Šest filmů z kohoutku podle Apoleny Rychlíkové
Někdo chodí do kina, někdo krade. Jiný má telku. A někdo si pustí film z Aerovodu. Zeptali jsme se novinářky a režisérky dokumentů Apoleny Rychlíkové na pár tipů, kvůli kterým se vyplatí otočit kohoutkem.
Nepřekvapí asi, že jako člověk orientovaný na sociální a politická témata hledám právě ta i ve filmové tvorbě. Nerada ale zůstávám jen u dokumentů. Koneckonců: hranice mezi „dokumentárním“ a „fikčním“ filmem se stírá a to, co dřív působilo jako sci-fi, je dnes realitou, a naopak.
Když jsem poprvé viděla The Florida Project, zaplavila mě vlna radosti, ale i úzkostí. Pastelový svět amerického motelu je ve skutečnosti kritickou reflexí dnešního nerovného světa. A výkony všech hlavních protagonistů jsou ve své spontaneitě až odzbrojující. Rodičovský úděl jako zápas, mateřství na okraji jako hra.
Aeroco?
Aerovod je online půjčovna a prodejna filmů. Provozuje ji distribuční společnost Aerofilms, která v ní nabízí snímky, které otestovala na plátnech pražských kin Aero, Světozor a Bio Oko, Univerzitního kina Scala v Brně a královéhradeckého Bia Central. V nabídce má několik stovek filmů a několik kolekcí – například sadu filmů Akiho Kaurismäkiho nebo Pedra Almodóvara, filmy významných režisérek dneška, skandinávské filmy nebo třeba animované poklady.
Fatih Akin patří dlouhodobě k režisérům, na které se zaměřuju. Jeho Gegen die Wand (Proti zdi) pro mě kdysi bylo oslavou svobody a lásky, je to filmová tragédie s antickými rysy. Pár let staré Odnikud je pochopitelným, komplexním vyprávěním o zločinu a trestu, kterému suverénně kraluje skvělá Diane Kruger.
Jako feministku mě samozřejmě zajímají i „ženská“ témata – proto s radostí zmíním Špínu Terezy Nvotové. Ukazuje nám, že sexuální násilí páchají – často navzdory obecným společenským představám – hlavně ti, kteří k nám mají blízko, a že přímo souvisí se zneužívám hierarchií. Špína je film, který má kromě skvělé kamery a hereckých výkonů jasný scénáristicko-režijní rukopis. Držím Tereze Nvotové a její scenáristce Báře Námerové palce a těším se i na jejich nový počin, který právě začínají realizovat.
Tereza Nvotová osobně. Ve Finmagu
Máte v Americe často na talíři, že jste z východní Evropy?
Východní Evropa není pro Američany zrovna sexy. Kdybych byla ze Španělska nebo Francie, určitě by to znělo líp. Já se ale většinou scházím s producenty, kteří mě sami oslovili, vědí, odkud jsem, a už viděli můj film Špína. Ten tam měl slušný ohlas, takže mi otevřel hodně dveří.
Velký rozhovor s Terezou Nvotovou čtěte v novém čísle Finmagu už tento čtvrtek.
Mám ráda Garyho Oldmena a vždycky se mi líbil Tom Hardy. Baví mě špionážní filmy. Jeden musí z kola ven ale svou pomalostí a rozvážností z jejich zaběhnutých rámců vystupuje. I proto je dobré ho vidět.
Filmů, které se různým způsobem snažily vypořádat s uprchlickou krizí, byla řada. Často šlo o aktualitky, těžící z naléhavosti situace, někdy dokonce o emocionální „porno“ snímky, které nedokázaly nabídnout nic víc než vyděračské a neetické vytěžování lidí, kteří se pohybují na hranici mezi životem a smrtí. Požár na moři je jiný. I proto slavil úspěchy a dodnes zůstává podstatným filmem.
Víte, jaký filmový autor už systematicky a dlouhodobě pracuje se silnými ženskými hrdinkami? Je to Hajao Mijazaki (Hayao Miyazaki). Mám je ráda všechny: odvážnou a přírodu milující Naušiku, Sasuki a Mei a jejich Totora, Ponyo, která je nepoznanou silou, oscilující mezi člověkem a tím, co ho obklopuje, samozřejmě princeznu Mononoke. Na Cestu do fantazie koukáme s mými dcerami často. Dělejte to také. Děti totiž svět fantazie potřebují a Mijazaki ho zvládá budovat možná nejlíp ze všech.
