„Dokonalost je neefektivní,“ říká manažerka Amazonu Renáta Horváthová

Představte si práci, ve které pod sebou máte víc než tisíc zaměstnanců a každý týden zodpovídáte za to, aby se miliony zásilek dostaly tam, kam mají. Udržujete v chodu distribuční centrum velké jako třináct fotbalových hřišť. Už jste ve stresu?

Renáta Horváthová pracuje v dobrovízském distri­bučním centru firmy Amazon už víc než pět let. Na starosti má příjem zásilek a o své práci mluví jako o splněném snu: „Jakmile se otevřela tahle pobočka, udělala jsem všechno, abych se tam dostala. Od začátku jsem to cítila jako osobní výzvu.“ Pozice vrcholových manažerů v nadnárodních firmách je ­nepochybně spojena s vysokými nároky i stresem…

„Já už to tak nevnímám. Je to asi zvyk. Kdysi jsem trávila v práci spoustu času, ale pak jsem se na­učila být efektivnější,“ popi­suje Renáta. „Často ale na řešení nějakého pracovního problému přijdu při cvičení nebo když řídím auto. Baví mě přicházet problémům na kloub. V tomhle prostředí se navíc často mění podmínky, je důležité mít vždy nějaké záložní řešení. Neustále se díky tomu rozvíjím.“

Hledání rovnováhy

K takovému pohledu se však Renáta Horváthová musela propracovat. „V managementu jsem už třináct let a rozhodně jsem zažila momenty, kdy jsem šla až na hranici možností. Musel přijít okamžik, kdy bylo potřeba nastavit si hranice a říct si, co ještě zvládnu. Pomohlo mi to zvolnit. Každý si musí najít svou rovnováhu sám, třeba i díky vlastním chybám.“

Z ­jakých chyb se nejvíc po­učila? „Za nejdůležitěj­ší už dnes považuju nebrat věci osobně a smrtelně vážně. Jistá míra empatie je důležitá, ale nepodléhat v klíčových rozhodnutích emocím je skutečné umění, nejenom v managementu, i v osobním životě.“ Velkým tématem je schopnost odpustit si nedoko­nalost: „Věřím tomu, že je vždycky lepší udělat alespoň nějaké rozhodnutí než zůstat na místě.

Dokona­lost by stála neúměrně mnoho času a energie, je neefektivní,“ vysvětluje Renáta. „U nás je každý den ‚day one‘, nepo­psaný papír. Když nemohu dosáhnout sta procent, je lepší udělat něco na osmdesát a další den se z toho třeba poučit. V minulosti jsem měla největší stres z toho, že něco udělám špatně. V tom mě Amazon změnil.“

Vlastní cestou

„Pokud má člověk pocit, že se točí v kruhu, přichází ke slovu sebedisciplína. Její součástí je i umění říct si, kdy je nutné přestat. Třeba si v kalendáři mezi jednotlivými meetingy vymezit čas vyloženě pro sebe, aby měl člověk možnost přemýšlet. Jinak jen doháníme to, co nás tlačí, ale nemáme už kapacitu na kreativitu,“ svěřuje se Renáta se svou zkušeností.

V době, kdy se učila vyladit osobní a pracovní ži­vot, začala vášnivě cvičit: „Cvičení se pro mě stalo zdrojem energie. Soustřeďuji se na silové a interva­lové tréninky. Cvičím šestkrát ­týdně, jeden den si nechávám na odpočinek. Také jsem podlehla kouzlu expedic, které jsou často na hraně či až za hranicí komfortu. Cestovala jsem třeba po Bolívii, Peru nebo Chile. Altaj byl prověrkou mentální odolnosti, ale zúročila jsem i fyzic­kou zdatnost. Nebo ta noc v hostelu v Bolívii na Salar de Uyuni, v tamním národním parku! V nadmořské výšce kolem 4500 metrů neznají ­topení, spali jsme v několika vrstvách termoprádla, péřovce a spacáku, generátor napájející jedi­nou ­žárovku široko dale­ko se vypíná kolem osmé, pak už jenom čelovka,“ vzpomíná Renáta na své zážitky.

„Při putování Altajem jsem pociťovala velkou pokoru. Zakusit drsný život posledních ­nomádů a přespávat doslova na holé zemi v jurtách… To si budu pamatovat celý život.“ Renáta má životní priority ­srovnané: Nemarnit čas. Jít vlastní cestou. A neustále posouvat své hranice.

Titulní fotografie: Adéla Havelková, styling Ivana Pražáková, makeup Natálie Host, produkce Linda Majerová.