Sesterství a solidarita. Oslavujeme Mezinárodní den žen, oslavujeme vás!

Tento text začal vznikat už před několika týdny. 24. února 2022 zaútočilo Rusko na Ukrajinu a naše „problémy prvního světa“ náhle znějí jen jako privilegované fňukání, zatímco jinde ve světě ženy vezmou zbraň a jdou do války. Nebo musejí narychlo sbalit děti a jen ty nejnutnější věci a utéct z domova a nevědět, kam přesně jdou a zda se budou moci někdy vrátit. Nebo čekají doma, zatímco jejich bratr, otec nebo partner jdou bojovat a není jisté, že se vrátí živí. Naše srdce jsou s nimi.

Konflikty, mezinárodní vztahy, geopolitika a bezpečnost mají své genderové roviny a ženy prokazují, že v nich hrají svou roli. Že dokážou být statečné a aktivní a jejich role je neopominutelná. I když většinu armád tvoří převážně muži, samotný fyzický boj není ve válkách to jediné. Integrita, nezlomnost, zajištění bezpečí pro děti, zázemí pro armádu, schopnost vytvořit domov i v nové zemi, pokud nutnost nastane. Bez žen by se vojáci neměli kam vracet.

Oslavit ženy: známé i neznámé

Mezinárodní den žen se dlouho zesměšňoval jako komunistický svátek. Když už se slavil, tak květinou, bonboniérou a poděkováním, „že se o nás tak pěkně staráš, maminko. My víme, že to nemáš lehký.“ Dnes už víc lidí ví, že tento významný den vznikl k připomínce stávky newyorských švadlen za volební právo pro ženy v roce 1908. Připomínáme si ho ale i proto, že problémy a překážky, kterým ženy stále čelí, nejsou zdaleka záležitostí minulosti.

Když chceme někoho oslavit, často si vybíráme konkrétní příběhy – ženy, které dělají „něco navíc“. Hrdinky, které se vedle své běžné práce a péče o blízké pustily do nějaké aktivity, která pomáhá dalším. Nebo oslavujeme ženy, které jsou na vrcholu ve svém oboru – umělkyně, akademičky, byznysmenky, političky.

Co je ale stejně hodno ocenění, je odvaha ukázat námi samými nebo společností vnímané slabosti, nedostatečnosti či selhání. Rozbíjíme tradiční obrazy dokonalých matek, perfektně uklizených domácností a představu, že zvládáme všechno – práci, rodinu, vztahy, zdraví, postavu, vzhled, koníčky, seberozvoj. Mnohem víc mluvíme o tom, že každá z nás občas (často, pořád…) s něčím bojuje – s úzkostí, depresí, dlouhodobým vyčerpáním, imposter syndromem, fyzickými zdravotními potížemi, jako jsou endometrióza, dlouhodobé následky po porodu, nadváha, menopauza nebo třeba únik moči.  

Oslavujme ženy, které nás inspirují tím, že něco zvládají navíc, ale i ty, které ráno stěží vylezou z postele, vyčistí si zuby, zajistí děti a doplazí se do práce. Večer si pak připadají neschopné, nedostatečné a selhávající, a přitom to byl jen další „obyčejný“ den, kdy nároky na sebe kladené nakonec zvládly. Naším vzorem nemusí být superžena, ale i kamarádka nebo sousedka. A možná jste takovou inspirativní ženou pro někoho zase vy.

Sesterství: komunita, hnutí, podpora, radost

Cítíte někdy velmi silně, že spousta věcí, situací a stereotypů není v pořádku, ale většinová společnost vás tlačí do pocitu (tzv. gaslightuje), že jste jen přecitlivělé, hysterické, hledáte problémy, kde nejsou, a ve skutečnosti se máme až moc dobře? Okamžik, kdy zjistíte, že v tomto pocitu nejste samy, může být velmi posilující. Existuje hodně žen (ale i mužů), kteří také vidí nespravedlnost a nerovnost a ozývají se proti nim. Nejste jen „jedna žena“, ale jste součástí něčeho většího.

Projevem sesterství (sisterhood) mohou být všechny větší či menší dennodenní akty, vztahy a vůbec způsob, jakým se díváme na svět a jaké hodnoty v něm přednostně podporujeme. Život sám o sobě je často těžký a patriarchát nám to neulehčuje. V boji s ním a proti němu jsme silnější, když se spojujeme a navzájem podporujeme. I třeba jen dalším textem o domácím a sexuálním násilí, podcastem o poporodní depresi, činností v nějaké neziskovce či „obyčejným“ pohlazením nebo několika podpůrnými slovy.

Sesterství je

• když kamarádce pohlídáte dítě, protože potřebuje vzít dědečka k lékaři, odpovědět na e-maily nebo se jen vysprchovat či vyspat a dvě hodiny koukat na Ulici nebo Netflix.
• když se jako šéfka (nebo šéf) zajímáte o to, jak kloubí vaše zaměstnankyně práci s péčí, berete na to ohledy a uděláte pro ně jeden dva kroky navíc, aby to zvládaly. Místo abyste přednostně přijali muže, protože ten takové starosti mít nejspíš nebude.
• když političky konečně upřímně popisují, jak těžké a nepříjemné je probojovávat se převážně maskulinním prostředím.
• když se čerstvá poslankyně vyjadřuje feministicky a bere si do své agendy téma domácího a sexuálního násilí.
• když se radujete z úspěchů ostatních žen, když víme, jak těžké je v některých oblastech uspět.
• když se usmějete a mrknete v MHD na paní, které v kočárku nezvladatelně pláče dítě, protože nejvíc nešťastná je z toho ona, ne okolí
• když zvyšujete sebedůvěru kamarádce, ke které se její partner nechová hezky, a podporujete ji v tom, že si zaslouží lepší zacházení
• když podpoříte muže – kamaráda, kolegu či partnera –, když se necítí dobře. Když má duševní potíže, když má pocit, že selhává ve své roli „chlapa“, nebo když chce vyjádřit emoce, ale stydí se, protože si myslí, že se mu za to vysmějete.

Mějme se rády a pečujme o sebe (i navzájem)

Pochválit si zaslouží každá z nás – žena veřejně známá i neznámá, politička, aktivistka, lékařka či vojákyně, i naše kamarádka, sestra, babička, máma či kolegyně. Žena, která zvládá i něco navíc, i ta, které zrovna nezvládá skoro nic, ale i ta, co zvládá tak akorát, normálně, ale není moc vidět, protože nemá potřebu sdílet svůj život na sociálních sítích.

Ať je to aktuální dění na Ukrajině, nebo obecně pomoc jiným lidem – je skvělé, když něco děláte, ale je ok, když neděláte „nic“. Nemáte peníze nazbyt, nemáte možnost někomu pomáhat, nemáte kapacity všechno sledovat. Každá zvládáme něco a každá s něčím bojujeme a většina z nás jednoduše dělá, co může. Všechny si zasloužíme úctu, důstojnost, lásku, péči – a také a hlavně sebelásku a sebepéči. Pokud se náhodou stane, že vaše úsilí je vaším okolím nedoceněno, přejeme vám hodně sil my. Oslavte se. Sama víte, že si to zasloužíte.