Moment hrůzy, kdy se vaše tělo obrací proti vám. Vznikl první český true horror podcast
Něco neznámého ve tmě. Samota. Smrt. Pětidílná minisérie skutečných příběhů v prostém a syrově podaném vyprávění těch, kteří je zažili, zprostředkovává pocity hrůzy tak zblízka, že i když není obava z výšek nebo smrti vaše téma, pravděpodobně se aspoň na chvíli bát začnete.
Podcastová platforma Audionaut přichází s ambiciózním projektem, který bude tenhle podzim stát za pozornost. V minisérii Anatomie strachu přinášejí Brit Jensen a Jiří Slavičínský do Česka žánr true horror podcast. O Anatomii strachu se toho zatím moc nevědělo, Audionaut na svém webu uvádí, že jde o „Intimní mikrohorory ve zvuku“, pod čímž si lze představit dost cokoli. Jisté naděje ale byly po úspěšném uvedení true crime podcastu Pohřešovaná (už měsíc po svém uvedení se umístil jako desátý v anketě Podcast roku) na místě. Minisérii Anatomie strachu mohli slyšet návštěvníci festivalů ELBE DOCK nebo Marienbad Film Festival. Anatomie strachu vychází 1. prosince na platformě Audiotéka.
„Baví nás horory a říkali jsme si, jak by asi vypadal dokument, který je zároveň hororem,“ vysvětluje oceňovaná dokumentaristka a spoluautorka minisérie Brit Jensen. „Strach je moje veliké téma, sama se bojím různých věcí a hodně mě zajímá, jak se dá nebo nedá se strachem vypořádat. To, že ho máme, reflektuje nějaký důležitý moment, znamená, že můžeme o něco přijít, o něco, na čem nám záleží. Vztah nebo vlastní život,“ popisuje Jensen.
Heroine má newsletter!
Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.
Jednoduché a nepříjemně blízké
Zhruba dvanáctiminutové díly jsou věnovány různým strachům a děsům a každý u protagonistů s nimi různě úspěšně zápasí. Jensen říká, že s kolegy chtěli sestavit jakousi mapu strachu a postihnout jeho druhy. Minisérie nabízí animální strach z něčeho ve tmě, popsání některých fobií, strach o vlastní život. Autorka ale říká, že nejčastěji se setkávali se strachem ze ztráty lásky a blízkosti, který v minisérii skvěle zastupuje epizoda Okno.
Přes první a bezesporu nejslabší díl se vyplatí prokousat, odměna je jistá. Teenagerku málem stojí její strach život, divadelní osvětlovačka ho musí překonávat denně jako součást svojí práce a kluk, který má „rád kafe“, musí čelit tomu, že se patrně nepřestane bát už nikdy v životě.
Zpracování je jednoduché, nepříjemně blízké a fyzické, což je v případě true horror žánru nejspíš na pochvalu. „Rádi bychom, aby sérii chtěli posluchači zhltnout, aby si ji poslechli na jeden zátah, proto taky všechny díly uvolníme najednou,“ říká Vratislav Šlajer, producent společnosti Bionaut, která za platformou Audionaut a celou minisérií stojí. Ostatně k binge poslechu všech pěti dílů vede posluchače i dramaturgie minisérie – v mozaice skutečně jako by pořád něco chybělo, dokud si nedoposlechnete poslední minutu posledního dílu.
V podcastu najdeme samé mladé hlasy, tři muže a tři ženy. Strach lidí o generaci nebo dvě starších by mozaice Anatomie strachu moc slušel a pro Jensen je to výzva do budoucna. „Strašně by mě zajímalo, z čeho mají strach starší lidi a ráda bych se tomu dál věnovala. Bude to můj další tah,“ plánuje.
Stephen King z Ružomberoku
Hororová superstar našich zeměpisných šířek se jmenuje Jozef Karika. Jedenačtyřicetiletý Slovák původem z Ružomberku si svými romány Trhlina nebo Tma podmanil čtenáře doma i v Česku. Karikův temný thriller Na smrt je momentálně nejlépe hodnocenou knihou tohoto žánru v Československé bibliografické databázi, čímž předběhl i knihy matadorů jako je Stephen King nebo Edgar Allan Poe. Filmová adaptace Trhliny se na Slovensku stala nejnavštěvovanějším filmem všech dob.
Anatomie strachu je tak účinná i díky zvukovému designu Martina Ožvolda. Jeho práce třeba v díle Štafle skvěle funguje a má většinovou zásluhu na tom, že při poslechu poměrně banálně podaných skutečností běhá mráz po zádech. Ožvold ale někdy vyprávění hrdinů různými vracejícími se echy zdobí až moc, což trochu ční zvlášť v momentech, kdy se ve vyprávění nic moc zajímavého neděje (epizoda Les). Jeho přítomnost je nejlepší a nejefektivnější, když je subtilní, vynořuje se jakoby mimochodem, a přitom je mimořádně působivá (Okno).
Všichni jsme temné postavy
Existuje spousta teorií o tom, proč se lidé tak rádi bezpečně bojí při hororech v knihách nebo na filmovém plátně. Psychologové například pracují s takzvanou teorií přenosu vzrušení nebo s hypotézou, že jsme všichni tak trochu temné postavy a naše skryté zakázané myšlenky na to, že bychom někomu ublížili nebo vykradli banku, nám tenhle žánr pomáhá usměrňovat a správně ventilovat.
Ať už je to jakkoliv, lidi se zkrátka bojí rádi, ať už u knihy nebo u poslechu strašidelných historek v podcastu. Audionaut teď dává prostřednictvím Anatomie strachu velmi dobrou příležitost k husí kůži i k většímu zamyšlení, odkud se strach vůbec bere.
