Ztrácí opravdu medicína prestiž kvůli ženám?

Žen v medicíně přibývá. V roce 2020 bylo absolventek lékařských fakult v České republice 60 %, což je číslo téměř shodné s průměrem EU. V roce 2021 bylo všeobecných praktických lékařek 65,7 %. Je ale vysoký podíl žen v medicíně problém?

Má na ně být nejen v případě vstupních pohovorů nahlíženo jako na znevýhodněné kvůli pohlaví, reprodukčnímu postavení a zažitému společenskému stereotypu role pečovatelek o rodinu a domácnost? Do jaké míry představuje pro ženy-lékařky zátěž kariéra, péče o děti a rodinu a je možné obě tyto pole působnosti efektivně skloubit, případně co je pro to zapotřebí udělat?

Profese jako lékařství jsou považovány za stěžejní v sociálním, vědeckém a ekonomickém rozvoji celé společnosti. I průzkumy ukazují, že medicína rozhodně svoji prestiž neztrácí. Lékařská profese se podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění z roku 2019 umístila na prvním místě, s více než desetibodovým odstupem následují vědci spolu se zdravotními sestrami.

Nebudu ale zastírat, že někteří, zejména mužští kolegové zvyšující se zastoupení žen v medicíně jako problém vidí. Problém by ovšem nastal, kdyby ženy v medicíně nebyly. A to nejen proto, že je jich více než mužů. Jejich pracovní zvyklosti se totiž dají pokládat za specifické, a proto by bylo dobře tento potenciál lépe využít.

Pro účely zahájení diskuse na toto téma v našich odborných kruzích jsem vloni provedla interní dotazníkové šetření, kterého se zúčastnilo 216 žen – praktických lékařek – v pěti věkových kategoriích od 25 let do 65 let a starších. Otázky byly mimo jiné zaměřené na diskriminaci kvůli pohlaví během studia medicíny či během kariéry a dále, zda by ženy uvítaly podporu v  předatestační přípravě či během tzv. „kritických“ období (těhotenství, porod, kojení, mateřská a rodičovská dovolená), během své rané i pozdní kariéry a jestli nějakým způsobem vnímají fakt, že jako ženy mohou být pro obor všeobecné praktické lékařství přínosem.

Respondentky uvedly, že se ve 51,85 % necítily během studia medicíny diskriminovány na základě svého pohlaví. Dále uváděly, že by jako možnost podpory nejvíce uvítaly práci na částečný úvazek, zaručené předatestační volno, možnost zajištění hlídání dětí, práci ve sdružené praxi, předatestační přípravu upravenou podle individuálních požadavků, možnost podpory partnera/manžela ze strany jeho zaměstnavatele podílet se na péči o děti a větší zainteresování zaměstnavatele ohledně jejich individuálních požadavků. 

Ženy-lékařky pak samy sebe viděly jako schopné lepší komunikace s pacienty, schopné větší empatie a vykazující pečlivost v práci.

Možnost využívání částečných pracovních úvazků a flexibilní pracovní doby je jednou ze základních podmínek efektivního slaďování rodinného a pracovního života pro rodiče pečující o malé děti. Česká republika má dle dat OECD nejmenší podíl pracujících žen, které se starají o děti ve věku 0–2 roky v EU, práce na částečný úvazek se tedy u nás ve větší míře nepodporuje. Z důvodů nedostatečné dostupnosti hlídacích kapacit pro děti předškolního věku jsou ženy brzděny v dalším profesním rozvoji a investice vložená do jejich vzdělání se společnosti nevrací. Jistou naději mohou do budoucna přinést projekty Ministerstva práce a sociálních věcí ohledně zajištění hlídání dětí – dětské nebo sousedské skupiny.

Rozvojem sdružených praxí by politici a zdravotní pojišťovny mohly pomoci udržet kvalifikovanou pracovní sílu těch žen, které by jinak na pár let během mateřství a rodičovství vypadly ze svého oboru. Podmínkou je ale zajištění dostupného hlídání pro potomky lékařek.

V současné době existuje velká rezerva v systému pro podporu výše zmíněných částečných úvazků a flexibilní pracovní doby, obě formy zaměstnávání žen jsou pro zaměstnavatele spíše nevýhodné.

Záleží na dalších rozhodnutích zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva zdravotnictví a na politické vůli genderovou otázku propagovat v programu napříč politickým spektrem. Čeká nás spousta vysvětlování, proč má cenu 50 % populace brát ve 21. století vážně. Snahy o podporu rovnosti a odstranění překážek pro ženy v medicíně mohou přinést výhody nejen pro jednotlivce, ale především pro celou společnost.