Oslavy jako první v Evropě prosadila německá poslankyně
a bojovnice za práva žen Clara Zetkin v roce 1911. Organizace spojených národů svátek oficiálně uznala v roce 1975.
Tento svátek byl dlouho po roce 1989 pro většinu lidí v České
republice zanesený vzpomínkami na podnikové oslavy, na kterých byly pro
ženy připraveny karafiáty a mýdlové kazety a pro muže štědré zásoby
alkoholu. Maminkám se ve školách dělala přáníčka s děkováním, delegace
pracujících žen přijímal na Hradě prezident a večer jim zazpíval Zlatý
slavík. V současnosti se ale vnímání svátku mění a ve veřejném prostoru
čím dál tím více rezonuje trochu jiné poselství: nechceme čokolády ani květiny, ale rovné postavení.
Problémy a překážky, kterým ženy stále čelí, nejsou zdaleka záležitostí minulosti. Mezinárodní den žen je skvělou příležitostí připomenout si nejen ty, které mají odvahu měnit svět kolem sebe, ale i ty, které umí být samy sebou nebo společnosti ukázat svou slabost, nedostatečnost či selhání. Oslavme ženy, které nás inspirují tím, že něco zvládají navíc, ale i ty, které ráno stěží vylezou z postele, vyčistí si zuby, zajistí děti a doplazí se do práce. Krásně to shrnula ve svém textu Irena Buršová: muži, věnujte ženám respekt a ženy, věnujme si navzájem sesterství.