Six pack funguje ve světě fitness jako důkaz toho, že jste opravdu v kondici a že vás okolí může brát vážně. Jenže k čemu ho vlastně potřebujeme? Proč je honba za šesti čtverečky vlastně nesmysl, vysvětluje Lu Gregorová, která více než osm let pomáhala lidem dostávat se do formy a sport byl její denní chleba. Dnes je šťastnou sportovkyní-amatérkou.
Six pack. Mantra fitness světa. Dalo by se říct, že až vyrýsované břicho vám dodává na důvěryhodnosti. Krásně to vyjádřila americká trenérka a bývalá triatlonistka Noelle Tarr: „Six pack je něco jako statusový symbol ve sportovním byznysu. Také jsem si dlouho myslela, že abych byla brána seriózně, potřebuji mít six pack.“
Zpočátku jsem tomu podlehla i já. Když jsem začínala trénovat, chtěla jsem vypadat jako všichni ti úžasní lidé kolem: úžasní proto, že na sobě neměli ani gram tuku. Dokonce jsem se zařekla, že dokud nebudu mít šest čtverečků na břiše, nebudu cvičit bez trička. Přišlo mi, že i když moje výkony mluví za vše a mé tělo je funkční a čím dál silnější, bez vyrýsovaného břicha jsem prostě pořád takový amatér.
Můj postoj k celé otázce se změnil až postupem času. Čím jsem byla zkušenější a vzdělanější trenérka a čím jsem byla lepší atletka, tím víc mi docházela důležitá věc: six pack není odrazem toho, jak jste dobří nebo zdraví. Je to jen estetická záležitost. V tomto textu se zaměřuji na holky, a to čistě z toho důvodu, že jde o můj úhel pohledu a já jsem holka. A chci vám říct to, k čemu jsem docházela postupně. Proč není důležité mít six pack a proč ho ani mít nechci?
Vyrýsované břicho nemá pro lidské tělo žádný funkční význam a nemá nic společného se silným středem. Six pack tvoří vaše povrchové svaly, silný střed poté všechny dohromady: tedy i ty hluboko, i ty navrchu. To, že jsou vaše povrchové břišní svaly vidět, je důsledkem menšího podílu tělesného tuku. Pro mne osobně nemá dramatické snížení tuku v těle význam, ubírá mi sílu, není ani známkou toho, že bych byla zdravější. Existuje mnoho sportovkyň, které jsou velmi rychlé a silné a nemají vyrýsované břicho. Samozřejmě že je i mnoho sportovkyň, které ho mají: na výkon to ale nemá vliv, je to výsledkem striktního dodržování životního stylu.
Ženy mají fyziologicky větší podíl tuku než muži a jeho drastické snížení může ovlivnit například i schopnost reprodukce.
Relaxujte tuto sobotu na Feel Good s Notinem při výhledu na Pražský hrad. Ponořte se do příjemné atmosféry prezidentského apartmá, odpočiňte si při skládání origami či u čajového rituálu a nahlédněte s námi do vaší budoucnosti.
Dopolední program:
KORIKA workshop: Gua-sha obličejová masáž se Simonou Rydlovou
Odpolední program:
TEAOLOGY workshop: Jak si udělat vlastní matchu
Jedním z důsledků může být totiž i ztráta menstruace. Z mé zkušenosti vyplývá, že téměř všechny holky v mém okolí, které jsou velmi vyrýsované, menstruaci nemají. Chápu, že někdy by bylo osvobozující menstruaci nemít, já jsem za ni ale ráda.
Jen pro orientaci: ženy mají přirozeně podíl tuku v tělo mezi 18 a 24 % (podle údajů WHO je to u žen mezi 20 a 39 lety dokonce 21–32 %), sportovkyně pak mají méně. Pokud chcete zachovat všechny přirozené funkce, neměl by podíl tuku klesnout pod 10–12 %. Každé tělo je jinak stavěné, ale pokud chcete, aby se vám rýsovaly břišní svaly, potřebujete se jako žena pohybovat na spodní hranici toho, co je ještě únosné, někdy i pod – odhadem potřebujete procento tuku v těle shodit na 8–13 %.
Nedostatek tuku v těle má pak kromě ztráty reprodukčních schopností i další negativní dopady na zdraví, například na termoregulaci (člověk je zimomřivý) a vstřebávání živin, negativně ale ovlivňuje také emoce (člověk může být například úzkostnější).
Radostí z jídla ani náhodou nemyslím, že mě baví sedět doma a cpát se dorty. Ale mám ráda jídlo jako společenskou událost, mám ráda různorodost a baví mě objevovat. Jím velmi zdravě. Ale nejsem ochotná si potraviny naprosto přesně vážit, odměřovat a připravovat do krabiček na celý den.
Měla jsem v životě období, kdy jsem byla velmi striktní, a vedlo to u mne k několika věcem: jídlo se stalo povinností, přestalo mi dělat radost, pomyšlení na něj ve mně naopak vzbuzovalo spíše úzkost. Bylo pak také fakt těžké jít někam jen tak s kamarády. Abych docílila viditelných břišních svalů, musel být navíc můj příjem nižší než aktuální potřeba, což by se odrazilo nejen na mém výkonu, ale i třeba na energii, kterou jsem potřebovala v práci. Teď radši poslouchám své tělo, které mám ráda, a odměňuji ho za to, jak dobře funguje.
Baví mě sport jako takový, posilovat, být silnější, rychlejší, obratnější, a nechci se orientovat jen na jednu svalovou skupinu. Posiluji břicho v každé tréninkové jednotce, ale nesoustředím se jen na cviky na povrchové svaly. Jak už jsem zmínila: břicho není jen o cvičení, ale i o jídle a velké disciplíně. A já se chci věnovat i jiným věcem: bez stresu cestovat, chodit ven, klidně občas workout vynechat nebo místo něj vyrazit na běžky. Jo, je to tak. Baví mě být celkově fit a sport i jídlo si užívat. Zkoušet a objevovat nové cesty, nové cviky, a být tak lepší trenérka i atletka.
Tenhle bod je vlastně možná ze všech nejdůležitější. Došla jsem totiž především k tomu, že six pack nemá co dělat s tím, nakolik jsem kompetentní jako trenérka nebo dobrá jako atletka. Ano, líbí se mi ploché zpevněné bříško, bez zbytečného tuku a ukazující silný střed. Ale také vím, že za mě mluví moje výsledky. Kolik zvednu, kolik uběhnu, jaký cvik zvládnu, to je důležité. A pokud mám být sama k sobě upřímná: six pack mi na ženách nepřijde zase tak atraktivní.
Na závěr chci říct jednu důležitou věc: nesnažím se vás odradit od cvičení, a už vůbec ne od cvičení břicha. Hezké ploché pevné břicho je super, ale pokud toužíte mít ho vyrýsované, upřímně si odpovězte na to, proč to vlastně děláte. A klidně nám napište: líbí se vám vyrýsované břicho a toužíte po něm?