Jedno dítě, žádné dítě? Proč mají české rodiny méně dětí, než by si přály
Dlouhodobě slýcháme stesky nad nízkou porodností, která se často přičítá neochotě žen rodit děti. Unikátní výzkum ukazuje, že za nízkou porodností ale stojí spíše to, že Češi si pořizují dítě jen jedno, což je často míň, než kolik by původně chtěli. Co se podílí na tom, že často zůstane u jedináčka, a co by to mohlo změnit?
Výzkumnice ze Sociologického ústavu Akademie věd ČR v minulých dnech zveřejnily výsledky unikátního výzkumu. V něm se Radka Dudová, Hana Hašková a Jana Klímová Chaloupková soustředily na tzv. jednodětné rodiny. Co ovlivňuje rozhodnutí českých rodin o tom, kolik budou mít dětí? A proč jich většinou mívají méně, než si původně myslely? Jaký vliv má narození prvního dítěte na vztah jeho rodičů?
Když dojde na rozhodnutí, kdy si děti pořídit, kolik jich mít a s kým, je veřejná diskuze plná dobrých rad. To se týká pochopitelně i vyšších či nižších pater politiky, a v zásadě se setkáme se dvěma typy vzkazů. Jedním z nich je apel na to, aby české ženy (málokdy slyšíme o rodičích, rodinách či mužích, což je samo o sobě poněkud absurdní) měly dětí více a měly je dříve. Druhým z nich je pak rada o zodpovědném výběru otce dítěte, zejména jako prevenci budoucího samoživitelství (čímž se implikuje, že odejde-li muž od rodiny, je to vina ženy a jejího špatného odhadu).
