Vůně vypraného prádla. Maminčiny ruce namazané krémem. Oblíbený parfém. Naše životy nenápadně doprovází chemikálie s bohatou historií, o jejíž existenci většina z nás nemá ani tušení.
Lidstvo má odjakživa pozitivní vztah k vůním. Už staří – doplňte si libovolný starověký národ – používali vonné pryskyřice, byliny a květiny k navonění svých obydlí i těl. Tato záliba nás už nikdy neopustila, jen oblíbené vůně a jejich fyzická podoba se měnily. Pálení, nahřívání, macerace v oleji, později destilace, nakonec syntéza v laboratořích a vývoj úplně nových, dříve neznámých aromat.
Mošus, nebo také pižmo, patří k nejstarším vonným látkám historie. Pravé, přírodní pižmo se získává ze samčí pachové žlázy malého jelenovitého přežvýkavce kabara pižmového (jeho latinské jméno zní, připravte se… moschus moschiferus) a v surové koncentrované podobě páchne tak odporně, že se z toho prý lovcům kabarů spouštěla krev z nosu.
Název „mošus“ je počeštěný německý Moschus. Tento výraz, jakož i další cizojazyčné varianty (anglický musk, francouzský musc, italské muschio), pochází z latinského muscus, řeckého moskhos a perského mushk.
Dalšími pradávnými vonnými oblíbenci jsou například kadidlo, myrha, santal, cedr, myrta, jalovec, nebo „obyčejný“ tymián či máta.
Teprve v podobě výrazně zředěné tinktury, namíchané ještě s dalšími ingrediencemi, začne vydávat stále sice živočišnou, ale už celkem příjemnou vůni s nasládlými a zemitými podtóny. Mošus se používal buď samotný, nebo jako součást parfémových směsí, ve kterých fungoval jako tzv. fixátor. Ten zvýrazňuje ostatní složky směsi, zpomaluje jejich uvolňování a prodlužuje tak dobu, po kterou vůně na kůži vydrží.
Mošus jako samostatná vůně byl oblíben v Orientu, ale také mezi evropskou šlechtou. K jeho oblíbenosti nepochybně přispívaly i jeho afrodiziakální účinky, které nejsou pouhým výplodem fantazie: pižmo totiž obsahuje steroidy a další jim podobné látky, proto na něj člověk může reagovat jako na lidské feromony.
Velkou milovnicí pižma byla francouzská císařovna Joséphine de Beauharnais, která jím doslova polévala nejen sebe, ale i své oblečení a komnaty – k velké nelibosti svého muže, císaře Napoleona, který pro změnu používal lehoučké bylinkové kolínské.
Jak mezi smradlavé jelínky a zhýralé císařovny zapadají čerstvě vypraná trička? Může za to moderní chemie.
Pravý mošus byl vždycky nesmírně drahý, a proto se v době rozkvětu moderní chemie za něj začaly hledat levnější náhrady. Tu první náhodně objevil v roce 1888 německý chemik Albert Baur, který se sice původně snažil najít jednodušší způsob výroby trhaviny TNT, ale tak už to ve vynálezectví někdy chodí. (Penicilin a mikrovlnka by mohly vyprávět).
Baurův mošus patří z chemického hlediska mezi nitrovaná pižma, která voní těžce, sladce, pudrově, avšak ne tak syrově živočišně jako přírodní originál.
To, co pokládáme za „vůni čistoty“, je podmíněno kulturně. Je to právě ona svěží vůně s nádechem hebké hřejivosti, kterou máme spojenou s vypraným oblečením a umytým tělem.
Když pak vědci hledali další možnosti, objevili postupně řadu chemikálií, které se vůní a fixačními schopnostmi podobaly mošusu, jen voněly mnohem jemněji, svěžeji a tím pádem jaksi čistěji (aby se zdůraznila jejich odlišnost od živočišného předobrazu, říká se jim „bílá pižma“).
Jelikož byly i levné, mohly se dávat nejen do parfémů, ale také do mýdel a pracích prostředků, kde začaly – jsme nyní přibližně v 60. letech minulého století – postupně střídat dříve používané vonné látky, například levanduli. Velkou výhodu měly i ve výrazně lepší výdrži: prádlo vonělo ještě dlouho po vyprání a zákazníci byli nadšení. A bylo to: moderní syntetická pižma se definitivně zabydlela v olfaktorickém prostoru kolem nás.
To, co pokládáme za „vůni čistoty“, je podmíněno kulturně a ve velké části dnešního světa je to právě ona svěží vůně s nádechem hebké hřejivosti, kterou máme spojenou s vypraným oblečením a umytým tělem. Je jedině přirozené, že ji chceme ještě zvýraznit, a kosmetický trh nám v tom již dlouhá desetiletí ochotně pomáhá.
Dodnes si můžete koupit vůni Alyssa Ashley Musk, která vznikla na konci 60. let. a je typickou představitelkou rodiny sladkých, smyslných mošusů; do té patří také oblíbené mošusové olejíčky, které nosily naše maminky a babičky.
Malé lahvičky s názvy jako Moschus Wild Love se hojně vyskytovaly v porevolučních koupelnách (kdo měl štěstí a kontakty, sehnal i před revolucí) a jejich obsah byl tak intenzivní, že stačilo odšroubovat víčko a za pár sekund to věděl celý byt. Dnes je lze nahradit mošusovými oleji k nám dovážených východních značek jako El Nabil nebo Al Rehab, nebo italské Frais Monde.
Výraz „parfém“ v úzkém slova smyslu označuje přípravek, který obsahuje 20 a více procent základní vonné směsi, ale dnes se používá prostě jako synonymum staršího slova „voňavka“.
Aby se to nepletlo, říká se koncentrovaným vůním „čistý parfém“ nebo „parfémový extrakt“. Slabší variantě s 15–20 % se říká parfémová voda, ještě méně intenzivní je toaletní voda (5–15 %) a kolínská voda (do 5%).
Přibližně od devadesátých let se touha po čistých vůních znásobila. Osmdesátá léta voněla opulentními lektvary, které skvěle ladily s tehdejší barevnou, ramenatou módou a dynamickým životním stylem.
Pak přišla ekonomická krize, módu ovládl unisex a minimalismus a lidé chtěli najednou žít zdravěji, přírodněji a čistěji. K tomu potřebovali i nové vůně, pokud možno bez starých typů mošusů, u nichž ostatně byly v 80. letech prokázány toxické účinky.
Velké obliby dosáhl ikonický White Musk od The Body Shop, který je také stále v prodeji a je perfektním představitelem bílého pižma: čistá, svěží, nekomplikovaná vůně s jemnými podtóny pudru, květin a pohody.
V roce 1990 přišel White Musk od Jovanu, který je však sladší a krémovější – je v půlce cesty mezi starým sladkým mošusem a tím novým, čistým. Je-li vám aspoň čtyřicet, stoprocentně si pamatujete trhák Jovan Fresh Musk (1996), svěží pižmo smíchané s vůní pomeranče a bělostných květů. L’Eau d’Issey? Svěží květiny, vodní tóny a bílé pižmo. CK One? Citrusové a zelené tóny na mošusovém podkladu.
Éra lehkých, osvěžujících vůní trvá dodnes a jejich základní podoba se nemění, jen se přizpůsobuje stávajícím trendům: tu z nich cítíme květiny, tu citrusy nebo jinou módní ingredienci. Podíváte-li se na složení libovolného parfému ve vašem oblíbeném obchodě, v 99 % případů najdete pižmo a mnohdy bude po navonění opravdu znatelně cítit.
Oblíbené květinově ovocné vůně mívají prakticky vždy lehký pižmový základ, do výraznějších parfémů se používají sladší, hřejivější pižma. Veleúspěšná vůně Narciso Rodriguez For Her v nápadném černém nebo mléčně růžovém flakonu obsahuje sametově hebký mošus, inovativně zkombinovaný s dalšími složkami. Její styl se od doby jejího vzniku (2003) často napodobuje a sama značka Narciso Rodriguez kolem ní vybudovala celou kolekci dalších variací, z nichž nejnovější je dámská parfémová voda Pure Musc.
Zajímavou značkou, která bez okolků postavila celý svůj koncept na svěžím pižmu, je Clean. Vznikla před šestnácti lety ve Spojených státech a se svou první vůní, pojmenovanou také Clean, dosáhla neuvěřitelné popularity mezi obyčejnými lidmi i celebritami. Clean nosila Halle Berry, Cameron Diaz nebo Demi Moore a značka je i dnes velmi populární; každý rok ostatně doplňuje nabídku o nové vůně s názvy jako Air, Rain, Skin, Fresh Laundry nebo Warm Cashmere.
Kabar pižmový patří k ohroženým druhům a nesmí se proto lovit. Jeho pižmo je prakticky nesehnatelné; existují sice kabaří farmy, odkud ho lze koupit, ale je tak drahé, že zákazníky jsou pouze výrobci luxusních parfémů především z arabských zemí. V našich parfumeriích najdete výhradně syntetická pižma. I ta mají ovšem svou temnou stránku.
Používání veškerých látek v kosmetice včetně parfémů je upraveno nařízením Evropského parlamentu a rady č. 1223/2009 (v USA podobně funguje organizace IFRA). To obsahuje pravidelně aktualizovaný seznam, který uvádí, co a v jakých maximálních koncentracích se smí používat.
Stará nitropižma jsou částečně zakázaná, smí se používat jen xylenové a ketonové pižmo, ta se ale stále vyrábějí v poměrně velkém množství.
Mošusy jsou všude, a to doslova. Jsou velmi špatně biologicky odbouratelné a vyskytují se v odpadních vodách, řekách, mořích, půdě i lidských tkáních.
Novější chemickou skupinou jsou polycyklická pižma, mezi která se počítají dvě dnes nejpopulárnější látky Galaxolid a Tonalid (jde o obchodní názvy firem, jež tyto sloučeniny vyrábějí), nebo také Cashmeran, který poměrně často najdete ve složení parfémů (obvykle v počeštěné podobě jako kašmeran).
Galaxolid, jehož používání není evropským nařízením nijak omezeno, se přidává do parfémů, krémů, aviváží, osvěžovačů vzduchu a mnoha dalších výrobků. Účinky pižem jsou stále předmětem zkoumání, ale ví se, že některá jsou toxická pro vodní živočichy a u některých byl prokázán karcinogenní efekt na laboratorní zvířata.
Na druhou stranu je to dnes, budu-li cynická, víceméně jedno: mošusy jsou totiž všude, a to doslova. Jsou velmi špatně biologicky odbouratelné a vyskytují se v odpadních vodách, řekách, mořích, půdě i lidských tkáních.
Čistírny odpadních vod jsou schopné mošusy odstraňovat jen částečně. V roce 2010 byla provedena studie v brněnské čistírně a zjistilo se, že se daří odstranit přibližně polovinu obsaženého Galaxolidu a 66 % Tonalidu.
Protože je poptávka po „zelenějších“ variantách, výrobci vonných látek se snaží nabízet nové, bezpečnější a lépe odbouratelné mošusy. Slibné jsou mošusy makrocyklické a alicyklické, které jsou zatím sice dražší na výrobu (ale to bývaly ty polycyklické taky). Zářivě svěží Clair de Musc značky Serge Lutens, proslavené netradičními a kvalitními parfémy, obsahuje pižmo Habanolid; horká novinka Obsessed od Calvina Kleina přiznává ve složení alicyklické pižmo Helvetolid.
Nejvíc mošusových látek je každopádně v kosmetice a pracích a čisticích přípravcích. Máte-li rádi vůně, ale chcete minimalizovat množství potenciálně nebezpečných látek, které byste mohli vstřebat kůží nebo vdechnout, doporučuji odstranit z domácnosti prací prášky, aviváže, tělovou kosmetiku a osvěžovače vzduchu s obsahem syntetických pižem – a ponechat si oblíbený parfém.
V celkovém součtu to vychází lépe než vyhodit parfém, který je, chudák, první na ráně, a nechat všechno ostatní.