Nevěř nikomu nad třicet. Nová kniha Eleny Ferrante vypráví o těžkostech dívčího dospívání
Dlouho očekávaný nový román italské prozaičky skrývající se za jménem Elena Ferrante vyšel v českém překladu začátkem září, klasicky v Nakladatelství Prostor. Kniha s názvem Prolhaný život dospělých přináší příběh dospívající Giovanny, dívky z neapolské středostavovské rodiny. Půdorys románu zasadila Ferrante do známého prostředí: Neapol je městem, kde se odehrává i její románová tetralogie Geniální přítelkyně.
Mladé Giovanně se během několika týdnů zhroutí celý svět: její rodiče, kteří vždy vytvářeli dojem stabilního páru, se po provalení otcovy letité nevěry rozejdou. Spolu s tím se začnou drolit i Giovannina stará přátelství a dívčin školní prospěch upadá. Její mladistvé tělo se najednou rychle mění a poutá na sebe pozornost mužů. Do života jí vstoupí teta, rodinou zavrhovaná postava z dávné minulosti, která s sebou kromě řady nečekaných dobrodružství přinese hlavně nezvladatelný chaos. A k tomu všemu začíná Giovanna objevovat svou sexualitu. Zhruba tak by se dal shrnout příběh, který Ferrante na více než 350 stranách knihy rozvíjí. To hlavní, co Prolhaný život dospělých popisuje, by se ale dalo shrnout slovem deziluze.
Dívčí román pro dospělé
Mnozí kritici Elenu Ferrante považují za nejlepší vypravěčku současnosti. Jiní jí naopak vyčítají přílišnou obyčejnost, která prý do světa vysoké literatury nepatří. Její umění ale opravdu spočívá především ve schopnosti důvěryhodně vykreslit psychologii všech postav a udělat z nich plastické bytosti, se kterými se čtenáři a čtenářky mohou bez problémů ztotožnit, aniž by se skrz ně Ferrante povyšovala.
Na jejich konci ale nacházíme vyrovnanou osobnost, která se s realitou života dospělých dokáže popasovat líp, než oni samotní.
Číst její dílo znamená neustále se udivovat nad přesnými popisy důvěrně známých věcí, zkušeností, míst i okamžiků, a Prolhaný život dospělých to znovu potvrzuje. Navzdory tomu, že je kniha popisovaná optikou dívky, která se pomalu a klopotně mění v někoho dospělejšího (používat v kontextu Giovanny slovo žena by bylo přehnané), je Prolhaný život dospělých víc než cokoliv jiného dívčím románem pro dospělé.
Autorčin jazyk je sebevědomý, příběh komplexní a přitom jednoduchý. Ferrante v něm znovu pracuje s konceptem rodiny jako svébytného společenského celku a stejně jako dřív má její kniha třídní rozměr: intelektuální rodina, ze které Giovanna pochází, je deformovaná tíživou minulostí otcova chudinského původu, před kterým se všichni urputně uzavírají.
Vztah Giovannina otce ke své vlastní rodině reprezentuje jeho nenáviděná sestra Vittorie, která se však důsledkem omylem vyslechnutého rozhovoru rodičů stane pro Giovannu doslova magnetem. Skutečnost, že milovaný a tolik obdivovaný otec Giovannu v návalu emocí přirovná právě ke své sestře, hlavní hrdinkou otřese a spustí řetězec nových situací, ve kterých se mladá dívka ocitá. Na jejich konci ale nacházíme vyrovnanou osobnost, která se s realitou života dospělých dokáže popasovat líp než oni samotní.
Lžeme všichni
Zdánlivě bezpečný a všeobecně známý půdorys každodennosti dává Ferrante v sedmi kapitolách možnost popsat celou řadu konfliktů: současnosti s minulostí, centra s periferií, vnějších okolností s vnitřními touhami, dětství s dospělostí. Objevování dosud nepoznaných momentů, které pečlivě podstupujeme společně s dospívající hrdinkou, tyto spory ještě vyostřuje a ukazuje je ve specifickém světle. V něm se dospělí chovají hloupě, zbytečně tvrdohlavě, manipulují, podléhají vlastním slabostem a vytvářejí tak problémy, které přímo ovlivňují životy jejich nejbližších. Dosud důvěřivá dívka najednou vidí své okolí úplně jinak a toto nové poznání se sama pokouší dál aplikovat na ostatní: kamarádky z dětství, spolužáky, na chlapce, které přitahuje, i na vlastní rodiče, kteří ji tolik zklamali.
S tím, jak Giovanna poznává složitost mezilidských vztahů, mění se i ona samotná. Pubertální tělo, které nenávidí, stejně jako nově zažívané situace a z nich plynoucí pocity, jí dávají maximální prostor pro zkoumání sama sebe. Psychologie pubertální dívky však není primitivním sladkobolným trápením, které tak často přinášejí klasické dívčí romány, ale tvrdým zápasem o vlastní integritu, který – jak ukazují životy Giovanniných rodičů i dalších dospělých – nikdy nekončí.
Heroine má newsletter!
Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.
Giovanna v knize postupně prolamuje jednu bariéru za druhou a začíná chápat, že život, který dosud žila, byl z velké části nějakou formou lži. Aby se s novou životní situací vyrovnala, snaží se někdy strategie dospělých napodobovat a lže sama. Občas upadá do letargické pasivity, jindy s problémy naopak bojuje se zuřivou upřímností. Tomu odpovídá i schéma knihy, které někdy dává tušit záměrnou hru s obelháváním sama sebe a jindy na nás mluví napřímo a bez obalu. Pozorujeme dívku, před kterou zdánlivě banální životní situace staví nové výzvy, abychom si coby čtenářky z pozice dospělých sami uvědomovaly, jak je náš každodenní život zatížený neupřímností a co všechno to pro naše blízké může znamenat.
Stejně jako v řadě dalších knih Eleny Ferrante, i v Prolhaném životě dospělých se točíme kolem předmětu, na němž ulpívá nános lží a polopravd, a který – podobně jako ukradená panenka v jiném autorčině románu Temná dcera – na sebe navazuje různá tajemství. Tentokrát jde o náramek, v němž jsou uloženy všechny útrapy Giovanniny rodiny, a který se nakonec i pro ni stává možností, jak se svým okolím manipulovat.
Leckomu by se mohlo zdát, že se ve své nové knize Elena Ferrante vydala do příliš bezpečných vod. Částečně to tak je: slavná italská prozaička v Prolhaném životě dospělých skutečně moc neriskuje a operuje na možná až moc dobře známém poli. Na její schopnosti vnášet do světa literatury strhující příběhy a vyprávět vrstevnatým, ale naprosto přístupným způsobem, to však nic nemění.
