Marilyn Monroe byla ikonou své doby a zůstala jí dodnes. Její životní příběh stále okouzluje další generace, jak dokazuje filmový životopis Blondýnka z produkce Netflix. Její filmové kostýmy i vlastní módní styl obdivují fanouškové i znalci módní historie.
Marilyn Monroe je především popkulturní ikona, málokdo ji vnímá jen jako člověka, který udával trendy a inspiroval svým dodnes hojně napodobovaným stylem. Protože jsme ale v módní rubrice, připomeňme si některé z jejích známých i méně známých modelů.
Které šaty se vám vybaví jako první, když se řekne Marilyn Monroe? Skutečně ikonických modelů měla hned několik, většinou šlo samozřejmě o filmové kostýmy. K nejslavnějším patří bílé šaty z filmu Slaměný vdovec, nepochybně i proto, že v nich Marilyn v proslulé (a na svou dobu velice skandální) scéně odhalila nohy. Šaty navrhl kostýmní designér William Travilla, který Marilyn oblékal v celkem osmi filmech. Přestože šaty vypadají lehoučce a jsou opravdu ušité z lehkého umělého hedvábí, ve skutečnosti jsou velmi pevně vyztužené ocelovými kosticemi, aby neustále perfektně držely tvar. Sukně je ručně plisovaná a každý sklad je sešitý – opět aby nic nenarušilo dokonalý vzhled šatů.
Možná se vám vybavily jiné šaty: růžová toaleta z „diamantového“ čísla ve filmu Páni mají radši blondýnky. I ty navrhl Travilla, ale původně měl pro tuto scénu vymyšlený jiný kostým, v podstatě kamínkové bikiny doplněné síťovanou látkou, která vůbec nic nezakrývala. Kostým byl skutečně vyroben a dochovaly se i jeho fotografie ze zkoušek, ale studio si nakonec netrouflo ho ve filmu použít. V době natáčení zrovna probíhal skandál s Marilyninými akty, které nafotila pár let předtím, a studio 20th Century Fox se bálo, že by té provokace už bylo příliš.
Travilla musel rychle navrhnout jiné šaty, a tehdy vznikl růžový model bez ramínek. Je ušitý z matného hedvábného saténu růžové barvy, velká asymetrická mašle na zadní části je podšitá černě. Živůtek je opět pevně vyztužený; ačkoli to vypadá, že má velice volný okraj a ve filmové scéně jako by občas hrozilo, že něco vykoukne, ve skutečnosti nebylo nic ponecháno náhodě. Šaty také v realitě nejsou tak zářivě růžové, protože technicolorové kamery zvýrazňovaly barvy. Jejich odstín je tedy světlejší, podobný Travillovu původnímu nákresu.
Přestože růžové šaty vznikaly tak narychlo, nakonec se nesmazatelně zapsaly do historie popkultury. Je to velmi často citovaný model: Madonna ve videoklipu písničky Material Girl z roku 1985 vystupuje v téměř přesné kopii. Vyzkoušela si je Kylie Minogue, Anna Nicole Smith, Arianna Grande i Kylie Jenner.
Ve filmu Páni mají radši blondýnky se mihly ještě jedny známé šaty: ty zlaté. Látka protkaná zlatými nitěmi je naplisovaná do paprsků, které opticky zvýrazňují postavu. Nemají zip, herečku do nich před natáčením museli zašít. Marilyn si je pak vzala ještě na předávání Photoplay Awards v roce 1953. Travilla jí je tehdy odmítl půjčit, protože se podle něj na běžné nošení nehodily, ale Marilyn ho obešla a vyžádala si kostým přímo od šéfa filmového studia. Šaty způsobily pěkný poprask, herečka Joan Crawford je dokonce označila za vulgární. Ve filmu jsou ostatně tak krátce (a jen zezadu!) proto, že filmoví cenzoři delší scénu nedovolili.
I zlaté šaty se často citují a kopírují – jejich lacinou napodobeninu snadno koupíte třeba jako kostým na maškarní. Stejně tak se jimi ale inspirují slavní návrháři, střih s ramínkem za krk a látkou nařasenou nebo plisovanou do paprsků vycházejících z pasu je ostatně klasika, která nikdy nevyjde z módy. Vzpomeňte si na model Jenny Packham, v němž šla princezna Kate na premiéru bondovky Není čas zemřít. Téměř stejné šaty (stejné značky) na sobě měla Dita von Teese před pár dny na premiéře filmu To nic, drahá.
Po humbuku, který proběhl na letošním Met Gala, kdy Kim Kardashian vynesla originální róbu a podle sběratele ji nenávratně poškodila, nemůžu nezmínit šaty, v nichž Marilyn Monroe v 1962 přála k narozeninám Johnu F. Kennedymu. Její výstup lze najít například na YouTube, a přestože je kvalita videa opravdu dobová (tedy mizerná), ikonickému okamžiku to na síle neubírá.
Marilyn přicupitá na pódiu v krátkém kožíšku, postaví se k mikrofonu, moderátor jí kožíšek odebere a publikum ohromeně zašumí. Průsvitné šaty poseté třpytivými kamínky navrhl Bob Mackie, tehdy začínající kostýmní a módní návrhář, dnes jeden z nejslavnějších mistrů svého oboru. Marilyn pod šaty neměla žádné prádlo a byly vytvarované přesně na její postavu, takže zdálky to vypadalo, jako by byla téměř nahá.
Celkem logicky se nabízí srovnání s podobně dráždivými modely z filmu Někdo to rád horké (1959). Marilyn se v něm objevuje hned ve dvou variantách šatů s průhledným dekoltem: v černých Sugar zpívá v hotelu, ve stříbrných svádí domnělého milionáře Joea. Prsa jen tak tak zakrývá třpytivá výšivka a výstřih na zádech také sahá až na samou hranici toho, co dovolovala cenzura. Některé americké státy promítání filmu rovnou zakázaly, mimo jiné proto, že jsou v něm muži, kteří se převlékají za ženy.
Kostýmní návrhář Orry-Kelly dostal za svou práci na tomto filmu Oscara.
Marilyn Monroe ale nenosila jen výrazné kostýmy. V „civilu“ se oblékala velmi jednoduše, až minimalisticky. Mnohé z jejích outfitů, v nichž ji vyfotili na zkouškách nebo při rozhovorech, jsou tak nadčasové, že by se daly bez větších změn nosit i dnes.
A svatební šaty? I tady můžete u slavné herečky najít dobrý nápad. Pořiďte si bílou verzi některého z jejích slavných modelů nebo se inspirujte jejími šaty, v nichž se vdávala za Arthura Millera. Jednoduché pouzdrové šaty se živůtkem potaženým nařasenou průsvitnou látkou a krátkými rukávy z téhož materiálu by ani v jednadvacátém století nepůsobily zastarale.