Alice Suchá ví, jaké to je, když diagnóza v podstatě znamená domácí vězení. Ve svých minipovídkách ale svou zkušenost reflektuje s humorem i nadhledem. O tom, jak „super“ je být stále doma, je další z nich.
„Jé, to se máš, že jsi pořád doma. To ti závidim. Takhle bych se chtěl mít taky,“ řeklo mi za ty roky už tolik lidí, že by zaplnili hlediště fotbalového utkání okresního přeboru.
Ano, nemusím každé ráno v šest vstát a jít hákovat na osmičku. Ano, jsem celý den doma a mohu si teoreticky dělat od rána do večera, co chci. Tím však výčet benefitů mého stavu začíná i končí.
Ve skutečnosti se ani toto nedá brát jako extra pozitivní a za zdravou hlavu bych klidně každé ráno vstala do práce i o půl čtvrté.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!