přečtěte si novou knihu Chci se ti podívat do očí

Malé dívky ve škole často maskují své schopnosti, aby zapadly. Učitelka radí, jak rozpoznat nadané děti

16. říjen 2024

Najít a podpořit. Tak přistupuje pedagožka Ingrid Valentová k nadaným dětem, které učí v malé škole v Novém Městě nad Metují poblíž polských hranic. „Pomáhá mi také to, že jsem se jako učitelka oprostila od představy, že musím mít ve třídě neustále všechno stoprocentně pod kontrolou,“ vysvětluje. „Nadaného žáka musím zaměstnat, a to ideálně tím, v čem vyniká.“

Mnohdy už ve školce je vidět, že dítě funguje jinak než ostatní. Mezi školkou a školou se často informace nepředávají, takže chvíli trvá, než si jeho odlišnosti v první třídě vyučující všimne, říká Ingrid Valentová.Foto: Shutterstock

V populaci se nachází zhruba dvacet procent dětí, jejichž IQ se pohybuje mezi 110 a 129 body a jsou hodnoceny jako rozumově nadané, a zhruba dvě procenta těch, jejichž inteligence se označuje jako mimořádná (IQ nad 130). Přesto v Česku ještě existuje mnoho škol, které tvrdí, že u nich žádné takové dítě není. „To není statisticky možné. Samozřejmě kdyby žáci prošli nějakým testováním, tak by se třeba zjistilo, že v jedné třídě budou tři nadaní a v jedné třeba jen jeden, ale že by nebyl ani jeden na celé škole, to prostě možné není. Spíš si ho učitelé nevšimli,“ vrtí hlavou učitelka Ingrid Valentová, která o nadaných dětech sepsala pro své kolegy příručku.

Složitější je podle ní si všimnout nadaných dívek. „Často mají dokonalé mimikry a svoje schopnosti maskují. Bývá pro ně totiž velmi důležité, aby zapadly, aby měly kamarádky, a nechtějí být terčem pozornosti. Zadáte samostatnou práci, chodíte po třídě a vidíte, že taková holčička už to sice má dávno hotové, ale pořád dělá, že píše, aby si toho ostatní nevšimli,“ popisuje učitelka Valentová.

Podle Ingrid Valentové je i v klasické české třídě, kde sedí skoro třicet různorodých dětí, možné nadané žáky podpořit. Je k tomu ale potřeba, aby učitel změnil styl práce v hodině. „Já jsem se jako učitelka oprostila od představy, že musím mít ve třídě neustále všechno stoprocentně pod kontrolou. To je totiž takové obecné nastavení učitelů, které jim brání v tom, aby třeba některým žákům dali jinou práci než ostatním,“ vysvětluje. „Například používám takzvané gradované úlohy, kdy připravíte několik verzí obtížnosti a každé dítě si může vybrat, do jaké se pustí,“ vysvětluje Ingrid Valentová v rozhovoru pro Heroine.cz

Popup se zavře za 8s