Jsem holka s aspergerem. Nejradši mám ticho a nesnáším upnuté oblečení. Jak jsem se naučila žít na spektru
Texty, knihy a články o životě s autismem se často nedostanou za období dětství. Jako by neuroatypičtí dospělí neexistovali nebo je autismus opustil v době, kdy dosáhnou věku osmnácti let. Povím vám příběh o tom, jak vypadá každodenní život dospělé ženy s poruchou autistického spektra. Možná se v něm sami poznáte…
Na úvod bych chtěla upozornit, že každý člověk na spektru je jiný. Popisuji své zážitky, zkušenosti a postřehy. Prosím, neházejte všechny neuroatypické lidi do jednoho pytle.
Byla jsem velmi zdvořilé dítě – tiché, klidné, neustále ponořené do svého vnitřního světa. Většinu volného času jsem trávila jízdou na kole nebo hraním počítačových her. Když jsem vyrůstala, neměla jsem ráda večírky a nebyla jsem společenským živlem. S každým dalším rokem jsem se poznávala lépe a lépe – chtěla jsem pochopit, proč se cítím… jiná. Nebavily mě stejné věci jako mé vrstevníky, ale nutila jsem se dělat to, co dělali oni. Bohužel mě to vyčerpávalo a končila jsem s depresemi.
