. Pokud člověk maso škrtne z jídelníčku, dává mu to prostor přijmout zvířata do svého etického okruhu,“ popisuje Vandrovcová.

Vegani a veganky se shodnou na ještě jedné věci. Dnes je to snadné. Před třiceti lety nebyly informace dostupné na internetu a v knihách, nebyla tak velká nabídka veganské kuchyně, chyběly restaurace, potraviny a také lidé, kteří by v začátcích poradili. Znamenalo to třeba celý týden jíst fazole nebo čočku. Dnes je problém možná trochu opačný. Informací valících se ze všech stran je více než dost a najít ty kvalitní není tak snadné. Existují specifické rady pro těhotné, děti, sportovce. Náročnější úkol je to pro lidi s intolerancí nebo alergií na určitou skupinu potravin, ale i výživoví poradci a poradkyně se už přizpůsobují poptávce.

Znamená to tedy, že když se rozhodnete pro veganství, už žádné maso nikdy nespolknete? Ne tak docela. Mnohé příběhy dokazují, že veganská strava vás může provázet jen určitou část života. Je možné, že budete chtít zvolnit. Přejít zpět na vegetariánství a zařadit vejce, mléčné výrobky nebo med. Například Klára Schovánková se po více než čtyřech letech rozhodla veganství vrátit zpět k vegetariánství v době před otěhotněním a poté i ke konzumaci masa v době těhotenství. „I když jsem kombinovala a hlídala živiny, začala jsem ztrácet energii. Navíc jsem psychicky neustála jinakost. Například jsem byla na pracovních schůzkách tématem, když se lidé neměli o čem bavit. Pořád se přede mnou někdo ospravedlňoval, že maso jíst musí. V rodině jsou zase cítila, že moje jinakost obtěžuje,” přiznává.

Pokud o cestě vegetariánství nebo veganství uvažujete také, nebo si jen chcete zkusit žít pár dní bez mléčných produktů, příležitost se nabízí ve formě různých výzev. Po dobu až 30 dní změníte své stravovací návyky a budete dostávat podporu a rady od organizátorů. Podle některých veganů můžete pociťovat při vynechání živočišných bílkovin přechodnou únavu nebo zažívat pocity nafouknutého břicha, protože váš zažívací systém si bude zvykat na větší množství luštěnin. Podle jiných veganů jsou to mýty. A když se pro to i tak rozhodnete, přeji vám nejen pevnou vůli, ale taky co nejméně kuřecích kousků v zeleninových vývarech a vstřícný postoj ke všem příbuzným a kamarádům s nechápavými pohledy.