Školy teď vůbec nevědí, co budou děti za pár let učit. Reformu provází chaos a odpor

„Mám malé dítě, a o vzdělávání se proto nyní více zajímám. Sama jsem ze školy vyšla už před dlouhou dobou a chci vědět, co se bude Matyáš učit. Jsou mu dva roky, budeme za chvíli řešit školku a přemýšlíme o tom, jestli máme jít cestou státních, nebo soukromých mateřinek. A tím pádem i případně navazujících alternativních základních škol,“ vysvětluje Markéta Novotná, proč ji revize obsahu vzdělávání zajímá. „Nechceme totiž, aby ve škole seděl celý den v lavici a něco se drtil. A školy plné otrávených učitelů, kteří nevědí, co a proč mají vlastně učit, nás moc nelákají,“ přibližuje svoje obavy. Neví, jestli její Matyáš bude mít angličtinu už od první třídy, nebo až od třetí či jestli se do budoucna bude učit chemii, biologii a fyziku, nebo spíš integrovaný předmět přírodní vědy. A není jediná, kdo se výsledné podoby revize bojí. Ozývají se také učitelé a odborná veřejnost.

Pro pochopení celé situace je potřeba se podívat pár kroků zpět. Ambiciózní harmonogram revize RVP pro základní školy začal před více než třemi lety, rok 2024 stanovilo ministerstvo školství jako konečný termín pro její schválení. Všechny základní školy by „po novu“ měly začít učit nejpozději od školního roku 2027/2028. Letos na jaře proto proběhlo kolo veřejných připomínek, které ministerstvo školství vypořádalo a do dokumentu zaneslo. Nenásledovala ale už další diskuze s odborníky. Vznikl tak chaos, kdy se už zpracované kapitoly na poslední chvíli přepisovaly. A právě to je například podle spolku Učitelská platforma, který vyzval ministerstvo školství k odložení revize o rok, jeden z největších problémů.

„Netvrdíme, že ty změny musí být v zásadě špatné, mohou být i dobré, a naprosto souhlasíme také s tím, že revizi potřebujeme. Ale obáváme se, že změny, které se v poslední době udály, jsou naprosto neprůhledné,“ vysvětluje člen Učitelské platformy a zároveň ředitel Základní školy Kraslice Jan Kuzebauch. Naráží například na situaci kolem cizích jazyků, kdy se změnilo nastavení angličtiny a druhého cizího jazyka. První cizí jazyk by se nově mohl učit povinně od první třídy, druhý jazyk pak od šesté. Nyní je to povinně od třetí a osmé, a ještě na jaře se mluvilo o tom, že by druhý cizí jazyk na základních školách povinný vůbec nebyl. „Posunují se nám tím možnosti práce se školním rozvrhem, protože nevíme, kolik budeme mít na co hodin,“ dodává Kuzebauch.

Kolik budeme mít na učení času?

K tomu, aby běžný rodič věděl, kde je problém v časové dotaci pro jednotlivé předměty, je potřeba znát trochu teorie a pojmů. „Rámcový vzdělávací program“ vymezuje objem toho, z čeho mohou školy vybírat, když tvoří „školní vzdělávací program“. Následně mají školy takzvaný „rámcový učební plán“, který říká, kolik hodin je na určitý předmět povinných a jaké hodiny jsou následně disponibilní. Díky disponibilním hodinám se pak mohou školy například profilovat jako jazykové, přírodovědné či sportovní. Jazyková škola je využije pro cizí jazyky, přírodovědně zaměřené školy třeba pro biologii. Nikdo teď ale neví, kolik disponibilních hodin bude mít k dispozici a jaké učivo se v nich bude probírat.