Jak se oblékat jako muž
Pokud se chcete ve třiceti oblékat jako v patnácti, nic na světě vám v tom nezabrání. Proč by se taky měl člověk namáhat, když jsou plátěné konversky a otrhané džíny pohodlné, levné a nikdy se nemusí žehlit?
Posadit si na hlavu klobouk kdysi znamenalo, že se z chlapce stal muž. Moderní doba ale odstranila veškeré bariéry, které by určovaly, co je ještě decentní a v čem už vás nepustí ani do bordelu. Dospělost vyjadřovaná oblečením se nenosí; to se dá pochopit i proto, že v představě tradicionalistů se váže na puky na kalhotách, britsky zatuhlý horní ret a navléknutí svěrací kazajky takzvané důstojnosti, s níž muž proplouvá davem nižších bytostí s elegancí letadlové lodě třídy Nimitz.
Zapomeňte na to. To není dospělost, to je pouze způsob, jak vytvořit dojem, že máte v zadku zaražený smeták, který se zoufale pokoušíte utajit. Skutečná dospělost znamená, že chodíte na schůzky včas, plníte, co jste slíbili, a pokud něco poděláte, tak se k tomu i přiznáte. Na nic z toho nepotřebujete oblek s hedvábným kapesníčkem. Proč se tedy ve skutečnosti lépe oblékat?
Buďte frajeři!
Odpověď je banální: Protože bude vypadat mnohem líp. Dělat dojem na náctiletou slečnu můžete i v oněch džínách, co vypadají jako Bagdád po náletu. Ale dobře zapůsobit na sebevědomou ženskou, která vydělává stejné peníze jako vy, je už trochu tvrdší oříšek. A i když se zrovna nepokoušíte nikoho dostat do postele, kvalitní odění za vás řekne všechno ještě dřív, než otevřete pusu, abyste se představili. Ať chcete nebo ne, pro ostatní lidi jste to, co nosíte.
Pokud se rozhodnete překročit Rubikon a udělat kolotoč v šatníku, čeká vás nesnadný úkol. Co zpočátku vypadalo jako „Koupím si jedno sako a jedny hezké boty“ se záhy zvrhne do zoufalství, protože zjistíte, že existuje cosi jako PRAVIDLA. Podle módní alchymistické nauky totiž nemůžete věci jen tak halabala hodit na sebe, šaty musí ladit barevně, příležitosti odpovídat typ bot a šířka uzlu kravatě.
Materiály musí být vhodné pro roční období, doplňky musí být uměřené a kravata s kapesníčkem se doplňovat, nicméně nikdy nemá být identická. Je to džungle, je to minové pole, je to Omaha Beach světa módy a vaše reputace si může snadno uhnat nejeden průstřel. Není divu, že většina českých mužů na tento nesrozumitelný svět rezignuje, a pokud náhodou obdrží prezidentské vyznamenání, přijde si pro něj pro jistotu v mikině, v které se přece nedá šlápnout vedle.
Tak složité to není
Nezoufejte, ve skutečnosti je jen několik základních věcí, které člověk musí respektovat, aby po ošacení „na slušno“ nevypadal jako šašek. Až na několik výjimek daných historií, které se v pánské módě respektují dlouhou dobu, vychází většina „pravidel“ z prostého citu pro harmonii a existují jen proto, že někteří lidé mají tolik estetického vidění jako průměrná lednička. Pravidla jim tak pomáhají nezabloudit.
Pokud jste se rozhodli vstoupit do světa pánského odívání, následující desatero je základ, na kterém můžete vystavět nekonečně mnoho nuancí.
Střih je král
Nehodláte kupovat hned nejdražší oblek na míru a spokojíte se s konfekcí? Na tom není vůbec nic špatného. Pokud by však v pánské módě mělo existovat jedno jediné pravidlo tesané do kamene a tetované na čelo, znělo by: Vždycky si nechte šaty upravit přímo na svoje tělo. Raději choďte nazí, než byste na sebe vzali oblek, který vám nepadne. Firmy, banky i plesy se jen hemží strejdy, kterým se saka vydouvají na břichu, krabatí se okolo ramen, nebo jim rukávy padají tak nízko, že jim téměř zakrývají klouby na rukou.
Pokud si koupíte konfekci, bude vám vždycky sedět jen přibližně. Nebojte se: Jediné, co musí od začátku lícovat, je šíře v ramenou, protože to je věc, kterou je téměř nemožné opravit. Všechno ostatní vám přesně na tělo přistřihne každá schopná krejčová. Zúží vám sako, případně ho někde povolí, zkrátí rukávy tak, aby končily nad zápěstím (a mohl tak čouhat kousek košile), u kalhot zkrátí délku tak, aby na botě vytvářely malý sklad. I v nejlevnějším obleku upraveném na tělo budete vypadat mnohem líp než v drahém, který na vás plandá. Úprava vás bude stát pár stovek a výsledek je milionový.
Přírodní je nejlepší
Chudoba cti netratí, žejo. Pokud jste studenti, nezaměstnaní nebo zrovna nepracujete v managementu banky, rozpočet na šatník může být hodně malý. Pokud to tak je, budete se muset spokojit s umělým materiálem. Oblek z polyesteru pořídíte už za tři nebo čtyři tisíce, a pokud dodržíte pravidlo 1, budete v něm vypadat slušně. Nicméně být v něm zavřený na víc než dvě tři hodiny je jako hodit si na sebe plastový pytel. Cítíte tu stružku potu, která míří po vašich bedrech směrem do údolí vespod?
Pokud můžete, kupujte vlnu – i kdybyste měli čekat na sezónní slevy a onlinový „klik-fest“ na e-shopech módních značek. Vlna je prodyšná, mačká se málo a pokud ji vyvěsíte na ramínku, má tendenci se sama „vyžehlit“. Na omak je mnohem příjemnější a prostě vypadá líp. Pokud je nejhůř, volte kompromis 50 procent vlny a 50 viskózy, což je v podstatě strom přeměněný na textilní vlákna.
Košile je základ
Víte, který kus oblečení přijde podle výzkumů ženám na mužích nejvíc sexy? Nic nedokáže nahradit zářivý bílý límec a hezký střih na tělo. Košile se dá nosit s oblekem coby vysoce formální kus nebo si ji můžete vzít k džínům, rozhalenou u krku a s ohrnutými rukávy – a bude vypadat uvolněně a přitom stále hezky. Nikdy si nekupujte nic jiného než čistou bavlnu, maximálně s jednoprocentní příměsí elastanu, aby dobře seděla. V polyesterové košili budete v okamžiku smrdět jako bezdomovec.
A samozřejmě nikdy, NIKDY! nenoste košili s krátkým rukávem, natož v kombinaci s kravatou. Je to jedno z nepsaných dogmat módy. Košile s krátkým rukávem vás okamžitě diskvalifikuje a hodí do jedné kategorie s náměstky z JZD z dob socialismu nebo – ještě hůř – mezi fotbalové bafuňáře. Jedinou výjimkou z pravidla jsou barevné, veselé košile určené pro nejparnější léto.
Barvy? Držte se u zdi
Vypadal Daniel Craig coby James Bond ve světle šedém obleku naprosto super? Jasně, ale pokud nejste natrénovaní atleti, vy nejspíš nebudete. Některé barvy zakrývají nedokonalosti figury líp než jiné a navíc jsou univerzálnější. Pokud byste měli mít jen jeden jediný oblek, pořiďte si tmavě modrý, tmavě šedý nebo antracitový (taková ta skoro-černá-co-ještě není-černá). Nenoste klasicky plnou černou, to je pohřebácká barva a měla by se nosit jen na funusy.
Kolik obleků byste měli mít, abyste si při oblékání mohli trochu hrát? Pokud je nepotřebujete k práci a oblékáte se jen občas na nějakou slávu, jeden, maximálně dva budou zcela stačit. Víc nemáte šanci unosit. Rozhodně si ale můžete pořídit několik separé sak (tzv. blejzry), která se párují s kalhotami rozdílné barvy a jsou mnohem míň formální. Modré, hnědé, vínové, kárované? Oblékat se můžete podle nálady a příležitosti.
Jeden knoflík. Vždycky
Chyba, kterou udělá téměř každý sváteční nositel obleku, je současně ta nejvíc viditelná – zapne si sako na dva knoflíky. Podobná věc se nedělá už asi 120 let, tedy od chvíle, kdy si britský král Edward VII. – obdivovaná módní ikona počátku 20. století – začal kvůli rostoucímu bříšku nenápadně rozepínat spodní knoflík.
Záhy ho následoval celý dvůr a posléze i zbytek světa. Byla to malá revoluce, která zapustila kořeny tak hluboko, že střihy sak už ani nepočítají s tím, že by je někdo na druhý knoflík zapínal. Pokud to uděláte, nevhodně se pokrčí. Takže nikdy. NIKDY.
Jak poladit odstíny?
Pokud budete kombinovat různé barvy a nemáte zrovna oko jako Rembrandt, nezoufejte, je to v zásadě jednoduché. Tlumené barvy patří k tlumeným barvám, jasné a výrazné barvy patří k výrazným barvám. Samozřejmě módní frajeři kombinují napříč spektrem, ale takhle nemůžete šlápnout vedle. Nekombinujte různé odstíny téže barvy. Světle červená a tmavě červená jen vytvoří dojem, že jste se snažili, ale nějak se to nepovedlo. A nenoste černou spolu s hnědou. Nefunguje to, vytváří to dojem, že jste vylezli z bažiny.
Boty a pásky
Nejjednodušší pravidlo ze všech – jaká barva bot, taková barva pásku. Vytváří to jednotu, přesvědčení, že jste věci promysleli. Pokud máte na nohou zrovna zeleno-rudé tenisky, tak samozřejmě nemusíte shánět obdobný pásek, hnědý dobře poslouží. Ale pro elegantní příležitosti se pravidla držte.
A ještě něco: široké pásky (cca 4 cm) jsou výrazně neformální a k jakékoli formě uměřeného odění se nehodí už kvůli masivním přezkám, které k nim patří. K formálnějším šatům volte pásky s šířkou 3 cm. Naopak úzký pásek spárovaný s motorkářským křivákem bude vypadat dost ochable. Jste chlapi, ne?
Co do saka?
Můžete to hrát bezpečně a do kapsy u saka nikdy nic nevkládat. Pokud ale toužíte po troše hravosti, kapesník oživí i jinak unyle jednobarevný oblek. Máte-li bílou košili, naprosto neprůstřelná kombinace je bílý kapesník, který z kapsy vyčuhuje jen jako proužek. Je to formální a nepřekonatelně elegantní. Pokud toužíte po barvách, začíná už poměrně složitý tanec, protože kapesníček musí doplňovat kravatu, ale rozhodně se jí nesmí podobat, natož aby byl stejného vzoru – vyhněte se proto setům, které se často nabízejí v obchodech. Důvod? Dva stejné prvky vytváří dojem, že se upoceně snažíte tam, kde by mělo vládnout nonšalantní sebevědomí.
Jaké hodinky?
Tady budeme rychlí. Tlusté masivní cibule patří k ležérnímu stylu, keckám, slunečním brýlím, džínům a kožené bundě. Menší, tenčí a subtilnější hodinky patří k formálnějšímu oblečení nejen proto, že na sebe tolik nestahují pozornost, ale především je dokážete schovat pod lem rukávu. Z excentrických italských šviháků, kteří si je klidně připnou přímo na manžetu košile, si příklad neberte. Buď musíte mít sebevědomí o velikosti Trump Tower, nebo vám nesmí vadit, že budete pro většinu světa za naprosté pako.
Jaké boty?
Smutná zpráva je, že pokud chcete opravdu dobré boty, musíte si do prasátka nastřádat alespoň sedm, osm tisíc. Pro většinu lidí je to nesmyslná částka, která vyvolá pobavený úsměv, ovšem je potřeba si definovat, co to jsou pořádné boty. Většina těch obyčejných má lepenou konstrukci, to znamená, že jakmile je prochodíte, můžete je vyhodit, protože se podrážka nedá opravit. Drahé boty mají naopak konstrukci rámovou, takže pokud je prošoupete, podrážka se v továrně odstraní a nasadí nová, boty se vyspraví a vyčistí – a vy dostanete v podstatě nový produkt, který je ale rozšlápnutý na vaši nohu. Takové boty s vámi vydrží i dvacet let.
Pokud ale s budováním šatníku začínáte, nejspíš začnete někde hodně nízko. Nepodlehněte ale touze si koupit něco pod patnáct či dvacet stovek. Je to vidět a je to cítit. Pokud si koupíte něco s trochu lepší kůží a své botky jednou za čas napustíte výživným krémem, pár sezon s vámi vydrží. Na začátek si kupte černé a hnědé, obojí s formálním, tzv. oxford střihem, které se dají nosit prakticky kamkoliv. Klasikou nic nemůžete pokazit. A jestli existuje jediná věc, kterou byste si nikdy neměli pořídit, jsou to boty s hranatou špičkou. Jakmile se v nich totiž postavíte vedle někoho s klasickým obutím, budete vypadat jako trabant vedle porsche. A kdo z nás by chtěl být dvoutakt, když si za stejné peníze můžete slušně zaburácet?
