Nemít prsa není hanba ani proklamace. Příběh ženy, která se naučila přijmout svoje tělo po zákroku
Prsa jsou odjakživa považována za jeden z hlavních atributů ženskosti. Jejich odstranění ale může zachránit život. Mastektomie jako součást léčby nebo prevence rakoviny prsu je psychicky náročná, její podstoupení se ale vyplatí. Své o tom ví americká spisovatelka Hannah Joyner, která si musela po operaci zvyknout na nový odraz v zrcadle.
„Stála jsem před zrcadlem a opatrně si sundala obvazy. Přes pohmožděný hrudník se mi táhly strupovité tmavé čáry v místech, kde bývala moje prsa – čáry poseté stehy z chirurgické nitě navržené tak, aby je moje tělo vstřebalo,“ líčí spisovatelka Hannah Joyner první dojmy z vlastního odrazu poté, co si nechala odoperovat obě ňadra. „Možná to je překvapivé, ale to, že jsem o ně přišla, prohloubilo moje ztotožnění s mým pohlavím. Asi proto, že odstranění prsou bylo léčbou nemoci, kterou jsem sdílela s tolika ženami,“ píše pro magazín Huffington Post. „Manžel mi po operaci řekl, že jsem krásná,“ popisuje. Ona se ale soustředila hlavně na to, aby byla statečná, nikoliv krásná. Nedovedla si představit, jak by se mohla někomu líbit s jizvami na místech, kde by měly být ženské křivky.
