Štěstí si za peníze koupíš. Aspoň kousek

Bohatí lidé si kupují drahá vína. Jsou ale drahá vína opravdu dobrá? Sociální psychologie ukazuje, že to není tak jednoduché: na pociťované kvalitě vína se podílí i jeho cena. Když dali vědci lidem pít stejné víno s rozdílnou etiketou, ta „dražší“ vyšla z jejich hodnocení jako lepší.

Cena neznačí kvalitu. Cena kvalitu dělá

„Hilke Plassmannová a její kolegové z California Institute of Technology dávali dvaceti účastníkům ve snímači fMRI [funkční magnetická rezonance; pozn. red.] ochutnávat různá červená vína. Participanti znali domnělou cenu vín – 5, 10, 35, 45 a 90 dolarů za láhev – a měli uvést, jak jim chutnají. Banální experiment, nebýt jednoho háčku: Participanti ve skutečnosti ochutnávali pouze ze tří různých láhví, protože pod cenovkami 5 a 45 dolarů a 10 a 90 dolarů se skrývalo stejné víno. Zarážející výsledky svědčí o tom, že domněle dražší víno účastníkům chutnalo významně víc. Víno za 90 dolarů hodnotili dvakrát lépe než víno za 10 dolarů, přestože pocházelo ze stejné láhve. Různým cenám zároveň odpovídala odlišná činnost mozku. Obě drahé láhve za 90 a 45 dolarů vyvolávaly vyšší aktivaci mediálního orbitofrontálního kortexu než odpovídající levnější varianty. Tento region za očima souvisí s prožitkem uspokojení. Aktivuje se například při pohledu na krásnou malbu nebo poslechu příjemné hudby. Studie ukazuje, že podobný efekt má zřejmě i ‚dobré‘ víno. U primárních chuťových oblastí, které se podílejí na samotné senzorické percepci vína, se přitom žádný rozdíl v závislosti na ceně neprojevil,“ popisují výsledky experimentu britské neurovědkyně v knížce Mohou neurovědci číst naše myšlenky?

Nejedná se o nijak nečekaný objev, totéž se projevuje třeba u velikosti reprobeden, z těch mohutnějších má lidstvo tendenci slyšet lepší produkci, i když jde třeba jen o velkorysé kulisy, za kterými se skrývají tytéž malé repráčky, které produkují domněle míň kvalitní zvuk. Podobný efekt známe z lékařství – drahé moderní přístroje budí důvěru pacientů. Podvědomě operujeme s představou, že společnost nevynakládá peníze zbytečně, že co je drahé, je skutečně dobré.

Cena je symbolem hodnoty, která popisuje moc, jíž disponuje daný přístroj. Nebo člověk, který ho ovládá. Pokud za něco zaplatíme víc, máme tendenci to vnímat jako lepší. Pokud je naopak něco zadarmo, spíš to podceňujeme – jeden ze zásadních problémů například ve veřejném školství nebo u psychoterapie hrazené ze zdravotního pojištění. Výzkumy zkrátka ukazují, že peníze a cena věcí hrají samy o sobě taky roli.

Čím víc proužků, tím víc Adidas, zněla v devadesátých letech oblíbená legrácka o padělcích módního oblečení. Ale proč by vůbec něco mělo být „víc Adidas“?

Meze růstu štěstí

Max Weber definoval moc jako schopnost prosadit svoji vůli, a to potenciálně i proti vůli jiných. Peníze jsou krystalizovaná moc – a jako takové je můžeme použít buď k opětovnému posílení vlastní moci, nebo k prosazení vlastní vůle. Ony proužky Adidas lidé v devadesátých letech chtěli proto, že byly drahé – a na základní škole nám ukazovaly, že je jejich nositel tak mocný, že si je může dovolit. Proto chce někdo jezdit Maserati a proto mají pávi peří: aby se mohli předvést.

Ze stejného důvodu nemůže společnost dosáhnout absolutního bohatství: pokud může mít Adidas každý, ztrácí svou cenu. Zatímco ve fyzikálním prostředí je naše moc absolutní, buď máme moc obstarat si jídlo, nebo ne, v sociálním prostředí nám jde o to být mocnější než někdo jiný, mít moc prosadit svou vůli, pokud by někdo chtěl prosadit opak. Z takového pohledu nikdy nemůžeme být bohatí všichni.

S vyšším příjmem roste naše moc – a to i moc udělat sám sebe šťastným. Přirozeně se ale nejedná o jediný předpoklad štěstí, které tak s výší příjmu roste jen logaritmicky. Na určité výši příjmu se navíc zastaví a k vyššímu blahu už se pouhým bohatstvím nedostanete, ukazuje výzkum Daniela Kahnemana a Anguse Deatona.

„Víc peněz nutně neznamená víc štěstí, ale menší příjmy jsou spojené s větší mírou bolesti. 75 tisíc dolarů ročně může být hranicí, za kterou další zvýšení příjmu už nezvyšuje schopnost člověka věnovat se tomu, co mu přináší štěstí, jako trávit čas s lidmi, které má rád, vyhýbat se bolesti a nemocem a užívat si volný čas,“ interpretují své výsledky autoři.

Neznamená to, že by bohatý člověk nemohl mít radost ze zvýšení příjmu nebo znásobení svého majetku. Studie ale ukázala, že zatímco lidé s průměrným platem bývají šťastnější než ti s nižšími příjmy, mezi spokojeností lidí, jimž v českém prostředí měsíčně přistane na účtu sto tisíc nebo milion, není žádný statistický rozdíl.

Vzdělání, vzdělání je lék

Jistě, některé věci jsou zjevné: bohatší mají přístup k lepší zdravotní péči, k zdravějšímu životnímu stylu, zažívají menší existenciální stres. Může to být ale složitější. Když jsem se ptal britské neurovědkyně Barbary Sahakianové, co by podle jejího názoru mohlo přispět ke zvýšení psychické odolnosti ukrajinských dětí traumatizovaných válkou, předpokládal jsem, že bude mluvit o nějaké terapii nebo jistotě bezpečné budoucnosti. Namísto toho ale na prvním místě zmínila vzdělání: vzdělaní lidé totiž disponují většími kapacitami překonat problémy při ne úplně optimálním fungování mozku – a díky tomu jsou odolnější vůči následkům poškození, infarktů, demencí i depresí.

Nejedná se přitom nutně o formální vzdělání, ale o šíři rozhledu, činností a zájmů. Takové podněty podle teorie kognitivní rezervy, z níž Barbara Sahakianová vychází, zvyšují flexibilitu, s jakou je mozek schopný kompenzovat problémy, které jej postihují, ať už se jedná o nádor, odúmrť neuronů při demenci nebo sníženou aktivaci některých nervových center třeba vinou deprese nebo jiného psychiatrického onemocnění.

Cti chudoba netratí, zdraví ale ano

Zmíněné výzkumy demonstrují zásadní věc, kterou psychologie zná už dávno: že duševní nesnáze souvisejí s chudobou. „Sociální třída patří mezi nejsilnější prediktory zdraví a nemoci,“ uzavírají autoři slavnou studii devadesátých let Socioekonomický status a zdraví.

Pokud zároveň vezmeme v úvahu i úzkou souvislost mezi psychickým zdravím dětí a rodičů, dostáváme silný argument pro nutnost snižování finančních a sociálních rozdílů ve společnosti. Děti z chudých rodin nejsou znevýhodněné jen socioekonomicky, ale i z psychologicky. Příklad přinášejí norští vědci, kteří před pár lety ukázali, že děti z chudých rodin výrazně hůř spí. Právě nízká kvalita spánku může přispívat prakticky ke všem psychiatrickým onemocněním a potížím, takže se nejspíš jedná o jeden z faktorů, které zprostředkovávají vliv socioekonomického statusu rodičů na zdraví a blaho dětí.

Podobné výzkumy nám zároveň odůvodňují naši potřebu vlastnit a vydělávat. Jakkoli se můžeme učit skromnosti, spoléhat se na Hospodina nebo omezovat potřeby svého ega cílenou meditací, dokud nedosáhneme absolutního osvícení, budou v našich životech hrát důležitou roli i peníze, které ke štěstí zkrátka potřebujeme.

Zároveň je důležité nezapomenout, že jsou v našich životech prostředkem, nikoli cílem. V opačném případě spíš připomínají drogu, jíž chceme víc a víc, aniž bychom byli schopni nahlédnout, jestli naše životy ovlivňuje skutečně pozitivně, píšou britští psychologové.

Článek byl původně publikován na Finmag.cz