Stanislav Stejskal: Doteď mě napadá, co by na to asi řekl pan učitel Šikl... Pár slov kouče ke Dni učitelů

Neseme si tam svůj vnitřní život a emoce, ale škola se k tomu vlastně moc nehlásí. Aspoň to tak bylo, když jsem tam chodil já. Kdo s kým sedí v lavici, to bylo pro nás děti zásadní, stejně jako kdo s kým jde na oběd, jak se ke mně zachoval učitel... To jsme řešili víc než známky. Ale škola, mám pocit, náš vnitřní svět jako by neviděla. Tak nějak nezúčastněně nás pozorovala zvenčí. Je to myslím věc nejen školy, ale celé naší kultury. Co se děje uvnitř – a děje se toho tolik! -  to má venku malý prostor, malé uznání.

O to víc jsme lpěli na učitelích, kteří s naším vnitřním světem nějak rezonovali. Dětská duše lační po inspiraci, po vzorech. Doteď, když něco dělám, si vzpomenu na pana učitele Josefa Šikla. „Co by na to asi řekl?" Ptám se sám sebe v duchu. Učil nás matematiku a fyziku, ale pro mě byl osobností až antického střihu. Přímo z něj čišela kultivovanost, byl to filozof! A jak jsem kvůli němu miloval matematiku! Mimochodem, to mě se změnou učitele na gymnáziu přešlo…

Učitel, který vnímá vnitřní svět dítěte, vidí i jeho talenty, ještě než se plně projeví. Já třeba miluju hudbu, napsal jsem přes sto písní, vydal dvě cédéčka, hraju na několik hudebních nástrojů, ale v lidové škole umění při přijímacím řízení usoudili, že nemám sluch a rytmus. Paní učitelka mi dala něco vyťukat a já to neudělal podle jejích představ. V mé duši to ale znělo naprosto přesně, to jen ruce mě v tu chvíli neposlechly. Tohle škole trochu zazlívám, že neuměla a někdy stále neumí nahlédnout dovnitř dítěte a vidět, co tam je.

Nejenže sám dělám hudbu, ale jako terapeut pracuju s výukou zpěvu u jiných lidí. Mnoho jich přichází se zcela zablokovaným hlasem, přestali zpívat jako děti, protože dostali špatnou známku.  Zpěv je přitom pro lidský život tak důležitý. Naši předkové se dokázali vyzpívat ze žalu i z radosti…

Páni učitelé, páni učitelky, kdybych mohl, nadělím vám všem kouzelné kukátko, kterým byste snadno a bez námahy dohlédli do duše vám svěřených dětí, a viděli, že v nich dříme muzikant, nebo snílek, nebo vynálezce, nebo prostě dobrý člověk – i když se to tak na povrchu zrovna nejeví…

Třeba k dnešnímu svátku.

Stanislav Stejskal vystudoval gymnázium v Mostě a pak strojní fakultu na Technické univerzitě v Liberci. Pracoval jako technik údržby, ekonom, účetní i finanční ředitel, pomáhal restrukturalizovat firmy a nakonec se stal koučem osobního rozvoje a hudebním terapeutem. Odjakživa miluje hudbu.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.