Školy by se bez nich už neobešly. Asistentů pedagoga ve třídách přibývá, jak to s nimi bude dál?

Základní škola Mohylová na pražském sídlišti Lužiny je jednou z menších pražských škol, mají tu pouze deset tříd prvního stupně. Chodí sem děti nadané, s poruchami učení i fyzickými handicapy, stejně jako děti, jejichž mateřským jazykem není čeština. A k tomu samozřejmě i děti v dobrém slova smyslu průměrné. K tomu, aby každé z nich mělo aspoň na chvíli možnost mít vyučující jenom pro sebe, a aby se vůbec různorodé kolektivy dokázaly něco naučit, zde vypomáhají asistentky pedagoga. V každé třídě školy je jedna, a ředitelka Martina Hanzalová si ani neumí představit, že by se bez nich obešla: „Chyběly by úplně ve všem,“ shrnuje.

Sehnat do školy asistenta či asistentku není snadné, protože jejich platy jsou ve srovnání s průměrným příjmem nízké – při plném úvazku jen lehce přesahují dvacet tisíc korun. Zatím navíc platí, že pozici škola otevírá až ve chvíli, kdy ji pedagogicko-psychologická poradna nějakému dítěti přizná jako podpůrné opatření. Pokud takový žák ze školy odejde, je asistent či asistentka bez práce. Často se tedy zájemci o práci asistenta rekrutují z řad příbuzenstva dětí, které školu navštěvují. Někomu vyhovuje, že pracuje jen dopoledne a odpoledne se například může věnovat rodině. „Pak je to zajímavá možnost pro mladé lidi, kteří chtějí nějakým způsobem čichnout k pedagogice, ale ještě nechtějí zkusit přímo výuku, nebo pedagogiku teprve studují,” popisuje ředitel další pražské základní školy Ondřej Lněnička.

Právě nejistotu zaměstnání asistentů a asistentek měla vyřešit plánovaná parametrizace, která měla vstoupit v platnost právě v těchto dnech. Záměrem bylo, aby určitý počet pozic měla každá škola jistý s ohledem na počet žactva, a další by pak znovu přidělovala pedagogicko-psychologická poradna. Jedním z problémů chystané úpravy ale bylo to, že by znevýhodnila malé školy. Právě ty přitom často vyhledávají rodiče pro děti s různými poruchami, kterým velké kolektivy nesvědčí. Jak to tedy s asistenty bude dál? A jaké mýty kolem jejich práce panují? Dozvíte se v článku Markéty Plíhalové na webu Heroine.cz.