Víme, že děti by se neměly nutit do jídla, potvrdil nám to i dětský psychiatr, ale nedaří se nám toho ve škole dosáhnout. Jídelna a paní kuchařka jsou společné pro školku i školu. Takže syn nejdřív kvůli nucení do jídla nechtěl chodit do školky a teď máme stejný problém ve škole. Domluva funguje vždy jen na chvíli a pak zase přijde s tím, že ho ve škole nutí, ať aspoň ochutná, a postupně se to stupňuje. Paní učitelky kromě jedné souhlasí s paní kuchařkou, že děti musí jíst všechno. Jsou přesvědčeny, že je takhle naučí jíst. Mají s tím problémy i jiné děti, ale stěžujeme si jen my. Ve všech ostatních ohledech jsme se školou spokojeni a nechtěli bychom jinam. Jak máme postupovat?
Odpověď:
Nutit děti do jídla by samozřejmě nikdo neměl.
Oporu najdete i v legislativě: Jak uvádí § 29 školského zákona: Školy a školská zařízení jsou při vzdělávání a s ním přímosouvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám dětí, žáků a studentů a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů.
V 10. kapitole Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání se mluví o psychosociálních podmínkách, které by měly být ve škole splněny. Žádná z nich nejde příliš dohromady s nucením do jídla:
- vytváření pohody prostředí, zdravého učení a otevřeného partnerství jak mezi žáky
a učiteli, tak mezi učiteli a vedením školy;
- příznivé sociální klima – otevřenost a partnerství v komunikaci, úcta, tolerance,
uznání, empatie, spolupráce a pomoc druhému, sounáležitost se třídou, školou;
- ochrana žáků před násilím, šikanou a dalšími patologickými jevy;
- spoluúčast žáků na vzdělávání a životě školy, která přechází do modelu
demokratického společenství – budování komunity na principech svobody,
odpovědnosti, stability společných pravidel, spravedlnosti, spolupráce;
- respekt k potřebám jedince a jeho osobním problémům.
V Rámcovém vzdělávacím programu pro mateřské školy se na straně 31 dokonce výslovně píše: Je nepřípustné násilně nutit děti do jídla. Pro základní školy by samozřejmě mělo platitněco podobného.
Doporučený postup:
Zkuste znovu promluvit s učitelkami nebo s kuchařkami. Lepší než někde na chodbě je domluvit si s nimi schůzku, aby bylo na rozhovor dost času. Pokud by to nikam nevedlo, můžete požádat o společnou schůzku i s paní ředitelkou/ředitelem.
Vyslechněte, jaké mají učitelky ke svému jednání důvody a snažte se konkrétně a v klidu pojmenovat, co syn špatně snáší a jak byste si představovali, aby k němu učitelky nebo kuchařky přistupovaly. Vyjádřete své jednoznačné přání, aby personál školy respektoval fakt, že syn něco nedojí.
V případě, že se problém opakuje, mohou se rodiče obrátit na zřizovatele školy a na Českou školní inspekci. Současně by dítěti měli sdělit, že jídlo jíst nemusí a pokud ho někdo bude nutit, ať jednoduše odejde od stolu. Také by je měli požádat, aby jim tento fakt sdělilo.
Na druhé straně je dobré mít na paměti, že není od věci rozšiřovat vstřícnost dítěte vůči rozmanitým jídlům. Na mírném a přátelském „nátlaku“, povzbuzování, lákání není nic špatného. Jestli ale ani doma není namístě trápit dítě přes míru, tak ve škole je to absolutně nepřijatelné.
Odpovídala: Lucie Fialová
Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.
