Po čem toužíme, i když se za to stydíme. Gillian Anderson a Nicole Kidman boří stereotypy o ženské sexualitě

Lze si jistě klást otázku, zda je k tomu skutečně zapotřebí expresivního jazyka nebo explicitní nahoty, případně odvážných nebo nepříjemných scén, při nichž se může část čtenářstva a diváctva ošívat studem či pocitem trapnosti, případně i odvracet zrak, jako je tomu například u feministického body hororu Substance. Někdy je však ke změně nevyhovujícího statu quo prostě potřeba hlasitější projev a odvážnější gesto.

Nicole Kidman a Gillian Anderson, obě padesátnice, oceňované herecké hvězdy, manželky a matky, celebrity a filantropky se o to snaží více i méně aktivistickými způsoby. Obě založily vlastní produkční společnosti, skrze něž chtějí vnést do audiovize více (nejen ženských) postav a témat nahlížených ženskou perspektivou a zkušeností. Své reputace využívají rovněž ke zvýšení příležitostí a zlepšení podmínek pro ženy ve filmovém průmyslu. Nicole Kidman se před osmi lety zavázala pravidelně pracovat s režisérkami, aby tím pomohla vybalancovat genderové nerovnosti v tomto odvětví. Od té doby spolupracovala na patnácti takových filmových projektech. U příležitosti premiéry filmu Babygirl na Benátském filmovém festivalu se zajímala o poměr žen versus mužů v organizačním týmu festivalu i o počet filmařek zastoupených v soutěži. Změny přicházejí pozvolna a vede k nim soustavná vytrvalá práce trvající i desítky let. Jak ale Kidman na benátské tiskové konferenci deklarovala: „Daří se nám věci měnit.“

Všechno, co jste kdy chtěly v sexu zažít (ale neřekly jste si o to)

Gillian Anderson vstoupila do širšího povědomí v 90. letech rolí zvláštní agentky FBI Dany Scully v dnes už ikonickém seriálu Akta X, kde tvořila profesní pár s agentem Foxem Mulderem (David Duchovny). Postava vědkyně a doktorky medicíny, která se snaží objasnit paranormální jevy čistě racionálně na základě vědeckých poznatků, odstartovala sérii rolí silných emancipovaných hrdinek, jež dnes tvoří páteř filmografie této hvězdy. Navíc postava Scully prokazatelně podnítila mnoho mladých žen ke studiu vědecko-technických nebo matematických oborů. Ženy a dívky všech věkových skupin inspiruje třeba jen tím, jak otevřeně mluví o svém nestabilním dětství, konfliktním a bouřlivém mládí, drsně punkovém období i partnerských a intimních zkušenostech. Jasné poselství ženám vyslala v roce 2011, kdy se v rámci projektu Letters Live ohlédla zpět v čase a veřejné čtení dopisu svému šestnáctiletému já zakončila smělým vzkazem „Follow your dreams, not your boyfriends“ (následuj své sny, ne své partnery).