Juncker končí. Bude Evropa v ženských rukou?
Na zasedání Evropské rady, které začíná právě dnes, se bude rozhodovat o tom, kdo vystřídá Jeana-Claudea Junckera v čele Evropské komise. Bude to „ocelová“ Dánka s pověstí nekompromisní političky?
Ihned po vyhlášení výsledků květnových voleb do evropského parlamentu se v Bruselu i hlavních městech od Dublinu po Sofii rozehrála vysoká mocenská hra, v níž chce každý utržit co nejvíc. Politiky, diplomaty i občany čeká několik měsíců přetlačované, která by měla rozdělit nejdůležitější křesla v unijních institucích.
K bedlivě sledované rošádě dochází v Bruselu každých pět let. Hlavní institucionální trojúhelník tvoří Evropská komise, která navrhuje novou legislativu a dohlíží na dodržování té stávající, Evropský parlament, jediný orgán volený přímo občany, a Rada, složená z ministrů, respektive premiérů či prezidentů všech členských států. Opravdu to připomíná šachy, jenže ne se dvěma, ale se sedmadvaceti hráči (Británie je už spíš nezúčastněným pozorovatelem).
V první fázi (tzn. do konce června) předloží jednotlivé národní vlády nominace kandidátů na post předsedy Komise a podle smluv o fungování EU by při tom „měly brát v úvahu výsledky voleb do Evropského parlamentu“, který musí na prvním červencovém plénu ve Štrasburku vítězného nominanta schválit.
Jak píše The Economist, nejsilnějším kandidátem na funkci prezidenta Evropské komise by za obvyklých okolností byl Manfred Weber z Evropské lidové strany. Letošní volby však dva tradičně nejsilnější bloky (Evropskou lidovou stranu a Progresivní alianci socialistů a demokratů) oslabily a Weber, byť kandidát „vítězné“ strany, nemá v rukou silné trumfy. Weber nemá zkušenosti s vysokou exekutivní funkcí a proti jeho zvolení se staví i vlivný francouzský prezident Macron.
Jedná se však o právnickou kličku umožňující kreativní interpretaci. Skutečnosti, že Parlament tahá za kratší konec, mimo jiné nasvědčuje i krachující poslanecká snaha zachovat tzv. systém spitzenkandidátů (v němž Komisi má z pozice předsedy sestavovat lídr vítězné strany a díky kterému před pěti lety získal svůj post Jean-Claude Juncker).
Poslední dva dílky geopolitické skládanky tvoří samostatná agenda pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a prezidentské křeslo Evropské centrální banky. Ve finále bude třeba rozdat karty tak, aby byl dosažen kompromis nejen napříč politickým spektrem, ale také na ose sever-jih-východ-západ a mezi státy všech různých velikostí. V neposlední řadě sílí i tlak na to, aby v zájmu férového zastoupení alespoň dvě z hlavních pozic obsadila žena. Jednalo by se o historickou premiéru.
Najdi ženu
Přestože dvě třetiny unijních států prezidentku či předsedkyni vlády mají nebo v minulosti měly, nominantek na vrcholové unijní funkce je pomálu. O to větší však mají aktuálně šanci získat pro svou zemi prestižní portfolio. Oficiální systém kvót v rámci evopských institucí byl sice zaveden pro úřednický aparát, na postech nejvyšších je pouze deklarovaná snaha přiblížit se co nejvíce polovičnímu zastoupení žen (nikoliv však za každou cenu).
Obě instituce by měla řídit osoba charismatická, s dostatečnou vládní zkušeností, schopností nacházet kompromisy, ale také stát si pevně za svým, obzvláště bude-li to v zájmu evropských občanů.
V dosluhujícím kolegiu komisařů je žen třetina, respektive šestina v nejužším vedení, evropský summit Rady je historicky přehlídkou šedomodrých odstínů pánských obleků. Parlament se za posledních čtyřicet let polepšil o více než dvacet procentních bodů na 36 %. Budiž mu ke cti, že do svého čela v roce 1979 zvolil prominentní francouzskou feministku Simone Veil, nutno však dodat, že toho času měl jako instituce jen minimální pravomoci.
Zatímco v Evropském parlamentu se šéfové rekrutují hlasováním v rámci nejsilnějších politických frakcí (a v průběhu mandátu se střídají), na předsednické posty v Evropské komisi, potažmo Radě, je nutná již zmíněná nominace a následně odsouhlasení kvalifikovanou většinou (kladné stanovisko 55 % států, které zastupují alespoň 65 % populace). Obě instituce by měla řídit osoba charismatická, s dostatečnou vládní zkušeností, schopností nacházet kompromisy, ale také stát si pevně za svým, obzvláště bude-li to v zájmu evropských občanů.
První tři kritéria splňuje hned pětice žen, o nichž se v souvislosti s rozdělováním vedoucích pozic hovoří. První v abecedním pořadí je šéfka Světové banky Kristalina Georgieva, uznávaná bulharská ekonomka a někdejší komisní místopředsedkyně zodpovědná za rozpočet. Může sloužit jako eso v rukávu Evropské strany lidové, která vyhrála eurovolby. Značnou výhodu může představovat její východoevropský původ, který je rovněž hlavní devizou další kandidátky, dosluhující litevské prezidentky. I Dalia Grybauskaite má předchozí zkušenost s řízením evropského rozpočtu, nestojí za ní však žádná politická strana.
Pověstná franko-německá nevraživost s největší pravděpodobností ve finále diskvalifikuje generální ředitelku Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde i kancléřku Angelu Merkel, která navíc jakoukoliv možnost svého bruselského angažmá dementuje. Na konci abecedy však čeká ještě jméno dánské eurokomisařky Margrethe Vestager, o níž jediné lze navíc jednoznačně tvrdit, že splňuje i kritérium poslední.
Antimonopolní carevna
Tehdejší dánská místopředsedkyně vlády prorazila před pěti lety do Bruselu v roce 2014 právě díky nepsaným kvótám. Po tříhodinovém „grilování“ v europarlamentu si vysloužila bouřlivý potlesk a pověst pečlivě připravené, pragmatické, odvážné a šarmantní novopečené komisařky pro hospodářskou soutěž.
Od té doby sveřepě usilovala o prosazení antimonopolních pravidel napříč EU, vedla tažení proti daňovým podvodníkům, narušovatelům soukromí i trhu. V boji proti IT gigantům se nebála udělit rekordní pokutu ve výši 4,3 mld. eur Googlu, který podle všeho nelegálně zneužíval své dominantní postavení na trhu. Tento nekompromisní postoj jí v kombinaci se severským původem vysloužil několik přezdívek, žebříček originality vede „antimonopolní carevna“.
O kvalitách Vestager jsou přesvědčeni vůdci zemí Beneluxu či Francie a její podpora podle předběžných informací není nemyslitelná ani ve Visegrádské čtyřce. Jak už to ale v Bruselu chodí: „Nic není dohodnuto, dokud není dohodnuto všechno.“
Doma v Dánsku je Vestager oblíbená a respektovaná. (Před lety dokonce posloužila jako inspirace pro postavu hlavní hrdinky kultovního televizního seriálu Borgen). O kvalitách Vestager jsou kromě Dánů přesvědčeni vůdci zemí Beneluxu či Francie a její podpora podle předběžných informací není nemyslitelná ani ve Visegrádské čtyřce, pro níž by takové aranžmá znamenalo větší šanci protlačit do úřadu vysokého přestavitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku neúspěšného prezidentského kandidáta Maroše Šefčoviče. Jak už to ale v Bruselu chodí: „Nic není dohodnuto, dokud není dohodnuto všechno.“
Prorazit skleněný strop
Od udělení volebního práva ženám uběhlo v mnohých evropských zemích již více než sto let (v Česku oslavíme výročí příští rok), přesto je jejich zastoupení v politickém i veřejném životě i nadále nedostatečné. Mnohé z žen ve vysokých funkcích prokázalo, že odvádějí pro unijní instituce prokazatelně dobrou práci – od šéfky unijní diplomacie Federiky Mogherini po evropskou ombudsmanku Emily O’Reilly.
Evropská unie opakovaně deklaruje rovnost jako jednu ze svých základních hodnot a v oblasti legislativních záruk je nepochybně globálním lídrem. Není tedy na čase, aby pravidla doporučovaná členským státům aplikovala beze zbytku také na své vlastní interní procesy?
