Česko-bulharská rodina v Německu: dali jsme děti do mezinárodní školy, aby nebyly ve třídě za exoty z východu

Hodinová cesta do školy

Škola je na druhém konci města, děti jezdí ráno školním autobusem, zastávka je 15 minut od našeho domu, je to docela řehole. Ten bus je navíc dost drahý a jede 40 minut. Odcházíme z domu v 7:15, škola začíná v 8:30.

Ze školy už jezdí Andrej (11) sám metrem a autobusem, Kristinka (9) využívá školní autobus i na cestu zpátky.

V jedné škole až do maturity

Evropská škola, jejichž síť je všude tam, kde je nějaká instituce Evropské unie, má paradoxně americkou strukturu. To znamená, že děti do ní chodí od takzvané předškoly (pre-primary) ve 4 letech až do maturity v osmnácti. Do naší školy chodí 1500 žáků.

Pečlivě jsme vybírali

Tuhle školu jsme vybrali proto, že jsme nechtěli, aby děti byly exoti z východu v německém kolektivu. V jejich škole je každý odjinud a nikdo se nad tím ani nepozastaví. Nejsi automaticky v druhé kategorii kvůli tomu, že neumíš hned v 1. třídě dobře jazyk. Důležité pro nás také bylo, že se tam děti mohou učit češtinu. Nemusíme díky tomu jezdit každý rok na přezkoušení do české kmenové školy.

Multikulturní prostředí

Škola má čtyři jazykové sekce – německou, anglickou, francouzskou a italskou – a mimo ně se na škole vyučuje ještě dalších 18 jazyků. Každé dítě má nárok na 45 minut mateřštiny denně. Naše děti jsou v německé sekci, chodí na češtinu (ve třídě jsou dvě nebo tři děti) a maturovat budou napůl v němčině a napůl v češtině.

Multikulturní je učitelský sbor - jsou v něm lidé ze všech států EU, někteří z nich ani neumí německy a mluví jen anglicky. Občas je problém, že se děti třeba ve školním autobuse nedorozumí s každým, když mají nějaký problém. Jinak to vidím jednoznačně jako přednost, že vnímají odmala různorodost světa. Každá sekce jede podle osnov vlastního ministerstva školství, což vede k zajímavým rozdílům v projevu při školních akcích a představeních. Nejnudnější vystoupení mívají Němci a nejzábavnější Britové. Ještě že tam ta jejich sekce zůstane i po Brexitu. Andrej říká, že největší šprti jsou Němci a nejvíc bordel dělají Francouzi, podle Kristinky nejvíc zlobí děti z anglické sekce.

Míra dozoru

Nás hlídali ve škole i o přestávkách, naše děti mají v rámci pravidel ve škole velkou svobodu. Před a po škole jsme ale měli svobodu absolutní, tu děti nemají, dítě si do 3. třídy musí někdo vyzvednout, jinak ho odvedou do družiny.

Požadavky na zapojení rodičů do běhu školy

Za mého dětství minimální, ale tady u dětí už od školkového věku až zahlcující. Ze školy dostáváme tuny emailů, vše se řeší přímo s rodiči. Vliv máme neadekvátně obrovský, škola se snaží rodičům maximálně vyjít vstříc úplně ve všem. Aktivní rodiče v Kristinině třídě si třeba prosadili změnu třídní učitelky, jejich argumenty byly trapné, v podstatě ji vyšikanovali ze školy, škola jim k tomu dala prostor, podle mě je měla usadit už v počátku. Asi to nějak souvisí s tím, že do školy chodí děti rodičů, kteří mají prachy a pocit, že vládnou světu.

Menší zodpovědnost

Tím, že učitelé všechno řeší s námi, se z dětí snímá zodpovědnost za to vyřídit něco, nezapomenout atd. Někteří učitelé emailem hlásí i domácí úkoly a očekávají, že rodič zařídí, že dítě úkol bude mít, to mi nepřijde správné.

Délka školního dne

Dětí tráví od předškoly (tj. od 4 let) ve škole spoustu času, standardní den je 8:30-15:10. Na druhé straně neexistuje škola od 7 nebo nedej bože 6:30, což jsme my na gymplu mívali.

Známkování

Za nás bylo nejdůležitější mít jedničky, u dětí se až do 5. třídy neznámkuje, jsou hodnoceni slovně a orientačně pomocí hvězdiček (1-4 hvězdičky). Andrej je v prvním ročníku na gymplu a tam už známky jsou - škála má 10 známek a hodnotí se po desetinách (tzn., že můžeš mít z testu třeba známku 7,2), i na gymnáziu je známka doplněna slovním hodnocením.

Ta jejich desetimístná známkovací škála mi přijde ujetá - prospěl je 6-10, známky 5-1 jsou neprospěl a existují jenom proto, abys věděl, jak moc špatně na tom to tvé dítě vlastně je.

Žádná žákovská, zkoušení, poznámky

Žákovskou nemají, ale nosí domů každý test k podpisu. Ústně se nezkouší, poznámky se nepíšou, když se děje něco, o čem by rodiče měli vědět, učitel zavolá nebo napíše email. Vysvědčení je vždycky takové malé překvápko.

Doučování součástí výuky

U nás ho v případě potřeby museli zařídit rodiče ve volném čase. Ve škole, kam chodí naše děti, musí rodič na začátku roku podepsat, že souhlasí, aby bylo dítě v případě potřeby doučováno. Pak už si to škola řídí podle potřeby - když je dítě slabé v matematice, školní doučovatel si ho vytáhne z výuky a dělá ji s ním individuálně. Andrej měl takhle v 1. třídě podporu z němčiny a teď je v ní nejlepší ze třídy.

Školní parlament

Na začátku školního roku si volí každá třída 2 zástupce. Mají opravdické volby, kandidáti si musí dělat agendu, mají prostor představit v každé třídě sebe i svůj volební program. Za těmi zvolenými potom může kdokoli přijít a skrze se ně se pokoušet ve škole něco změnit. Jsou sféry, ve kterých je škola docela pružná, ale také oblasti, přes které nejede vlak. Nelze třeba změnit jazykovou sekci, tu si vybereš ve 4 letech a pak se s tím už nehne, anebo jen velice těžko.

Delší prázdniny

Výuka probíhá zhruba v pětitýdenních blocích, po každém z nich je zpravidla týden volna. Letní prázdniny mají devět týdnů, velikonoční volno je dvoutýdenní. Z pohledu rodičů, kteří pracují oba na plný úvazek, je to peklo. Lepíme to, jak to jde, taháme je s sebou do práce, nebo přijede pomoct babička s dědou. Ale přijde mi to smysluplné – školní den je dlouhý, děti jsou vyčerpané, ty prázdniny potřebují a vždycky během nich načerpají síly.

Pokračování vyprávění o zkušenostech z mezinárodní školy v Německu uveřejníme příší týden. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.