Jógou proti závislostem. Kundaliní jóga vás vytáhne z krize, říká lektorka Kateřina Černá
Terapeutická jóga pomáhá lidem v psychiatrické léčebně překonat závislosti. „Nějaký druh závislosti má většina z nás,“ říká Kateřina Černá, která lekce vede. Nezdravé vztahy, nadužívání sociálních sítí nebo workoholismus jsou negativní vzorce, kterých se podle ní můžeme zbavit díky józe. Kundaliní jóga pomohla v životě i jí samotné.
Jak jste přišla na to, že budete pomáhat terapeutickou jógou lidem se závislostmi?
Ten hlavní impulz přišel před deseti lety, když jsem žila v Anglii. Mám vystudovanou textilní tvorbu a fashion design, takže jsem tam jela na zkušenou. Dlouho jsem hledala takový druh jógy, který by mi vyhovoval, kde bych cítila, že mi něco přináší. Dva roky jsem zkoušela různá studia, různé učitele, různé druhy. A pak jsem získala práci v designérském studiu a do sousedství se přistěhovala jedna jogínka. Když jsem přicházela do práce, ona seděla na společné zahradě a meditovala. Pozvala mě na lekci a hned na první hodině jsem věděla, že je to ono. Bylo to velmi silné, dynamické, a zároveň jemné. Hlavně to bylo kreativní.
Zkušenosti mohou být dobré nebo špatné, ale pro nás jsou v jádru vždycky dobré, protože nás posouvají kupředu.
Pak jsem zjistila, že je původně fotografka a v nemocnici pracuje s lidmi, kteří se potýkají s duševní nemocí a s problémy se závislostmi. Viděla jsem, jakým způsobem pracuje, sledovala jsem, jaký má jóga na lidi dopad. Fascinovalo mě, jak rychle se změny děly a jak byly markantní. Nadchlo mě to natolik, že jsem se přihlásila na výcvik, abych mohla sama s jógou takhle pracovat.
Lektorský tréning jste absolvovala ještě v Anglii, nebo už v Česku?
V Česku. Ale pobyt v Anglii pro mě byl zlomový. Myslím si, že právě kundaliní jóga mi pomohla ujasnit si, co vlastně chci dál dělat.
Takže jste se rozhodla změnit kariéru a místo módy se věnovat józe?
Úplně ne. Mám ještě svoji značku lněného oblečení K.BANA. Z Anglie jsem si přivezla základní koncept a po návratu jsem začala pracovat na jejím založení. Hned jsem se také přihlásila na trenérský kurz, roční a velmi intenzivní. Mám hotový první lektorský stupeň a teď jsem v pětiletém tréninku druhého lektorského stupně.
Jak vznikla jóga?
Jóga je živý organismus, který se neustále proměňuje. Zároveň se jóga stále zkoumá, mnohé o ní ještě nevíme a něco ani nikdy vědět nebudeme. Přečtěte si rozhovor s historičkou jógy z Oxfordu.
Když přišla kundaliní jóga v šedesátých a sedmdesátých letech do Ameriky, zaměřovala se právě na lidi s duševními problémy a se závislostmi. Ale samozřejmě funguje nejen pro ně, nějaký druh závislosti má většina z nás, jsou přítomné v každodenním životě. Můžou to být negativní myšlenky, nezdravé vztahy, workoholismus, sociální sítě. S tím se nějakým způsobem potýkáme každý, říkáme tomu negativní vzorce chování. A s těmi právě kundaliní jóga umí velmi dobře pracovat.
A jak s tím pracuje?
Každá hodina kundaliní jógy je jiná. Je zaměřená na různá témata, na posilování jednotlivých orgánů. A pracuje celistvě – s tělem, myslí i s duší. Učí nás naslouchat sobě a vlastním potřebám, nést zodpovědnost za naše životy. Zabýváme se minulostí, řešíme, co se nám stalo a nestalo a je jistě dobré o tom vědět a pracovat s tím. Ale taky je dobré vědět, že od narození neseme zodpovědnost každý sám za sebe. Zkušenosti mohou být dobré nebo špatné, ale pro nás jsou v jádru vždycky dobré, protože nás posouvají kupředu. Kundaliní jóga vychází z toho, že v našem životě neexistují žádné limity, které by nám bránily ukázat potenciál, který v nás je.
To zní skvěle – a teď jak to na té jógamatce získám?
Získáte. Musím z vlastní zkušenosti říct, že to není hned, není to po první hodině. Je dobré, když se rozhodnete pracovat každodenně, pomalinku si budovat disciplínu, brát to jako součást svého života. První změny pak vidíte do čtyřiceti dnů. Na začátku stačí třeba jenom tři minuty denně a jemně si ten zdravý „návyk“ budovat.
Děláte online lekce pro veřejnost, pro lidi, kteří chtějí podporu v abstinenci, ale máte i specifickou skupinu klientů, a to jsou ženy, které jsou v léčení v psychiatrické léčebně. Jak to vypadalo, když jste zavolala do Bohnic a řekla: „Chtěla bych s vašimi klienty cvičit jógu“?
Trvalo to tři roky, než jsme domluvili, jestli nás tam vůbec přijmou. Bohnice jsou velká instituce, pečlivě si vybírají a jen tak někoho si k sobě nepustí. My jsme tam nejdřív začínali jako dobrovolníci. Měli jsme velké štěstí, že za námi stál vedoucí Dobrovolnického centra Luboš Chlad, který má na starosti mimoléčebné aktivity, a také terapeutka Kateřina Gilová Farová, která se dodnes účastní našich lekcí jako odborný dozor. S nemocnicí jsme se domluvili, že budeme pracovat s klienty, kteří řeší závislosti, jsou v prvoléčbě nebo druholéčbě a mají velký potenciál vrátit se zpět do běžného života. Mám velkou radost, že jsme po třech letech rozšířili fungování a nově máme lekci i pro muže.
Jak ty hodiny vypadají?
Zabýváme se hlavně terapeutickou ideou, která vychází z tradice terapeutické kundaliní jógy. Vnímáme potřeby skupiny, reagujeme na zdraví klientů, na problematiku závislosti, upravujeme cvičení tak, aby pro ně byla vhodná. Při určitých diagnózách se například nedoporučují některá dechová cvičení. Takže musíme pečlivě zvažovat, které cviky a jaký koncept hodiny volit.
Nové životní nastavení je pro klienty obrovsky těžké, protože to staré – i když je nevhodné –, je pro ně svým způsobem bezpečné a známé.
Máme speciální sestavy, které reagují na závislosti, ale s celistvým přístupem. Velmi vnímáme ženské potřeby, věnujeme se nalezení vlastní hodnoty, sebeúcty, vztahu ke svému tělu. A také pracujeme s nervovou soustavou, tu hodně posilujeme. Proto, aby klienti byli schopní změny ve svém životě vůbec zvládnout. To nové životní nastavení je pro ně obrovsky těžké, protože to staré – i když je nevhodné –, je pro ně svým způsobem bezpečné a známé. Mají často velký strach, takže hodně pracujeme i s ním. Aby se nebáli a otevřeli se novým krokům a novým myšlenkovým nastavením.
Jak probíhá spolupráce s lékaři a s terapeuty? Konzultujete s nimi, v jakém stavu klienti jsou?
Vědí přesně, co děláme, mají přístup k tabulkám, kam píšeme program hodin a na co se zaměřujeme. Máme na hodinách odborný dozor, za což jsme velmi rádi. Podpora odborníka dává všem pocit bezpečí. Stává se, že se klient rozpláče nebo má pocit velké tíhy. Je to součást procesu, kdy se uvolňují emoce a není potřeba, aby kvůli tomu z hodiny odcházel. Přínosné je i to, že s námi je, nemusí ani cvičit, může jen ležet, protože už pouhá přítomnost ve skupině v sobě má léčivý potenciál. Nechci mluvit moc ezotericky, ale klienti si vlastně pomáhají vzájemně. To skupinové setkání je velmi silné a podpůrné samo o sobě.
Zmínila jste, že máte v Bohnicích nově lekce i pro muže…
Jóga se často vnímá jako cvičení pro ženy, což je škoda. Máme čistě mužskou skupinu a po prvních pár lekcích můžu říct, že ta skupina je úplně jiná než ženská. I potřeby mužů jsou jiné.
A jaké? Čím se to odlišuje?
Je to pro mě velké překvapení. Ženy mají tu „mužskou energii“ zesílenou, protože musely být silné, překonávat závislosti. Oproti ženským skupinám je ta mužská velmi jemná. I když děláme silová cvičení, mají na lekcích prostor ukázat svou jemnou stránku a v bezpečném prostoru s ní pracovat.
Jak se vyhodnocují dopady cvičení na klienty?
Právě probíhá výzkum. Sledují se naše hodiny, sleduje se dopad našich lekcí a dalších doprovodných aktivit. Výsledky budou na podzim a velice se na ně těším.
Když vedete lekci v léčebně, klade to na vás jako na lektorku nějaké zvláštní nároky? Je to pro vás jiné, než když vedete běžnou lekci pro veřejnost? Musíte pozorněji vnímat klienty nebo volit citlivější přístup?
Ani ne. Citlivost si průběžně budujeme pořád, v rámci výcviku máme dokonce jako lektoři speciální techniky pro rozvoj svého vnímání a citlivosti, abychom dokázali vnímat skupinu na jemných úrovních, což ale uplatňujeme i v běžných hodinách. Já lekce s terapeutickým zaměřením miluju, ti lidé mají neuvěřitelné odhodlání něco se sebou dělat. Je v tom obrovská síla. Já jenom předávám učení, ale velkou práci odvádějí oni sami.
Vidíte vy sama na klientech nějaké změny?
Ano, zlepšuje se jim schopnost koncentrace. Často mají velké emocionální výkyvy, střídají se u nich pocity štěstí a deprese. Cvičení jim pomáhá to vyrovnávat a najít klid. V tom vidím velký přínos. Když jsou „dole“ v depresích, nemají chuť pracovat. Vždyť to člověk zná sám na sobě, nechce se vám ani vylézt z postele. Náš hlavní úkol teď je zvedat je „nahoru“, aby měli vnitřní sílu a klid potřebný pro to, aby se jim v léčebném procesu lépe pracovalo a mohli nějaké změny ve svém životě dělat.
A to děláte tak, že při hodinách klientům pomáháte se koncentrovat a zaměřit se na sebe?
Tak aby vnímali své pocity, svoji intuici, svoje potřeby, aby znali své hranice, svoji hodnotu. Ono to není nic speciálního, to všechno běžně sami prožíváme, jsou to vlastně velmi jednoduché věci.
Kateřina Černá
Zakladatelka a organizátorka projektu Jóga pro (ne)závislost vystudovala oděvní design. V Anglii se seznámila s terapeutickou jógou a rozhodla se ji věnovat i v Česku. V současnosti absolvuje výcvik na druhý lektorský stupeň. Spolupracuje s Psychiatrickou nemocnicí Bohnice, kde vede lekce jógy pro pacienty. Pořádá také terapeutické lekce pro veřejnost. Má značku lněného obječení K.BANA.
Jak se to vezme.
Není to žádné mystérium, jsou to věci, které je jen potřeba oprášit a probudit v sobě. Terapeutická jóga říká, že všechno, co potřebujeme, už máme. Problém bývá to, že se stavíme do pozice oběti. Je pravda, že klienti v léčebně měli často těžkou minulost, zažili velká traumata, to nikdo nechceme zlehčovat. Ale v určitém momentě přijde čas se s tím vyrovnat a posunout se dál. Aby tu obrovskou sílu, kterou vynakládají v kontextu závislosti jako takové, použili k tomu, aby dokázali závislost překonat. Oni tu sílu už mají, jenom je orientovaná jiným směrem.
Cvičení má posilovat nervový systém. Existují pozice, které jsou na posílení nervového systému stejně jako třeba ledvin nebo žaludku?
Na hodinu vždycky připravíme sestavu, která má rozpohybovat tělo. Většinou volíme spíš dynamičtější cvičení, protože potřebujeme, aby energie v těle proudila, jak má. Kdybychom lidi se závislostí posadili do meditace, tak tam nevydrží, jejich nervová soustava by to soustředění nezvládla. My je tím dynamickým cvičením hezky připravíme a pak se dokáží v relaxaci uvolnit. A pak teprve přicházíme k meditaci, kterou později také skvěle zvládnou. Tím právě podporujeme soustředění, klid. Používáme i mantry, které podporují nastavení vzorců chování a uvědomění sebelásky.
U lekcí pro veřejnost máte na webu varování, že jóga má silné účinky a nesmí se praktikovat, když člověk užívá návykové látky. Znamená to, že když si dám občas skleničku vína, neměla bych cvičit terapeutickou jógu?
Nemá se pít před hodinou, zase tak striktní to není. My učitelé vůbec nepijeme alkohol, držíme basu s klienty. Tělo se jógou čistí, mně už by se po alkoholu udělalo špatně. Vidím to i u klientů, kteří docházejí na hodiny – tělo to samo začne odmítat, kundaliní jóga tohle prostě dělá. Ale zase v tom nejsme nijak ortodoxní, nikoho nesoudíme a nikomu nic nezakazujeme. Jen se na lekci nepřichází po požití alkoholu nebo jiných návykových látek. Pracujeme s citlivostí, nervovou soustavou, a to by nebylo dobré.
Třeba ani kávu bych před jógou neměla pít?
Ani káva není moc dobrá. Aspoň dvě hodiny před cvičením se nedoporučuje.
Jsou lidé, pro které terapeutická jóga vhodná není? Třeba kvůli jejich fyzickému stavu nebo životní situaci?
Naši učitelé nám vyprávěli, že měli na hodinách paní, která byla po mrtvici na půl těla ochrnutá, a prý byla skvělá. V rámci terapeutické jógy se pracuje i s lidmi s hendikepem, pohyblivost ani věk nejsou žádnou překážkou. V případě epilepsie je potřeba opatrnost s dechem, ale když o tom víme, tak je to v pořádku.
Pokud bych měla pocit, že ve svém životě zažívám věci, které mají rysy závislosti – třeba na toxických vztazích nebo nakupování, můžu si sama „naordinovat“ kundaliní jógu? Pomůže mi to?
Ono se říká, že kundaliní jógu najdete, když jste v krizi. Vytáhne vás z nejhoršího. Musím ale zdůraznit, že respektuji odbornou péči a moc si jí vážím. Nechci se tvářit, že jsme jediní, kteří dokáží pomoct, jsme jen součástí léčebného procesu. Každý si může najít vlastní cestu, která mu pomáhá a odpovídá jeho potřebám. Ale když to vezmu dle své zkušenosti, kundaliní jóga vás chytí za ruku a pomalinku vede – postupně k vám přicházejí témata, na kterých pracujete a rozvíjíte se. Proces je dlouhý a vytáhne z vás to nejlepší.
Chápu to správně, že ideální je zařadit kundaliní jógu do svého života a už s ní nepřestat? Asi to není tak, že dva měsíce cvičím, vyřeším, co potřebuju, a jdu od toho.
To ne. Každý to má jiné a záleží, jakým způsobem se změnám otevřete. Jóga vás učí těmto procesům naslouchat. I jogíni, kterým je dneska už 70 a jógu dělají 30 nebo 40 let, dodržují každodenní praxi a stále na sobě pracují. Znám v Německu sedmdesátiletého učitele, který před dvěma lety dostal Parkinsona. A on se raduje, že mu to dalo nový impulz do života a má zase na čem pracovat. I moje dvaadevadesátiletá babička říká, že se každý den učí něco nového, a to je to, o co jde.
Taky cvičí jógu?
Sice necvičí jógu, ale cvičí a je velmi čilá.
Vy sama jste také zažila nějakou závislostní situaci, při které vám jóga pomohla?
Většina učitelů má za sebou velké životní zkušenosti. Už jsem mluvila o tom, že kundaliní jóga většinou do vašeho života přichází v období krizí nebo těžkých životních situací. Měla jsem to tak i já. Můj otec zemřel na leukémii, já sama jsem – dneska se tomu říká „hypersensitivní“, ale dříve se to tak nenazývalo, bralo se, že je člověk prostě přecitlivělý. Jóga mi v tom velice pomohla. Svoji citlivost jsem dříve brala jako něco, co mě dělá zranitelnou, ale dneska ji považuji za svou přednost, právě ona mi pomáhá pracovat s lidmi v nemocnicích. Prostě to tak je a je to můj velký dar. Uvědomění tohoto daru mi umožnila právě jóga.
