Jako život v klášteře. Pěší pouť do Santiaga mě zásadně nezměnila, trochu se na ní ale rozpustilo mé ego

Eliška Kodyšová o sobě tvrdí, že patří mezi introverty a individualisty. Původně proto plánovala poutní cestu projít sama. Nakonec šla ale s manželem – s tím, že se po cestě rozdělí, kdyby si lezli na nervy, což nakonec většinu času nebylo třeba. A tak vyrazili, šli a šli. „Chůze je jeden ze způsobů, jak můžete meditovat. Funguje to tak, že si představíte, že vy stojíte v klidu, a pohybuje se krajina, kterou procházíte. Potřebujete přitom rozptýlit pozornost a vnímat všechno kolem sebe jakoby najednou. Přináší to zvláštní druh klidu i ve chvíli, kdy je horko a vy melete z posledního,“ popisuje Eliška Kodyšová. „Jít pěšky do Santiaga je o dost jednodušší než být pracující rodič. Je to trochu jako zavřít se do kláštera: váš den má pravidelný rytmus, žijete skromně a jste daleko od svého dosavadního života, nad kterým máte najednou spoustu času přemýšlet z odstupu.“

A ačkoliv se Eliška považuje za individualistku, zažila během pouti něco, čemu se říká „interpersonální synchronie“, což je jev, který nastává, když se s ostatními záměrně pohybujete v jednom rytmu. Ego se rozpouští, nastupuje pocit spříznění s ostatními. Každý poutník se tak stává jedním korálkem na provázku: „Když kráčíte společně s ostatními lidmi, můžete s nimi rovněž cítit zvláštní spřízněnost, i když je neznáte. Pomáhá také vyměnit si pár slov, čímž se vytváří pocit bezpečí. A přispívá také vědomí, že máte společný cíl. Lehkou konverzaci to značně usnadňuje. Odkud jste vyrazili a kdy? A odkud jste? Kde chcete dneska skončit? Rozprostření pozornosti mi pomohlo mezi lidmi plout a cítit se dobře a v bezpečí.“

Kromě náhodných setkání s ostatními poutníky zažívala Eliška Kodyšová i propojení se svým mužem. Některé dny plynuly v harmonii, jiné přinášely (nejen) komunikační výzvy. „Únava a mírný stres vedou ke komunikačním zkratkám, a ty následně ke zkratům. Když jsem se pozorovala z odstupu, jak přehnaně reaguju na drobnosti a jak osobně si beru Petrovy vtípky, vybavilo se mi období s malými dětmi,“ vzpomíná terapeutka. Jaká setkání jí camino přineslo? Jaké nové impulzy získalo její manželství, a jaké ona sama? Přečtěte si vyprávění o jednom putování na webu Heroine.cz.