„Medicína ztratila určitou prestižnost ve společnosti. V šestém ročníku na 1. lékařské fakultě, která je největší, je jenom jedna třetina mužů a dvě třetiny žen,“ prohlásil před pár dny v České televizi Pavel Pafko, emeritní přednosta třetí chirurgické kliniky první lékařské fakulty a Fakultní nemocnice Motol. Jeho výrok vyvolal vlnu nevole především na sociálních sítích, upozornil ale na důležitý fakt: medicína se feminizuje, jak v Česku, tak v EU. I proto je potřeba řešit překážky, kterým musejí ženy čelit, i jejich potřeby, píše ve svém komentáři praktická lékařka Kateřina Javorská.
Žen v medicíně přibývá. V roce 2020 bylo absolventek lékařských fakult v České republice 60 %, což je číslo téměř shodné s průměrem EU. V roce 2021 bylo všeobecných praktických lékařek 65,7 %. Je ale vysoký podíl žen v medicíně problém?
Má na ně být nejen v případě vstupních pohovorů nahlíženo jako na znevýhodněné kvůli pohlaví, reprodukčnímu postavení a zažitému společenskému stereotypu role pečovatelek o rodinu a domácnost? Do jaké míry představuje pro ženy-lékařky zátěž kariéra, péče o děti a rodinu a je možné obě tyto pole působnosti efektivně skloubit, případně co je pro to zapotřebí udělat?
Profese jako lékařství jsou považovány za stěžejní v sociálním, vědeckém a ekonomickém rozvoji celé společnosti. I průzkumy ukazují, že medicína rozhodně svoji prestiž neztrácí. Lékařská profese se podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění z roku 2019 umístila na prvním místě, s více než desetibodovým odstupem následují vědci spolu se zdravotními sestrami.
Nebudu ale zastírat, že někteří, zejména mužští kolegové zvyšující se
zastoupení žen v medicíně jako problém vidí. Problém by ovšem
nastal, kdyby ženy v medicíně nebyly. A to nejen proto, že je jich více než mužů. Jejich pracovní zvyklosti se totiž dají pokládat za
specifické, a proto by bylo dobře tento potenciál lépe využít.
Pro účely zahájení diskuse na toto téma v našich odborných kruzích jsem vloni provedla interní dotazníkové šetření, kterého se zúčastnilo 216 žen – praktických lékařek – v pěti věkových kategoriích od 25 let do 65 let a starších. Otázky byly mimo jiné zaměřené na diskriminaci kvůli pohlaví během studia medicíny či během kariéry a dále, zda by ženy uvítaly podporu v předatestační přípravě či během tzv. „kritických“ období (těhotenství, porod, kojení, mateřská a rodičovská dovolená), během své rané i pozdní kariéry a jestli nějakým způsobem vnímají fakt, že jako ženy mohou být pro obor všeobecné praktické lékařství přínosem.
Rodičovská dovolená je v Česku v drtivé většině případů výsadou žen. I muži přitom chtějí pečovat. Proč je pečujících pořád tak málo? Co s tím může udělat stát? A proč bychom o více mužů na rodičovské vlastně měli stát? Přečtěte si na webu článek z aktuální tištěné Heroine, který na otázky kolem rodičovské hledá odpověď (nejen) v jiných zemích.
Respondentky uvedly, že se ve 51,85 % necítily během studia medicíny diskriminovány na základě svého pohlaví. Dále uváděly, že by jako možnost podpory nejvíce uvítaly práci na částečný úvazek, zaručené předatestační volno, možnost zajištění hlídání dětí, práci ve sdružené praxi, předatestační přípravu upravenou podle individuálních požadavků, možnost podpory partnera/manžela ze strany jeho zaměstnavatele podílet se na péči o děti a větší zainteresování zaměstnavatele ohledně jejich individuálních požadavků.
Ženy-lékařky pak samy sebe viděly jako schopné lepší komunikace s pacienty, schopné větší empatie a vykazující pečlivost v práci.
Podle dat národního registru zdravotnických pracovníků bylo v roce 2021 v oboru všeobecné praktické lékařství (VPL) 65,7 % žen. Podíl atestujících lékařek byl v roce 2018 79,7 %, v roce 2021 68,1 %. Na lékařské fakulty, obory zdravotní a sociální péče a obory související se vzděláváním a výchovou podle Českého statistického úřadu nastupuje více než 70 % žen. V roce 2020 bylo absolventek lékařských fakult v České republice 60 %, což je číslo téměř shodné s průměrem EU.
Ačkoliv podíl vysokoškolsky vzdělaných žen stoupá, jejich zastoupení na vyšších postech ve společnosti se zvyšujícím se stupněm vzdělání klesá. Na doktorské studium v lékařských oborech v roce 2020 nastoupilo 48,2 % žen, přičemž vědkyně, které se na tuto dráhu vydají, zůstávají častěji na nižších akademických pozicích.
Ačkoliv je podíl
absolventek lékařských fakult relativně vysoký, ženy načas ze
systému vypadnou kvůli své reprodukční roli. Z důvodu obtížného
skloubení pracovního a rodinného života čelíme v současné době
prohlubování personální krize ve zdravotnictví. Ve venkovských oblastech
dokonce hrozí výrazné zhoršení dostupnosti a kvality zdravotní péče.
Je potřeba lékařky podpořit, jinak společnost načas ztratí kvalifikovanou pracovní sílu, jejíž výpadek si v současné situaci nemůže dovolit. V úvahu připadají podpůrná opatření související se vzděláváním, předatestační přípravou, možnostmi zajištění hlídání dětí, podporou partnera v péči o dítě anebo organizace práce v ordinaci cestou sdružených praxí, kdy se tým několika lékařů/lékařek a sester se střídá v jedné ordinaci, je schopen udržovat chod praxe i v případě zaměstnání lékařek na částečné pracovní úvazky. Členové týmu jsou vzájemně zastupitelní, případná komplikace provozu ordinace např. při onemocnění dítěte se dá obvykle rychle organizačně vyřešit. Nespornou výhodou je také udržování odborné erudice lékařek a zajištění plynulého přechodu z rodičovské dovolené do plného pracovního procesu.
Možnost využívání částečných pracovních úvazků a flexibilní pracovní doby je jednou ze základních podmínek efektivního slaďování rodinného a pracovního života pro rodiče pečující o malé děti. Česká republika má dle dat OECD nejmenší podíl pracujících žen, které se starají o děti ve věku 0–2 roky v EU, práce na částečný úvazek se tedy u nás ve větší míře nepodporuje. Z důvodů nedostatečné dostupnosti hlídacích kapacit pro děti předškolního věku jsou ženy brzděny v dalším profesním rozvoji a investice vložená do jejich vzdělání se společnosti nevrací. Jistou naději mohou do budoucna přinést projekty Ministerstva práce a sociálních věcí ohledně zajištění hlídání dětí – dětské nebo sousedské skupiny.
Rozvojem sdružených praxí by politici a zdravotní pojišťovny mohly pomoci udržet kvalifikovanou pracovní sílu těch žen, které by jinak na pár let během mateřství a rodičovství vypadly ze svého oboru. Podmínkou je ale zajištění dostupného hlídání pro potomky lékařek.
V současné době existuje velká rezerva v systému pro podporu výše zmíněných částečných úvazků a flexibilní pracovní doby, obě formy zaměstnávání žen jsou pro zaměstnavatele spíše nevýhodné.
Záleží na dalších rozhodnutích zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví a na politické vůli genderovou otázku propagovat v programu napříč politickým spektrem. Čeká nás spousta vysvětlování, proč má cenu 50 % populace brát ve 21. století vážně. Snahy o podporu rovnosti a odstranění překážek pro ženy v medicíně mohou přinést výhody nejen pro jednotlivce, ale především pro celou společnost.Kde najít více informací: