Štěstí a sebepoznání nepřijde samo, říká historička jógy z Oxfordu
Jóga je živý organismus, který se neustále proměňuje. Zároveň se jóga stále zkoumá, mnohé o ní ještě nevíme a něco ani nikdy vědět nebudeme. Zajímavá je nejen její historie, ale i současná podoba. Když dorazila ve 20. století z Východu na Západ, stala se pro některé pouhým cvičením, jiní ale skrze ni hledají, jak spokojeně žít. „V Indii lze dnes vypozorovat, jak slouží k politickým účelům,“ říká v rozhovoru Barbora Sojková, studentka sanskrtu na Oxfordu.
Když dnes devětadvacetiletá Barbora Sojková studovala před několika lety religionistiku na Filozofické fakultě UK v Praze, rozhodla se odjet na tři měsíce do Nepálu. V buddhistickém klášteře učila mnichy angličtinu. Po návratu začala studovat sanskrt, základ indické kultury. A tehdy také začala cvičit jógu. Dokonce chvíli zvažovala, že by v Nepálu složila mnišské zkoušky a začala tam žít. Z nápadu nakonec sešlo. Magisterské studium věnovala indickému náboženství a pak odjela studovat sanskrt na Oxford, kde pokračuje v doktorském studiu.
Jóga je pro ni kromě každodenního cvičení i akademickým koníčkem. „Snažím se sledovat všechen aktuální výzkum, který o józe existuje. Jsem napojená na univerzity v Anglii, kde probíhají velké výzkumné jógové projekty. Mou snahou je zprostředkovávat široké veřejnosti, co se o józe zjistilo nového. Primární věda, která je často v angličtině a také v akademickém specifickém žargonu, je lidem často nepřístupná,“ vysvětluje.
Když v polovině dubna vznikal tento rozhovor, byla Barbora zrovna v Bristolu, kam před měsícem odjela jen s baťohem na víkend za svým přítelem a kvůli šíření koronaviru už tam zůstala. Rozhovor o historii jógy a její moderní podobě jsme vedli přes Skype.
Dějiny jógy nejsou zdaleka prozkoumané. Říkala jste mi, že například v Anglii zrovna běží velký pětiletý projekt, v rámci něhož se zkoumají staré jógové texty. Myslíte, že se někdy dozvíme, kdy a jak jóga vznikla?
To je záhada, kterou asi nikdo nikdy nerozluští. Běžně se traduje, že to bylo zřejmě 3000 let před naším letopočtem, ale k tomu nemáme žádné reálné doklady. Nejstarší doklady, které máme, jsou malinkaté útržky ve Rgvédu, nejstarším textu, který je dochovaný v Indii a pochází asi z poloviny druhého tisíciletí před naším letopočtem. V něm je oslavná báseň, hymnus, opěvující dlouhovlasého asketu žijícího na okraji společnosti jiným náboženským životem než ostatní, praktikujícího úplně odlišné rituály než běžná společnost, díky čemuž má jiný přístup k bohům. To by podle badatelů mohl být důkaz o tom, že v Indii už tehdy byli nějací potulní asketové, podobně jako třeba později Buddha, kteří praktikovali meditační cvičení a techniky nějakým alternativním způsobem. A to se mohlo podobat tomu, co o několik století později nazvalo jógou.
My tedy o józe hodně věcí usuzujeme bez toho, abychom měli černé na bílém potvrzené, že tomu tak skutečně bylo?
Je to tak. Jako všechna náboženství, i to indické má trochu tendenci vytvářet takzvané zakladatelské mýty, tedy říkat o sobě něco, co se reálně nestalo. A tím, že mají badatelé šanci najít staré rukopisy a přečíst si je, mají i možnost zjistit, jak to ve skutečnosti s jógou bylo, jaká byla původně. Dnes už například začíná být jasné, že jedna velká část jógy, které říkáme středověká jóga neboli hatha jóga, pravděpodobně musela vzniknout v rámci buddhismu a ne v rámci hinduismu, jak se na Západě většinou míní.
Barbora Sojková (*1990) se narodila v Praze, vystudovala religionistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, klasická indická náboženství na Oxfordské univerzitě a absolvovala stáž na katedře historicko-srovnávací jazykovědy na Humboldt-Universität v Berlíně. V současné době studuje doktorát v oboru Orientální studia se zaměřením na sanskrt na univerzitě v Oxfordu. Její akademickou specializací je védská Indie (cca 1500-500 př. n. l.) a ve svém disertačním projektu zpracovává staroindické příběhy o vztahu zvířat a lidí. Fyzické józe se věnuje od roku 2009 (v Praze pod vedením Veroniky Švecové a Lucie Königové) a jógovým učitelům přednáší od roku 2016. Vyučuje v rámci výcviku Jóga jako vědomá cesta ve studiu Akasha a pro Českou akademii jógy. Když nečte obskurní indické texty nebo necvičí jógu, leze po skalách a na kole objíždí anglické památky.
Dnes je ale jóga prezentována jako praktika s kořeny v hinduismu a její buddhistický základ se úplně opomíjí. Zároveň ale musíme počítat s tím, že některé věci se o józe nikdy nedozvíme. Indové totiž velmi dlouho nepoužívali knihtisk, zhruba až do nadvlády Britů v 19. století. Všechny historické dokumenty tehdy opisovali většinou na palmové listy, ale ty se zhruba každých sto let rozpadly. Velké knihovny měly své písaře a dělaly to, že když byl nějaký rukopis oblíbený, každých několik desítek let ho celý přepsali. My ale víme, že existovaly i jógové rukopisy, které nebyly přepsané a rozpadly se.
Co je ještě z dnešních výzkumů jógy patrné?
Třeba to, že nemůžeme předpokládat, že jóga je jen jedna jediná, což je běžné moderní úsloví, které používají dnešní jógová studia a učitelé. Existoval termín jóga a existovalo nějaké základní penzum technik tělesných a meditačních, ale tyto techniky měly v různých dobách různé významy a různé interpretace. Jóga před naším letopočtem a jóga dejme tomu v 15. století našeho letopočtu jsou diametrálně odlišné, ale pořád tomu říkáme jóga.
Předpokládám, že čím více se jóga na indickém subkontinentu etablovala, tím více záznamů o ní začalo existovat a vy o ní tak máte s postupem doby stále širší obraz. I o tom, jak se praktikovala. Do jaké míry hrálo v dřívějších dobách roli tělesné cvičení a do jaké míry meditace, tedy ta podstatnější rovina jógy?
Zhruba 500 let před naším letopočtem začínají vznikat texty, kterým se říká upanišady. Ty poprvé pojmenovávají něco, čemu se říká jóga. Stojí v nich, že je to technika, při níž úplně ovládnete své smysly. Nevíme ale, zda tehdy šlo o tělesné nebo meditační cvičení. Zdá se ale, že to jsou spíše meditační cvičení. Postupně pak začíná přibývat dokladů o tom, že existovali jacísi jógíni, lidé, kteří se určitým způsobem snaží kultivovat svoji mysl. Zmínky o fyzické praxi se v textech poprvé objevují zhruba ve 4. století našeho letopočtu, ve spise Jógasútra, který sepsal Pataňdžali, a jež je především textem o meditaci. Stojí v něm, že se v rámci jógové praxe provádějí i určité fyzické pozice a pár jich i vyjmenovává, ale nevysvětluje je.
Nevíme tedy, jak ty pozice vypadaly?
Ano, nevíme, jestli tyto pozice jsou prostocviky, které děláme v józe dnes, anebo jestli to jsou nějaké typy sedů, ve kterých meditujete. Spíš se zdá, že je to typ sedu. Jediná věta, která se v tomto textu, Pataňdžaliho Jógasútře, týká jógových pozic, je, že pozice, takzvaná ásana, má být pevná a jemná. Slovo ásana v sanskrtu znamená „sed“. Badatelé z této věty vyvozují, že jde o typ sedu, a že v něm máte být vzpřímená, ale zároveň nemáte být v křeči, abyste mohla dýchat a dělat meditační cvičení. Postupně pak přibývá záznamů o tom, že se začínají dělat pozice, které nejsou jenom sedy, ale už připomínají dnešní jógové pozice. Netušíme ale stále, zda jógová kultura měla nějakou tendenci k tomu stávat se fyzičtější. Je klidně možné, že tyto pozice byly v Indii už dříve, akorát se o nich nemluvilo, protože nebyly tak důležité.
Pozdrav slunci
Pozdrav slunce (súrjanamaskár) je dnes považován za základ jógové praxe a vyučuje jej většina moderních jógových směrů. Jeho původ je nejasný. V Indii byl již od starověku praktikován rituál pozdravu slunce, který v sobě pravděpodobně zahrnoval i prostrace, v sanskrtu nazývané dandavat, doslova „připomínající hůl”, při nichž se mělo osm částí těla (aštánga) dotýkat země. Slovo danda však v sanskrtu neznačí žádnou jógovou pozici, a žádné další doklady k tomu, že by tyto prostrace byly dynamickými jógovými pozicemi, neexistují.
Původ dnešního dynamického pozdravu slunce by ale mohl ležet ve vojenském tréninku. První zmínku o něm totiž nacházíme v roce 1759, kdy zraněný voják Sadašiavrao Bhau píše v dopise svému příteli, že jeho zranění mu neumožňuje běžné vojenské cvičení súrjanamaskáru. První jógový text, který pozdrav slunce zmiňuje, pochází až z roku 1837. Tento text varuje, že jeho přespřílišná praxe tělu škodí. I přesto byl pozdrav slunce v Indii na přelomu 19. a 20. století široce praktikován a považován za základ zdravého životního stylu. Byl propagován například vládcem indického státu Aundh, či kulturistou K.V. Iyerem, kteří o jeho benefitech napsali celé knihy. Do jógové praxe byl začleněn pravděpodobně v druhé polovině 30. let 20. století Tirumalajem Krišnamáčárjou, zvaným „otec moderní jógy”.
Zde by se hodilo říct, proč vlastně není fyzická stránka jógy tak důležitá.
Primárním cílem jógy je ukončit koloběh zrozování, klasickou indickou reinkarnaci. Ta je v Indii filozoficky vnímaná jako negativní věc, a proto je nutné tento koloběh přetnout, už se znovu nikdy nezrodit. Právě jógový život by vám k tomu měl dopomoci. Jógové pozice, ásany, jsou pouze jedním stupínkem k tomuto cíli, který musíte udělat. Kultivovat svoje tělo není cílem, a není jím ani ta meditace. Obě jsou pouhými prostředky, jak dojít vysvobození z koloběhu zrozování. Se sokolským příměrem bychom mohli říct, že ve zdravém těle zdravý duch. Tedy že meditace nám lépe půjdou, když na ně naše tělo bude dostatečně připravené. Meditace mohou totiž trvat dny až týdny, kdy sedíte v jednom sedu a vizualizujete si božstvo nebo pohyby subtilních energií proudících ve vašem těle. A díky meditaci pak dojdeme do psychického stavu, v němž je možné vyvázat se z koloběhu reinkarnace.
Když se začala jóga v 19 a 20. století šířit na Západ, šířila se ta meditační složka, nebo už se spíš lidé zajímali o tu fyzickou, která je populární i dnes?
Když se podíváme na dějiny jógy na Západě, tak fyzická stránka jógy zpočátku nehraje moc velkou roli, a to až někdy do 20. let 20. století. V momentě, kdy první Indové začínají proudit zejména do Ameriky a také do Británie, tak v první řadě vyvážejí meditační praxi a filozofickou podstatu jógy, která se tu uchytila. Jak pak ale stále více lidí jezdí ze Západu do Indie, všímají si i fyzické stránky jógy, kterou posléze začínají praktikovat.
Čím to bylo, že nás na Západě zaujala zrovna meditace?
Devatenácté století se všemi svými velkými objevy a průmyslovou revolucí přineslo velkou nejistotu klasickému křesťanství, jak katolickému, tak protestantskému. Ránu mu navíc zasadilo už osvícenství století předtím. Klasické křesťanství přestávalo, jednoduše řečeno, dávat odpovědi na problémy člověka v 19. století. Lidé se proto začali obracet k různým alternativním náboženským směrům. Ve střední Evropě je to třeba okultismus, rosekruciáni či zednáři. A když v této době přijíždějí jógoví učitelé z Východu na Západ, lidé jim naslouchají. Velkým šiřitelem byl na Západě Svámí Vivékánanda, který hlásal, že Západ je racionální a vědecký, Východ oproti tomu spirituální, a že nasloucháním Východu se můžeme stát lepšími lidmi, být tolerantnější. To je stereotyp, který se opakuje dodnes. Mnoho lidí, včetně mě, zamířilo na Východ zažít nějaký spirituální zážitek, najít svou podstatu.
Pak tu ale přesto převážila ta fyzická složka jógy. Lze to nějak vysvětlit?
Hodně lidí dnes určitě vnímá jógu jen jako jinou formu například aerobiku, cvičí ji roky a nic víc než cvičení a posílení těla pro ně neznamená. Někteří ale zjistili, že má i nějakou transformační schopnost. Naučí vás naslouchat tělu, dá vašemu životu smysl, pokud jste schopni a ochotni reflektovat vaše tělesné a duševní stavy. Já si ale osobně nejsem úplně jistá, zda je to nějaká esenciální kvalita jógy. Spíše si myslím, že je to esenciální kvalita samotného pohybu, že lidi v momentě, kdy se začnou víc hýbat a reflektovat svoje vlastní tělo, tohle pocítí. Jóga je specifická tím, že v ní není žádný cíl, není stanoveno, kolik máte uběhnout nebo co musíte zvládnout, je to, hrubě řečeno, jen dělání pohybu bez cíle.
Mně to tedy tak nepřijde. Musím přece tu jógovou pozici udělat tak, jak se správně dělat má. To je třeba pro mě osobně, jelikož mi to nejde a nejsem tak ohebná, velký cíl.
Je ale mnoho učitelů a učitelek, které vám řeknou, že každé tělo je jiné, každý máme nějaké limity, anebo že ten den to prostě nejde. Neexistuje něco jako správná pozice. Podstatou jógy není udělat něco správně, ale udělat to jak nejlíp můžeme v ten určitý okamžik. Zásadní moment v józe je „žijte v tom jednom konkrétním okamžiku, aniž by záleželo na cíli“.
Terapie jógou
„Nějaký druh závislosti má většina z nás,“ říká Kateřina Černá, která lekce vede. Nezdravé vztahy, nadužívání sociálních sítí nebo workoholismus jsou negativní vzorce, kterých se podle lektorky terapeutické jógy můžeme pomocí jógy zbavit.
Vy sama jste školitelkou učitelů jógy. Co ve svých přednáškách zdůrazňujete?
Jelikož jsem hlavně historička, mluvím o historii jógy. Zejména o tom, že co o józe dnes víme, není její finální podoba. Je to v podstatě taková prázdná kategorie, do které lze často nalít, co chceme. Důraz kladu zejména na to, aby učitelé nebyli dogmatičtí a neříkali, co jóga je a co není. Neexistuje jedna absolutní definice jógy.
Na co se naopak budoucí lektoři jógy často ptají?
Hodně se ptají, jak se jóga vyrovnává s psychologií, zda vůbec existuje něco jako jógová psychologie. Jak už jsem o tom mluvila výše, snahou veškeré premoderní jógy je vysvobození z koloběhu zrozování. A proto, abyste se vysvobodila, potřebujete pochopit, jak funguje svět. A k tomu, abyste pochopila, jak funguje svět, musíte vědět, jakým způsobem vy sama svět poznáváte, jak funguje vaše mysl. To pochopíte skrze meditační techniky. Když to převedeme na dnešní situaci, u praktikování jógy si můžete například uvědomit, že současný kapitalismus, nebo to, jakým způsobem je strukturovaná naše současná společnost, nemusí být jediná odpověď na to, jakým způsobem přistupujete k poznání sebe sama.
Znáte historii jógy, jógu sama každý den praktikujete. Jak vám osobně pomohla jóga k poznání sebe sama, co vám do života přinesla?
Vím, co mě baví a co mě naplňuje. A vím, že abych byla lepším člověkem, nemůžu to brát jako samozřejmost. Když čtete jógové texty, je z nich jasné, že štěstí nebo poznání sebe sama nepřijde samo od sebe, že je to práce. Abyste dosáhla toho, co chcete, musíte se tomu věnovat každý den. V indickém případě je tím cílem dosažení vysvobození z koloběhu zrození, v našem evropském případě by to mohlo být například dosažení spokojenosti. Myslím, že to, co mě jóga naučila, je, že být spokojená je každodenní práce a je to něco, čemu se člověk musí věnovat, i když to bude byť jen na tělesné úrovni. Třeba pokud chcete mít zdravé tělo, musíte přemýšlet, co budete jíst, část dne být v pohybu, část dne být v přírodě, na slunci. Musíte se tomu cíleně věnovat, nepřijde to samo.
Dnešní jóga se hodně zaměřuje na řešení různých zdravotních problémů nebo jejich předcházení. Na hodinách jógy, které jsem absolvovala, jsem slyšela, že jóga může zmírnit alergie či různé ženské problémy, byly tam cviky na rozproudění lymfatického systému, na štítnou žlázu. Kdy se jóga začala takto specializovat a mluvit o konkrétních zdravotních účincích?
Dříve to bylo tak, že cílem ásan bylo silné a zdravé tělo, ásany jsou považované za přípravu na meditační praxi. Jógové pozice jsou tu proto, aby „dodaly zář ve tváři a pružnost údům“, jak stojí v Hathapradípice z 15. století. Některé pozdější texty, ke konci dějinného vývoje jógy v 18. století, ale začínají tyto medicínské věci řešit více.
Největší boom nastal ale zejména ve 20. století, s lidmi jako byl slavný učitel Svámí Kuvalajánanda, který si v Indii kousek od Bombaje založil institut, v němž zkoumal zdravotní účinky ásan. Měřil třeba, jaký má jogín objem plic. Jóga v té době také začala být hodně spojovaná s ájurvédou, klasickou indickou medicínou. Nikdy předtím přitom k sobě dějinně neměly nikterak blízko. Zdravotní účinky jógy se dokonce zkoumaly i v tehdejším Československu, když tu v 80. letech působil doktor Ctibor Dostálek, který zkoumal zdravotní účinky jógy, v níž viděl možnost prevence a léčby civilizačních chorob.
Vrátím se ještě jednou otázkou do Indie, kde funguje relativně nově ministerstvo jógy. Co přesně je jeho úkolem?
V posledních letech tu vládne Indická strana lidová, která má velmi svébytnou rétoriku. Je hodně nacionalistická a tvrdí například, že Indie je čistě hinduistická. To je ale dezinformace, protože Indie je mimo jiné země s třetí největší muslimskou populací na světě. Tato vládnoucí elita má zároveň tendenci vyvážet do světa specifické indické věci, jako je právě jóga. Jóga je taková typická „soft power“ indického státu. Ve světě je to miliardový byznys, což se dobře hodí k vytváření indického mediálního obrazu.
To je jeden z důvodů vzniku tohoto ministerstva, které ale není jen ministerstvem jógy, ale také ajurvédy, homeopatie a dalších alternativních medicín. Resort má na starosti školení učitelů či oficiální akreditace jógy do škol. UNESCO také před pár lety po apelech Indie vyhlásilo Mezinárodní den jógy a na to konto pak začalo ministerstvo svolávat různé oslavy či různé pokusy o zapsání do Guinessovy knihy rekordů. Zároveň jsou ale tyto události také často politickými setkáními vládnoucí strany, která zde propaguje svůj program.
Jak moc toto zpolitizování józe škodí?
Určitě ji to poškozuje v samotné Indii, kde se jóga začala spojovat s elitní skupinou vysokokastovních lidí z měst. Jógu dnes v Indii určitě nepraktikují všichni, jak si často představujeme. Moderní fyzická jóga západního typu má svojí specifickou demografickou skupinu a pro ostatní není snadno dostupná. Naproti tomu asketové, kteří dodnes praktikují tradiční jógu, pocházejí z naprosto jiných společenských poměrů, zejména z chudšího venkova.
Říkala jste, že je jóga jako prázdná nádoba. Je živým organismem, který se po tisíciletí stále proměňuje. Čím se tato nádoba plní teď, když se podíváme na její chápání a praktikování zde na Západě?
Když se podíváme na vývoj jógy ve 20. století, tak je spojována zejména s velkými učiteli, velkými jmény, většinou muži, kteří založili svoje vlastní linie jógy. Příkladem je třeba B.K.S. Iyengar, zakladatel Iyengar jógy, nebo Pattabhi Jois, zakladatel takzvané ashtangy. To jsou zakládající postavy: jeden muž, který nám sešle své chápání jógy, které je nutné předávat v nezměněné podobě. Nyní nastává, jak se zdá, další fáze, takzvaná post-lineární jóga.
Je to jóga, kterou do jisté míry utvářejí ženy, které nemají tendence stát se tou vůdčí osobností a mít svou „školu“. Berou jógu jako živý organismus, kladou důraz na svoji vlastní praxi, na každodenní sebepoznávání. Nasávají ale do sebe zároveň mnoho dalších vlivů mimo jógu, třeba Feldenkreisovu metodu, Alexandrovu techniku, fyzioterapii a další metody, které pak snoubí a zapracovávají do svého poznání jógy. Je to kreativní přemýšlení o vlastních tělech a o tom, jak skrze tělo můžeme poznat sebe sama. A to pak předávají dál a neustále proměňují na základě vlastní zkušenosti.
Text byl poprvé na Heroine.cz publikován 30. dubna 2020.
