Kamkoliv

Zavolali a řekli mi: „Dostaneš auto na tejden. Dělej s ním, co umíš a musíš, pak napíšeš recenzi.“ Já na to – OK. Zavolali znova, řekli: „Novinář před tebou s tím dělal, co uměl a musel, takže to zrušil. Auto není, dostaneš nosorožce.“ Nevím přesně, co jsem měl původně dostat, ale bylo to SUV. To druhé není SUV, je to nosorožec. To jméno bylo přiléhavý.

V garážích pod Galerií Harfa poprvé zařval a vyrazili jsme. Jenom teda kousek, abychom naložili ženu a věci na týdenní jízdu. Měli jsme dovolenou, takže jsme vyrazili do Kutný Hory. Je to tam totiž krásný. A je to tam trošku jako v garážích Galerie Harfa – musíte občas pamatovat, že nemáte pod zadkem fábii. Ve středověku asi nepočítali, že bude po Hoře jezdit nosorožec. Byl by hřích nevyužít jeden z krásných hotýlků, ale druhej den už jsme se chystali do kempu vyzkoušet, jak se dá spát na tý obrovský korbě.

Cestou jsme to vzali přes bývalý vojenský újezd Milovice, protože o to si Musso přímo říká. V areálu jsme poněkud bloudili, až jsme zabloudili k věznici, což je přesně to, co chcete udělat s autem, který budí pozornost, takže jsme se zase radši rychle zdekovali. Nakonec jsme našli přesně to, co jsme hledali. Bejvalej tankodrom.

Bitevní postýlka

Přátelé, to byla čirá radost. Přepli jsme se na čtyřkolku a vyrazili zjistit, jestli Musso zvládne stejný terén jako T-34. Hned první překážka spočívala ve dvoumetrové jámě plné vody, bůhví jak hluboké. Vzal jsem to pro jistotu jámou jenom dvěma koly. Vokázalo se, že jáma je hluboká dost. Na pravé straně seděla madame asi půl metru pode mnou a za okýnkem měla hladinu.

Nosorožec ani nevzdechnul a v klidu projel metr hlubokou louží v náklonu snad 40 stupňů. Začali jsme si to užívat. Musso se měnilo v nosorožce, jak ztrácelo svou bílou barvu pod nánosy bahna. Každý jeden kopec vyjelo, všechny louže přebrodilo. I tu, kterou jsem asi podcenil a která byla hluboká snad přes metr. Chvilku nám šla voda i přes kapotu. Nakonec jsme podcenili i jeden kopec a stala se nám na něm taková ta legrační věc z filmů – zvostali jsme viset na břiše a houpali se sem a tam.

Nevypadalo to, že jedna strana vyhraje, a navíc madame nechtěla na kopečku strávit zbytek dovolené, takže jsem Musso trošku pokočkoval. Hrábnul jsem dopředu, dozadu, dopředu, naštěstí se vždycky aspoň jedno kolo něčeho dotýkalo. Nakonec vyhrál předek – jáma s vodou. To byl gejzír! Probojovali jsme se terénem zpátky na zpevněnou cestu.

Musso vypadalo jako kombinace šťastného nosorožce, co se hezky vykoupal a dobře si zaběhal, a tanku, který splnil úkol. Zvenku. Vevnitř pořád všechno ve vůni, elektronika netknutá. Terénu se teda vážně nebojí. Korbu jsem nemohl vyzkoušet po pracovní stránce, ale věřím, že to uveze všechno a kousek. Vyloženě si ovšem říká o přespání. Stačí dvě karimatky, přes ně deka a máte letiště snů i s pořádnými tlumiči. Normálně rostlí a menší jedinci můžou spát i se zavřenou rampou, s otevřenou mají přerostlí dva a půl metru místa. Nad námi hvězdičky, pod námi a kolem nás Musso a před námi Vary.