Splňte ta nejdůležitější přání a pište s námi příběhy se šťastným koncem

Příběh Farimaty

V africkém Mali by si ženy na seznam pomyslných „vánočních“ přání nejspíš připsaly: aby moje dítě mohlo chodit do školy, abych pro ně měla každý den dost jídla, abych si mohla založit malou zahrádku a něco sama vypěstovat.

Jako Farimata. Jejího syna zabili teroristé a ona zůstala jediná, kdo se může postarat o čtyři děti v rodině. Farimata je jednou z mnoha žen v Mali, které zůstaly v důsledku ozbrojených konfliktů na své děti či vnoučata samy.

Humanitární organizace ADRA jim poskytuje semena a nářadí pro založení vlastní zahrádky. Místním rodinám také dává kozy, aby mohly jejich mlékem nakrmit své potomky. „Pomoc humanitárních organizací nám nemůže zajistit naprosté bezpečí, ale díky nim se cítíme přijímaní a můžeme si zachovat poslední zbytek důstojnosti,“ říká Farimata.

Příběh Asdara

A co by si přáli tamní muži? Přiznali by nejhlubší starost o bezpečí svých nejbližších, obavy o schopnost zajistit své rodině střechu nad hlavou, nemožnost vybudovat či opravit zemětřesením zničený vlastní dům?

Když městem Palu otřáslo zemětřesení o síle 7,5 stupně na momentové škále, Asdar zrovna obědval. Domovem se ozývaly děsivé zvuky, jak se budova otřásala v základech. Asdar nevěděl, co se s ním děje. Když se probral, zjistil, že ho tlakové vlny vynesly na střechu, odkud mohl sledovat zkázu v plném rozsahu. Jeho rodná vesnice Petobo téměř vymizela z mapy. „Bylo to hrozné. Moje dcera dlouhé měsíce vůbec nemluvila,“ říká Asdar a dodává: „Náš starý domov nám nikdo nevrátí, ADRA nám ale pomohla vytvořit nový.“

Asdarův příběh je pouze jedním z mnoha. Indonésii, stejně jako mnoho dalších zemí na světě, sužují častá zemětřesení. ADRA v Indonésii školí lidi v technikách odolných vůči zemětřesení, které pomáhají udržovat stabilitu domů i při případných otřesech.

Příběh Muhammada

Velké sny a spoustu přání mají vždy děti. Ty místní by se zaradovaly z vybavené školní aktovky i z „obyčejných“ omalovánek, z kozího mléka k svačině i školní lavice nahrazující podlahu či vlastní kolena.

Muhammadovi je deset let. Přesto už poznal, co je to válka. Jeho otec vlastnil v syrském městě Shabaa pekárnu a matka se starala o domácnost. Když se začal zhoršovat konflikt v Sýrii, Muhammadova rodina utekla do sousedního Libanonu. Libanon pro celou rodinu představoval převážně bezpečí, malému Muhammadovi se ale nepřestalo stýskat po domově. 

Když se po čtyřech letech v exilu vrátili do své vlasti, nemohli téměř poznat svůj dům, jak byl zničený. Podobně poškozená byla i Muhammadova škola.

„ADRA nám opravila školu, vymalovala učebny veselými barvami a dala nám židle. Teď už je to tu mnohem hezčí,“ říká Muhammad.

Díky dárcům a dárkyním může ADRA pomáhat tam, kde je to potřeba. Pomáháme místním lidem postavit se na vlastní nohy a postarat se v budoucnu o sebe sama. Protože to je touhou každého člověka kdekoli na světě – zajistit sobě, své rodině a dětem jistější budoucnost.

Někdy k tomu stačí málo. Takové přání můžete splnit i vy zakoupením předmětů humanitární pomoci, které my na reálnou pomoc přeměníme v rámci naší činnosti. Díky vám se tak může změnit jeden lidský osud na příběh se šťastným koncem.

Ženám

• Koza – každodenní zdroj jídla pro děti

Mužům

• Kurz, jak postavit bezpečný dům

Dětem

• Malé omalovánky pro velkou radost

Děkujeme, že jste tu s námi pro druhé.