168 otázek o konci 168 hodin. Co stojí za zrušením pořadu a proč se ČT nejspíš střílí do vlastní nohy
Moderátorka Nora Fridrichová oznámila, že po 24 letech odchází z České televize. Reaguje tak na konec pořadu 168 hodin, který téměř dvě dekády vedla.. Česká televize uprostřed letních prázdnin uvedla, že se týdeník mimo jiné potýkal s kritikou Rady ČT, která v posledním období opakovaně konstatovala porušení Kodexu ČT. Zástupci vedení pak mluvili o problémech v redakci. Novinářka se o rozhodnutí podle svého prohlášení na sociálních sítích dozvěděla o den dříve a bylo pro ni překvapením. Konec pořadu následně probírala i práve Rada ČT. Proč je konec 168 hodin ztráta a na jaké otázky stále nemáme odpověď, se v komentáři zamýšlí ředitelka Televizního institutu Kamila Zlatušková.
O údajných dlouhodobých vnitřních sporech uvnitř redakce a jejich závažnosti lze jen spekulovat. Jde o práci v mimořádně stresovém prostředí, nijak zázračně placenou a pod velkým tlakem.
Publicistické pořady tohoto typu by si v systému České televize zasloužily mnohem lepší zázemí a především svého kreativního producenta či producentku mimo redakci zpravodajství. Zkrátka osobnost, která by se za pořad postavila, garantovala ho lidsky i personálně a případně ho byla schopná jako formát udržovat a dbát na to, aby byl součástí silné značky České televize. A klidně i ostřejší interní debatou přispívala k tomu, aby se pořad vyvíjel a reflektoval současné obsahové i technologické trendy. Tvůrčí týmy by se pak mohly věnovat své práci, tedy obsahu, nikoliv kolotoči neustálého ostřelování a obhajování. Od toho jsou na světě ředitelé, producenti a právníci, resp. ředitelky, producentky a právničky.
To se ale v případě 168 hodin nestalo, naopak situace zatím budí dojem, že si pár lidí uvnitř České televize oddechlo, protože se zbavili problému, a pobouřená veřejnost navíc spílá výhradně generálnímu řediteli. Jak jinak lze číst ticho, které první dny znělo ze strany současného vedení redakce? A pokud byl problémem údajný přístup Nory Fridrichové, proč se ruší celý pořad? Tolik otázek.
Konec 168 hodin zamrzí také z toho důvodu, že se – a to opravdu není legrace – jednalo v rámci Malostranských korekcí o poslední střípeček politické satiry na obrazovkách veřejnoprávní televize. Bůh a programová rada ČT z minulých let vědí, kolik nadějných projektů tohoto typu nedostalo kvůli obavám typu „cobykdyby“ na obrazovkách nikdy šanci. Jako bývalá šéfka „Tvůrčí skupiny nikdy nevysílaných satirických pořadů“ o tom leccos vím. Aktuální humor tohoto typu už dlouho není považován za veřejnou službu, bohužel pro Českou televizi i diváky, konkrétně od roku 2005, kdy skončil povedený pořad Stalo se.
Zároveň by bylo chybou tvrdit, že veřejnoprávní televize nedává prostor kontroverzním počinům na hraně etického kodexu a výrazným ženám – například pořad Máte slovo s Michaelou Jílkovou se drží na obrazovkách celých 16 let. A ačkoliv při jeho sledování můžete mít pocit, že výrazně příjemnější by bylo vrazit si ruku do řezačky, na obrazovky takový formát patří. Stejně jako tam patří jiná výrazná publicistická tvorba s názorem, ať si o tom někteří členové Rady ČT, respektive politici myslí, co chtějí.
Je to nad slunce jasné, ale já to raději ještě jednou zopakuji, aby to náhodou někde v temných uličkách tradičního českého devadesátkového pragmatismu nezapadlo – politici nemají a nesmějí formovat Českou televizi, to Česká televize má formovat politiky a politickou kulturu obecně.
Jednoznačně lze také říct, že země s vysokou politickou kulturou mají i silné a vysoce sledované televize veřejné služby. A naopak. Vzpomeňme na Slovensko či Maďarsko.
A tam, kde mají výrazné pořady se silným obsahem, mají také mnoho pozitivních reakcí i stížností. Tak se většinou kvalitní, dobře nasazený a promovaný počin pozná. Například nejsilnější švédská opozice Švédští demokraté (sic) má dokonce jako hlavní bod svého volebního programu přímo zrušení veřejnoprávní SVT. Jsem si jistá, že to není cílem současného vedení ČT, ačkoliv je jim to aktuálně podsouváno.
Zůstává ale největší otázkou, zda se zrušením etablovaného formátu, jako je právě 168 hodin, na základě interních potyček nestřílí ČT dobrovolně do nohy. Pokud za něj totiž nenabídne adekvátně silnou náhradu, mohlo by ji to později dost bolet. A nás také. Nejen jako diváky, ale i jako občany této země.
