Kariérní změna? Na co se připravit a s čím raději nepočítat

Honza Javorek je Junior Guru

Chcete programovat? Na junior.guru máte spoustu tipů jak začít, na co si dát pozor a jak získat první práci v oboru. Abyste v tom všem nebyli sami, můžete se přidat do junior.guru klubu, kde najdete parťáky z oboru. Nejen začátečníky jako vy, ale i profíky, kteří vám pomohou s motivací, poradí s kariérou, poskytnou zpětnou vazbu, rozseknou zapeklitý problém v kódu.

Bez předchozích znalostí a už za 4 měsíce

Rychlost vašeho úspěchu závisí na spoustě věcí, ať už jsou to vaše předchozí zkušenosti, průbojnost, píle, časové možnosti, štěstí, nebo bydliště v některém z velkých měst, tedy blízko většiny technologických firem, prezenčních kurzů a oborových akcí. Někdo má podmínky příznivé a může se rekvalifikaci věnovat intenzivně, takže najde uplatnění už za pár měsíců. Jinému to bude trvat půl roku. Další si bude programovat po večerech při rodičovské a zabere jí to roky klidně dva.

Abyste se uživili programováním, rozhodně vám nebude stačit zkoušet si to v mobilní aplikaci nebo projít dvoudenním workshopem. A někdy nemusí stačit ani několikaměsíční kurz. Spíš než na úsměvy laskavých lektorů nebo veselou mobilní aplikaci se nalaďte na půlroční studijní zápřah ve svém volném čase, prošpikovaný praktickými cvičeními a zakončený vlastním projektem, jenž si od začátku do konce navrhnete. Připravte se psychicky na desítky pohovorů. Mějte v rodinném rozpočtu dostatečnou zálohu, kdyby se to protáhlo, nebo si najděte dlouhodobě udržitelný systém vzdělávání se po večerech.

Šesticiferné mzdy

Mzdová ohodnocení IT odborníků se už roky umisťují na špici všech tabulek, takže finance mohou být pro mnoho lidí velkou motivací pro rekvalifikaci. Tím spíše v době pandemie, kdy lidé přicházejí o práci v jiných oborech, ale IT se drží. Je však dobré si uvědomit, že bude chvíli trvat, než se zařadíte mezi ony odborníky, o kterých je v novinových článcích řeč.

Junior je pro firmu náklad, a to především v podobě času ostatních zaměstnanců. Nedá se očekávat, že vám hned začne chodit na účet 50 tisíc, nebo dokonce víc. Na základě nereprezentativních anekdotických dat, která sbírám při své praxi, se odvážím tvrdit, že nástupní mzda juniorů v Česku se pohybuje mezi 30 až 40 tisíci korun hrubého. Tato částka se liší v různých firmách, městech, i na základě konkrétních pozic, na které člověk nastupuje.

Začátečníci v oboru se ovšem shodují, že když už je někam vzali, byli schopni na vysoké mzdy dosáhnout již poměrně záhy, v řádu jednotek odpracovaných let. Tím se IT od jiných oborů rozhodně liší.

Bazinga!

Když se řekne „ajťák“, lidé si představí brýlatého mladíka s ponožkami v sandálech nebo hackera v kapuci, který sedí ve sklepě, kde pozoruje změť písmenek. Seriály jako britský IT Crowd nebo americká The Big Bang Theory stále posilují různé stereotypy, ale i kdybychom jim chtěli v něčem dát za pravdu, je dobré si uvědomit, že jejich první díly vznikly před 15 lety. IT už dávno nevypadá jako na známé fotce „brutální pařby informatiků“.

Technologie možná dříve patřily k obskurním zálibám, dnes už však prostupují život každého z nás. Spolu s tím je IT přístupnější a otevřenější pestré škále osobností. Pro účely rozboření zažitých představ asi postačí módní stylistka April Speight nebo hardwarová kutilka Naomi Wu.

Kromě samotného programování poskytuje IT a na něj napojený internetový průmysl i celou řadu dalších pozic, které nemusí být nutně technické: internetový marketing, organizace oborových akcí, psaní reklamních textů, testování správné funkčnosti aplikací, design aplikací, péče o komunitu kolem produktů firmy, psaní technické dokumentace, nejrůznější manažerské pozice, správa počítačové sítě a mnohé další.

Z učitelek a servírek ajťačky

Nedávno republiku obletěl film Nová šichta o horníkovi Tomáši Hisemovi, který se rekvalifikoval na programátora. Je to sice příběh o úspěchu, ale Tomáš otevřeně přiznává, že nalezení první práce v oboru mu trvalo velmi dlouho a stálo jej velké úsilí, a to protože měl vyšší věk a neuměl dobře anglicky. Může jít tedy do IT opravdu každý?

Vysoká škola vám dá rozhled, spoustu zajímavých možností, větší šanci se zavrtat do složitých témat. Pokud se chystáte programovat samořídící auta nebo pomáhat raketám do vesmíru, bude to s vysokou rozhodně snazší. To ale většina IT pracovníků nedělá. Běžní zaměstnavatelé po vás budou chtít vytvářet webové stránky nebo mobilní appky. Ty zhotoví samouk s minimální praxí stejně dobře jako absolvent.

Nepotřebujete ani talent na techniku. Kromě vysoce specializovaných pozic programátoři při své každodenní práci nic složitého nezkoumají a nepočítají. V praxi si většinou vystačíte se základy středoškolských počtů a logickým myšlením. Matematika se při programování využívá podobně jako třeba při truhlařině. Je lepší, když si místo zkoušení od oka umíte věci správně změřit a navrhnout. Programování je obecně spíše řemeslo, a více než vrozená genialita vám pomohou zvědavost nebo trpělivost.

Zato nedostatečná angličtina je v IT jako bolavý zub. Chvíli vydržíte, ale když to včas neřešíte, budete už jen litovat. Bez schopnosti rozumět anglickému textu se nelze obejít ani v čistě české firmě. Materiály pro začátečníky najdete i česky, ale dál už je vše pouze anglicky, ať už formou textu nebo přednášek na YouTube. V kolektivech mezinárodních firem je standardním požadavkem schopnost vést plynulou anglickou konverzaci v technické hantýrce.

Také si nemyslete, že když nepotřebujete vysokou školu, nebudete se muset příliš učit. IT je obor, v němž se naopak nikdy nikdo učit nepřestane. Ani profíci s dvacetiletými zkušenostmi se nemohou přestat vzdělávat v novinkách. Pokud při učení trpíte, o IT raději nepřemýšlejte. A nakonec, berte příběhy úspěšných jako motivaci a inspiraci, ale s rezervou, podobně jako aranžované fotky na Instagramu. Není v nich vidět spousta věcí, jež se nevešly do objektivu. Můžete se jimi pokochat a nabudit, ale je zbytečné se s nimi srovnávat.

Ženská energie

Nehodlám rozkrývat pro někoho stále překvapivá fakta o tom, že i ženy se mohou zabývat matematikou, rozebírat počítače šroubovákem, nebo navrhovat složité programy. Bez žen bychom koneckonců počítače vůbec neměli, nedostali bychom se ani na Měsíc a nevyfotili černou díru.

Bojujete s impostor syndromem?

„Díky tomu všemu jsme podceňované jak okolím, tak samy sebou,“ píše Zuzana Pechová. „Je snadnější uvěřit vnitřně tomu, že je to pravda. V pracovním procesu to pak má smutné důsledky. Bojíme se zeptat, aby nás někdo nesepsul, že to přece máme vědět. Bojíme se ozvat, protože náš nápad je jistě hloupost. Stresuje nás prezentace vyššímu managementu ze strachu ze selhání. Trávíme noci učením se věcí, které vlastně nepotřebujeme, jen abychom měly kontext a mohly jít do hloubky. Přepisujeme a donekonečna zlepšujeme už tak dobré dokumenty, třídy v programech, konfigurace v repozitářích. Oddalujeme tím ten obávaný moment nevyhnutelného odhalení, že jsme podvodnice.“

Syndrom podvodnice vás při práci v IT snadno dožene. Jak proti němu bojovat?

Podle ČSÚ je nicméně v českém IT stále méně žen než třeba v takovém v Turecku. Aktivity jako PyLadies, Czechitas, ReactGirls, nebo na Slovensku Aj Ty v IT se snaží obor mezi ženami popularizovat a přichystat jim bezpečný start, kde si z nich nikdo nebude dělat legraci za to, že položily hloupou otázku, nebo je šovinisticky posílat zpátky k plotně.

Kultura IT firem se postupně mění a stává se k ženám příjemnější, a to dokonce i v českém rybníčku, kde se lidé běžně děsí slov jako feminismus nebo diverzita. Velké firmy dokonce zakládají „diversity & inclusion“ oddělení, zkráceně D&I, která mají pracovat na odstraňování překážek pro zaměstnávání žen a nejen jich.

Jakým dalším výzvám dnes ženy v IT čelí? Hloupé vtipy na pracovišti, skleněné stropy, nutnost prokazovat svou expertízu při každém rozhovoru, nebo příležitostné vysvětlování, že jste na schůzi jako analytička a ne asistentka. Následují „drobnosti“, jako že vás nechtějí do týmu kvůli vašim schopnostem, ale „ženské energii“, nebo že vás tlačí do pozic a dílčích činností, v nichž je potřeba se usmívat na lidi. Jako žena se na to přece hodíte, máte empatii a jste nekonfliktní! Ehm.

Na druhou stranu snad neexistuje obor, který by šel tak snadno kombinovat s péčí o dítě, jako IT, kde se většina práce odehrává online. Práce z domova sice dlouho nebyla samozřejmostí, ale po pandemických rocích už je. Firmy jsou také zvyklé dávat nadstandardní benefity, například dlouhou dovolenou nebo pružnou pracovní dobu. Už chybí snad jen víc částečných úvazků, ale i když nebývají přímo v inzerátech, jde je často vyjednat.

Jděte do toho (s rozvahou) 

IT je práce jako každá jiná. Vaše každodenní spokojenost bude nakonec záviset na konkrétní firmě, projektu, štěstí, šéfech, týmu kolegů a klidně i na tom, co někdo jiný, koho vůbec neznáte, špatně naprogramoval před pěti lety a vy s tím teď musíte pracovat. Budete bojovat s psychickou zátěží, můžete zpochybňovat svůj zápal pro věc, propadat workoholismu, časem i vyhořet.

Naštěstí IT umožňuje mnoho způsobů, jak se uplatnit i jinak, než jen sezením u počítače a na schůzích. Můžete se časem přesunout k učení a mentorování, psaní technických textů, pořádání komunitních akcí, začít přednášet na konferencích, konzultovat, vést lidi… Možností, jak si práci namíchat něčím jiným nebo jak zcela změnit hlavní zaměření, je v rámci oboru nepřeberně.