Home office: aby práce z domova nebyla past
Práce z domova je velkorysý benefit, za který musíte být zaměstnavateli pořádně vděční. Kolegové si možná myslí, že si v pyžamu popíjíte kafíčko nebo si hrajete s dětmi, zatímco práci za vás oddřou jiní. Vy byste ale měli vyřídit aspoň dvakrát tolik úkolů, než kdybyste seděli v kanceláří. To jako vážně?
Možná si vybavíte povídku Šimka a Grossmana o jízdě tramvají. „Stará paní na nás ukázala prstem a pištěla: ‚Darebáci, starýho člověka nepustí sednout.‘ Upozornil jsem ji jemně, že celou cestu stojím na jedné noze, a ještě ne na své.“ Tohle „kouzlo“ dopravních špiček je pryč. A nejde jen o to, že přibylo spojů nebo že by se snad míň jezdilo. Změnila se jiná podstatná věc: dávno neplatí, že skoro všichni začínají v práci plus minus stejně a plus minus stejně končí.
Pracovní doba dnes v různých podnicích začíná i končí v nejrůznější časy, jinde zavedli flexibilní pracovní dobu, přibylo částečných úvazků – a někdo taky nemusí do firmy, která ho zaměstnává, chodit vůbec, nebo jen v některé dny. Podle letošní studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí vykonává denně nebo několikrát v týdnu aspoň část práce na dálku 17 procent zaměstnanců a 58 procent OSVČ, v průměru čtvrtina pracující populace. V některých západních zemích je poměr ještě vyšší, můžeme ale čekat, že lidí „pracujících na home office“ bude i u nás ještě přibývat.
