Přehlídky haute couture jsou vrcholem přehlídkové sezóny. Každý rok se představují dvě kolekce, jarní a podzimní, a zúčastnit se smějí jen návrháři a salony pozvané francouzskou Chambre Syndicale de la Haute Couture. Podívejte se na ukázky nejčerstvější vysoké krejčoviny!
Asociace pařížských salonů (zmíněná chambre syndicale) vznikla již před sto padesáti lety jako organizace, která měla především chránit zájmy svých členů. Právě v ní vznikla různá pravidla, která salon musí splňovat, aby pro svou módu mohl používat označení haute couture. To je totiž ve Francii chráněné zákonem. Nejznámější z těchto pravidel určuje, že salon musí šít originální módu (tedy navrženou přímo vlastními návrháři, nikoli převzatou) s vysokým podílem ruční práce, a to na míru konkrétnímu zákazníkovi.
Nutně se nabízí otázka, zda má haute couture dnes ještě co říct, nebo je to snobský přežitek. Skutečná haute couture je tak drahá, že je dostupná jen superbohatým, a to je v přímém rozporu se současným trendem demokratizace módy. Haute couture ostatně ve 21. století zaznamenala velký pokles zájmu i několik šokantních krachů (např. pád Christiana Lacroixe). Někteří kritikové jí předpovídali úplný konec.
Postupně se ale ukazuje, že haute couture má budoucnost. Jen její charakter je dnes jiný: z kratochvíle pro boháče se stal spojovací článek mezi tradicemi a moderní dobou, ukázka designérského umění a poctivého řemesla, kterého si v módě zase začínáme vážit.
Italský návrhář Antonio Grimaldi je módní sochař: pro jeho tvorbu jsou typické geometické tvary, oblé linie a asymetrie doplněné plochami pokrytými detailní výšivkou nebo, v případě této kolekce, peřím. Ostře růžová barva se letos objevila v mnoha kolekcích haute couture i ready-to-wear.
Také salon Ashi představil šaty, které jsou spíš sochařskými díly. Ušít šaty, které vypadají, jako by na modelce byly jen tak naházené a náhodně pomačkané, je umění i kus krejčovského řemesla.
Jean Paul Gaultier tentokrát svěřil couture kolekci návrháři Glennu Martensovi. Ten vzal to, co vždycky dělalo Gaultiera Gaultierem, tedy zvýrazněné tvary ženské postavy, korzety a sochařskou práci s materiálem a pojal je po svém. Pomocí propracovaných potisků, různého šněrování, sešívaných pruhů a pečlivě tvarovaných vrstev průsvitných i těžkých látek vytvořil galerii moderního umění, inspirovaného tělem.
Kim Jones, návrhář značky Fendi, se nechal inspirovat starým Římem a svými oblíbenými sci-fi příběhy. Po mole se tak prošly modernizované tógy, dlouhé tuniky jako z dob Byzantské říše nebo šaty s potisky antických soch, to vše v tajemných odstínech hlubokého vesmíru protkaného třpytem hvězd.
Vauthierova kolekce by se dala nazvat „dvacátá léta pro dvacáté první století“. Využil prvky, které máme spojené s divokými dvacátými – hodně lesku a třpytu, třásně, povlávající cípy, snížený pas – a postavil na nich zcela moderní návrhy.
Také kolekce Oliviera Theyskense je plná třpytu, ale místo večerních šatů v ní převládají obleky – pánské i dámské. Zvýrazněná ramena jsou prvkem, který se v poslední době na přehlídkách objevuje opravdu často, ale Theyskens tuhle vzpomínku na osmdesátá léta doplnil volnými střihy, tekutě nařaseným materiálem a oslnivým leskem. Skvělá inspirace pro všechny, kteří do společnosti nechtějí nosit šaty.
Slavnému módnímu domu se poslední dobou vyčítá strnulost a nedostatek invence, a kolekce haute couture to rozhodně nevyvrátila. Ne že by byla špatná; najdete v ní klasické tvídové kostýmy, šaty, spoustu odkazů na Coco Chanel a historii značky, všechno je navíc krásně ušité, ale stále se nedaří posunout značku vstříc současnosti.
Dior je na tom trochu podobně jako Chanel: čerpá ze své bohaté historie a má k dispozici armádu řemeslníků a řemeslnic schopných vyšít, vymodelovat a ušít prakticky cokoli. V kolekci jsou krásné šaty, kalhotové i sukňové kostýmy klasické i moderní siluety, ale chybí tomu něco vzrušujícího, z čeho by nám spadla čelist jako kdysi z Gallianových kousků.
Libanonský návrhář Elie Saab se proslavil bohatě vyšívanými princeznovskými šaty a této linie se drží pořád, ale své modely ozvláštňuje moderními prvky. Jeho jarní couture je sice plná květin (kdo by to byl čekal, že), ale září sytými barvami – hlavně limetově zelenou, fuchsiovou a purpurovou – a najdeme v ní asymetrické aranže, zvýrazněná ramena nebo hladké šaty zcela bez výšivek.
Pierpaolo Piccioli, návrhář značky Valentino, navrhl své modely nejen pro typickou štíhlou a vysokou modelku, ale pro víc tělesných typů. Na přehlídce pak modely předváděly i modelky mírně plnějších tvarů a starší modelky; i když je to pro konzervativní svět haute couture krok kupředu, ty plnoštíhlé měly stále nanejvýš velikost L a bylo jich jen několik. Samotná kolekce rozhodně stojí za prohlédnutí už kvůli zajímavým barevným kombinacím a široké škále neméně zajímavých střihů.
Rahul Mishra čerpá inspiraci ze svého vnitřního světa, který je plný fantastických barev a tvarů. Jeho jaro je křiklavé a otřepanou inspiraci kytičkami pojal po svém – jsou doslovné, nápadné a jsou všude, občas svou nositelku téměř požírají.
Znovuzrození značky Schiaparelli coby haute couture salonu proběhlo teprve před pěti lety, ale na každou novou kolekci se čeká se zatajeným dechem. Modely návrháře Daniela Roseberryho nosí celebrity (džínová bunda se špičatou podprsenkou, kterou před pár týdny způsobila poprask herečka Julia Fox na rande s Kanyem Westem, je právě od Schiaparelli) a obdivují módní znalci. Kolekce je plná odkazů na surrealismus, s nímž pracovala zakladatelka značky Elsa Schiaparelli, moderních prvků a dechberoucího dramatu.