Porozchodové randění: když nás hledání lásky může zachránit

Zapomeňte ale na počty – možná je klíčem doba nebo vážnost minulého vztahu, a čím vážnější a důležitější pro vás byl, tím déle byste si po něm měli dát pauzu. Anebo byste prostě měli začít randit, až se na to zase budete „cítit“. Ale co když se na to někdo „cítí“ už týden po rozchodu? Cítí se na to doopravdy, nebo si to jenom nalhává? Většina lidí by asi řekla, že týden na návrat k randění nestačí a že pokud se s někým dáte dohromady takhle rychle, jedná se pouze o vztahovou záplatu.

Snaha o rozptýlení i pomstu

Na porozchodové vztahy se nahlíží jako na něco špatného. Obecně platí názor, že lidé potřebují čas na to zahojit se a poznat své nezávislé a nezadané já, a jít tak do dalšího vztahu s čistým štítem a nezopakovat svoje chyby. Když nepočkají dost dlouho, riskují u nového vztahu komplikovaný a nezdravý vývoj. Jsou také situace, kdy se lidé ženou do dalších vztahů z úplně špatných důvodů, například ze snahy se rozptýlit a nemyslet na bolest způsobenou minulým vztahem nebo i z touhy pomstít se bývalému partnerovi.

V jednom ze svých výzkumů jsem se ptala lidí, co si myslí o porozchodových vztazích. Většina názorů byla dle očekávání negativní a jako kolovrátek opakovala postoj, že jejich účelem je zašít díru, kterou zanechal minulý vztah, nebo někomu něco oplatit. Takové vztahy jsou prý povrchní a mají krátký život (kolem čtyř měsíců) a lidé, kteří se do nich pouští, jsou osamělí, nesebejistí a zoufalí. Několikrát se také objevily obavy, zda je porozchodový vztah prospěšný pro nového partnera, a zda v takové situaci není pouhou figurkou. Mnoho lidí se jednoduše domnívalo, že za tím stojí pouze sex, ať už ve snaze cítit se lépe, nebo vytřít zrak bývalému. Mnohé z těchto názorů ale moc neodpovídají realitě – snad jedině s výjimkou sexu za účelem pomsty.

I když se toho o porozchodových vztazích navykládá spoustu negativního, jde o docela běžnou věc. Podle mého výzkumu je doba nezadanosti mezi dvěma vztahy většinou poměrně krátká, obvykle méně než rok. V odpovědi na přímo položenou otázku se mi 30 procent lidí přiznalo, že takový vztah někdy měli. Asi není ani moc velké překvapení, že tohle téma u mnohých otevírá dveře k pokrytectví – co se rozchodových pravidel týče, měří sebe a ostatní úplně jiným metrem.

Všichni tvrdí, že sami mezi vztahy čekají asi půl roku, zatímco ostatní nepočkají před tím, než do toho zase skočí, ani tři měsíce. Jde nejspíš o formu zaujatosti za účelem vlastního zájmu, protože z logiky věci tohle tvrzení nemůže být pravdivé, když ho říká každý. Z pohledu jednotlivce v každém případě asi dává smysl řídit se tím, jak to každý z nás cítí, a moc neřešit, kolik času od rozchodu uběhlo. Hodnotí-li se ale jednání ostatních, lidé mohou být více kritičtí a vztah, který začal krátce po rozchodu, spíše zavrhnou a označí za přechodný.

Dává smysl si někoho hledat

Abychom mohli porozchodové vztahy hodnotit, je třeba je nejdříve zasadit do širšího kontextu a uvědomit si, že jim předchází konec jiného partnerského vztahu. Většina vztahů nakonec skončí a porozchodové období je pro každého obvykle velmi nepříjemné.

Jde-li o dlouhodobý vztah, rozchody mají obzvláště negativní dopad a mohou vést k vážným zdravotním, finančním či právním problémům. I vztahy s přáteli a rodinou mohou rozchody ovlivnit a vyčlenit protějšek s menším okruhem známých, který potřebuje pomoci nejvíce. Dobré důvody, proč by se někdo, kdo si nedávno prošel rozchodem, mohl cítit osaměle nebo až „zoufale“, tedy existují. Dává smysl si hledat někoho nového.

Když zrovna nový vztah neznamená jeden problém za druhým, nějaký přínos určitě má. Kromě prostého faktu, že máme s kým trávit čas, přichází s novým vztahem i známé vzrušující pocity zamilování a vášně. Ve srovnání s nezadanými jedinci podléhají lidé ve vztazích méně často depresím a úzkostem. Vztahová situace se odráží i na zdravotním stavu – manželské páry mají oproti nezadaným jedincům nižší riziko obezity a chronických nemocí a také žijí déle. I vysokoškoláci ve vztazích mívají často lepší zdravotní stav a celkově se cítí lépe.

Pokud je bytí ve vztahu obecně zdraví prospěšné, je to tím pádem relevantní důvod, proč i porozchodové vztahy nejsou zcela špatné. Je to opravdu taková hrůza, snažit se přenést přes vztah, který už skončil? Pokud je jediným problematickým faktorem doba, která uplynula mezi rozchodem a začátkem nového vztahu, můj výzkum ukázal, že lidé, kteří přeskakují ihned z jednoho vztahu do druhého, jsou často šťastnější, mají vyšší sebedůvěru a více věří tomu, že jsou pro ostatní přitažliví.

Ano, tyto výhody jsou do určité míry sobecké, ale když je člověk šťastnější, může z toho pozitivně těžit i jeho nový protějšek. Samozřejmě, že s tímto novým protějškem jsou i v bližším kontaktu – což napovídá tomu, že jejich nové vztahy fungují. Méně často se u nich také objevují přetrvávající city vůči jejich expartnerům (a trochu paradoxně se s nimi i častěji vídají).