Westwood: Provokovala módními návrhy. Její modely se dodnes spojují s punkem i popem. Nebyla jediná

Kariéra Vivienne Westwood, v té době učitelky na základní škole a příležitostné šperkařky, začala v sedmdesátých letech. Tehdy potkala Malcolma McLarena (pozdějšího manažera Sex Pistols) a společně založili obchod Let It Rock, kde se prodávaly hudební nahrávky a oblečení. Chodili sem teddy boys, tehdejší britská subkultura, ke které patřil rock’n’roll a styl inspirovaný edwardiánskou érou (1900–1909). Vivienne pro ně šila jejich oblíbené mrkváče, vestičky a saka se sametovými klopami, Malcolm jim prodával desky. 

O tři roky později se butik přejmenoval na SEX, stále více se v něm totiž prodávalo provokativní oblečení inspirované BDSM a fetišismem. Jméno obchodu už na dálku oznamovala obří růžová písmena nad vchodem. 

Právě v této době se tu začali oblékat členové skupiny Sex Pistols (vznikla v roce 1975), která odstartovala punkové hnutí v Británii a poté na celém světě. Westwood si punk zamilovala: ráda provokovala a vymezovala se proti systému. Při navrhování oblečení uplatnila svou nekonečnou kreativitu a milovníci punku sem chodili pro kožené kalhoty, roztrhaná trička a doplňky z řetězů a zavíracích špendlíků. Sama Vivienne také žila punkem a oblékala se do svých návrhů. 

Móda a hudba se vždycky navzájem ovlivňovaly. Do jisté míry to platilo už v dobách, kdy ještě neexistovala záznamová zařízení a na slavné pěvce a pěvkyně se muselo chodit do koncertních síní a divadel: diváci obdivovali nejen zpěv, ale i šaty a jevištní kostýmy. S příchodem fotografie a filmu se spolupráce návrhářů a hvězd ještě zintenzivnila. Stylové oblečení přispělo k image hvězdy, ta zase mohla proslavit do té doby neznámého návrháře. Zlaté časy pro tuto symbiózu přišly po druhé světové válce, kdy došlo k velkému rozvoji subkultur mezi mladými lidmi. Móda a hudba byly pro mládež vyjádřením určitého životního stylu i aktem odporu proti zavedeným pořádkům. Znáte film Divoch (1953) s Marlonem Brandem, který v něm jezdí na motorce v kožené bundě a džínách a poslouchá rock’n’roll? To byla tehdy taková rebelie, že v Británii film dokonce na nějakou dobu zakázali.

Dnes je kožená bunda tak běžnou součástí šatníku, že lze jen těžko uvěřit, jak neobvyklý kousek to byl ještě před sedmdesáti lety. I některé punkové prvky jsou dnes prakticky „basic“: například džíny s dírami, které jako jedni z prvních nosili v sedmdesátých letech Ramones. Takže kdykoli stylově vyrazíte v koženém křiváku a odrbaných džínách, třeba jako francouzská instagramerka Amel, máte na sobě odkaz poválečných rebelů a prvních pankáčů.

Vivienne Westwood neovlivnila jen punk; v osmdesátých letech si oblíbila novou vlnu, která přinesla postpunk, neoromantiku, glam rock, disco a spoustu dalších, tehdy nových žánrů. V roce 1981 představila svou první oficiální kolekci Pirates, inspirovanou romantickou představou starých pirátů, a navrhla kostýmy pro skupinu Adam and the Ants, která dosáhla velkého úspěchu v Británii i mimo ni.

Rok 1981 byl pro hudební svět přelomový ještě z jednoho důvodu: začala vysílat MTV. Vizuální stránka byla najednou důležitější než kdy předtím a do světa hudby vstoupili další návrháři a stylisté. Stylistka Maripol tehdy vymýšlela outfity pro novou, ale od začátku úspěšnou popovou hvězdu: Madonnu. Minisukně, síťované doplňky, spousta bižuterie na krku, kříže a ruce plné náramků se mezi Madonninými fanynkami okamžitě uchytily.

Pro Madonnu později navrhovala celá řada známých designérů: na turné nosila kostýmy od Jeana Paula Gaultiera (ikonický korzet se špičatou podprsenkou), Dolceho & Gabbany, Christiana Lacroixe nebo značek Chanel či Givenchy. Mít nápadité a pokud možno i nápadné kostýmy, které upoutají pozornost, je pro mnoho hudebních umělců důležitou součástí jejich image a ve věku sociálních médií to platí dvojnásob. Cokoli si na sebe oblékne Beyoncé, Lady Gaga nebo Harry Styles, z toho se může stát virál a ikonický okamžik. Jako třeba z tohoto stříbrného overalu s několikametrovou organzovou vlečkou, kterou speciálně pro Beyoncé navrhla Vivienne Westwood.

Když jsme u Beyoncé, zavzpomínejme na doby, kdy ještě vystupovala jako členka skupiny Destiny’s Child. Na přelomu tisíciletí, kdy byla skupina nejúspěšnější, jsme její členky mohli často vidět ve zvlášť nízkých bokovkách. Novou éru popularity bokovek (které se nosily už v šedesátých a sedmdesátých letech) nastartoval Alexander McQueen v roce 1994, kdy je zařadil do své přehlídkové kolekce. Ty jeho ovšem končily až v polovině hýždí a byla to typická mcqueenovská provokace. Do mainstreamu vstoupily v krotší podobě, zato s takovou vervou, že smetly všechno, co jim stálo v cestě. Jako první je oblékla Madonna v reklamě na MTV, po ní R&B hvězdy, pak Mariah Carey, která k nim přidala vykukující tanga, Jennifer Lopez, Britney Spears, Paris Hilton… a zbytek už je módní historie. 

Nejnovějším trendem, který mají společný hudba a módní mola, je queer estetika. Harry Styles, Sam Smith nebo Lil Nas X vystupují ve třpytivých kostýmech, sukních, overalech a výrazných barvách, jak jsme zatím byli zvyklí jen u zpěvaček. (I když pro starší ročníky to není nic nového: kostýmy Eltona Johna nebo Freddieho Mercuryho bývaly ještě mnohem výraznější.) Oblíbené hvězdy pomáhají nekonformní oblékání zpopularizovat, módní návrháři jej pak zkoumají a přetvářejí po svém. Třeba Thom Browne, jedna z největších hvězd současného designérského nebe, který kombinuje klasickou krejčovinu s revoltou proti genderově určenému oblékání.