Druhá vlna je tady. Co to bude znamenat pro rovnost žen a mužů?

Jak dopady samotné pandemie, tak přijatých opatření, nejsou neutrální. Na různé skupiny lidí dopadají odlišně a to platí i o mužích a ženách. V této souvislosti je důležité vědět, že v otázce genderové rovnosti si Česká republika v mezinárodním srovnání nestojí příliš dobře – podle Světového ekonomického fóra jsme na 78. místě ze 153 hodnocených zemí.

Při již tak ne úplně dobré situaci je nezbytné být k dopadům na genderovou rovnost o to citlivější. Už někdy v dubnu se objevila varování (např. Sociologického ústavu Akademie věd ČR) před horším dopadem covidové situace na ženy a tam, kde se nepřijala vhodná opatření, se tyto dopady skutečně později potvrdily.

Jako nejdůležitější kulisy na úvodní scéně z jara letošního roku můžeme vnímat přetrvávající rozdělení našeho pracovního trhu na „typicky“ mužské a ženské profese, nerovnoměrné rozdělení péče o děti a další blízké, a nevyvážené dělení neplacené práce (zejména péče o domácnost) mezi ženy a muže. Od těchto skutečností (a dalších s nimi souvisejících faktorů) se pak odvíjejí dopady celé situace.

Práce pro ženy

Míra rozdělení pracovního trhu se v čase mění jen pozvolna. To platí i pro ta povolaní, ve kterých ženy typicky působí nejčastěji. Najdeme je převážně v odvětvích tzv. první linie (typicky zdravotnictví a sociální péče), ale i v odvětvích, která záhy pocítila ekonomické obtíže, např. turismus nebo gastroprůmysl.

Toto rozdělení se ale neprojevuje jen v zaměstnaneckých pozicích. I u osob samostatně výdělečně činných nalezneme podobně dělené obory. Ačkoli podnikatelé převažují mezi muži, jsou v odvětví nejvíce zasažených jarními opatřeními (osobní služby spojené s cestováním, provozem stravovacích a ubytovacích zařízení, pohostinstvím, kadeřnictvím a kosmetikou) více zastoupeny ženy.

Okruh zasažených odvětví, a tím i dopady na zaměstnanost, se liší od toho, co známe z dřívějších krizí. Typicky přicházejí na řadu nejdříve odvětví jako stavebnictví, tentokrát šlo ale úplně o jiné obory – zejména služby spojené s osobní přítomností klientů. Dopady byly poměrně rychle patrné. Míra nezaměstnanosti v dubnu a květnu 2020 prudce vzrostla v porovnání s březnem 2020 a nárůst nezaměstnanosti je větší u žen.

V tzv. první linii pak byly a jsou dopady jiné – vysoký podíl žen ve zdravotnictví byl jedním z prvních ukazatelů toho, že dopady aktuální krize budou genderově zabarvené. Uzavření škol a školek (od 11. března) znamenalo výrazné riziko nedostatku zdravotnického personálu, typicky zdravotních sester. U některých z těchto odvětví také není žádným tajemstvím, že jde o náročné profese, jejíž náročnost zvyšuje mimo jiné nedostatek personálu a nízké odměňování. Teď na podzim se pak projevila další obava, která byla na jaře naštěstí v podstatě odvrácena – rostoucí počty nakažených zdravotníků a zdravotnic.

Druhá směna také pro ženy

S vyšším podílem péče a neplacené práce, kterou ženy vykonávají, a zároveň s tím, že jejich výdělek je obvykle v rodině ten nižší, často i velmi výrazně, se pojí celá řada dopadů. Jedním z nich je skutečnost, že jsou to častěji ženy, které pečují o nemocné dítě nebo z jiných obdobných důvodů čerpají tzv. překážky v práci na straně zaměstnance.

Jak se často celé rodiny včetně dětí školního a předškolního věku přesunuly mnohem více do domácí sféry, pochopitelně narostl objem práce s tím spojené. Jak uvádí Sociologický ústav AV ČR, je péče o domácnost i blízké osoby u nás výrazně nerovnoměrně rozdělená: „Podle dostupných dat jsou to v 68 % rodin ženy, kdo pomáhá dětem s přípravou do školy, v 92 % případů ženy perou, v 76 % uklízí a v 79 % vaří. O senior(k)y pečují z 80 % ženy a v případě stálé péče opouští zaměstnání ten, kdo má nižší příjem – většinou se tedy výdělku vzdá opět žena.“

Jedním z prvních plošných opatření bylo uzavření škol i naprosté většiny předškolních zařízení. Rodičům často nezbylo nic jiného, než aby alespoň jeden z nich zůstal doma „na ošetřovačce“. Žádostí o ošetřovné z důvodu uzavření škol byly v jednotlivých měsících desítky až stovky tisíc.

Uzavření škol bylo náročné i kvůli nutnosti zajištění vzdělávání ve změněných podmínkách. Toto opatření bylo přijato velmi rychle, školy na něj nereagovaly jednotně, obdobně jednotlivé rodiny neměly stejné možnosti, zejména co se týká příslušného vybavení nebo možnosti rodičů na výuku a přípravu dohlížet. Nejednotnost postupu jednak znamenala pro řadu rodičů vysoké časové nároky, které s největší pravděpodobností dopadaly častěji na matky, jednak mohla pro některé děti znamenat i výrazně zhoršenou možnost absolvovat příslušnou část výuky a přípravy.  Toto může mít do budoucna pro jednotlivé děti i jejich rodiny zásadní dopady – zejména v okamžiku, kdy se situace opakuje.

Matky samoživitelky jako ohrožená skupina

Domácnosti sólo rodičů se nacházejí v obtížné situaci i mimo nouzový stav a 90 % sólo rodičů jsou ženy. Polovina zaměstnaných sólo matek má hrubé měsíční příjmy z hlavního zaměstnání nižší než 21 580 Kč; vzhledem k nižším příjmům mají domácnosti sólo matek menší finanční rezervy, méně osob, na které se mohou obrátit, když peníze dojdou. Častěji bydlí v nájmu a náklady na bydlení pro ně představují výraznou zátěž, takže opatření, která mají za cíl odlehčit lidem při splácení hypoték, jim tedy situaci neulehčí. Jsou statisticky významně častěji zaměstnané tzv. prekérní formou práce (smlouva na dobu určitou, DPP, DPČ) a poměrně často jsou zaměstnány v zasažených odvětvích.