Mluv, Britney! I popové princezny můžou být oběťmi

Příběh Britney Spears ukazuje pravou tvář pohádky o popové princezně, kterou nás jako malé holky krmila popkultura. Pohádka o dívce jménem Lucky, kterou jsme v určité fázi života chtěla být každá. Krásná popová lež plná sametových teplákovek, lesků na rty, bowlingových kabelek Adidas, roztomilého hlasu, blonďatých kluků z boybandu, lásky ze střední na americkém předměstí, bezstarostnosti a subtilního erotického náboje, jehož sílu jsme si v pubertě sotva uvědomovaly. Byla jsem v rané pubertě a přespávala u známých. Jejich dcera, o něco starší než já, si před spaním pouštěla Evropu 2 a já poprvé zaslechla „Hit Me Baby One More Time“. „Kdo to je?“ ptala jsem se. „Britney, popová princezna,“ řekla mi tehdy s opovržením v hlase. Šestnáctiletá teenagerka Britney jí přišla pod úroveň, ve svém věku se potřebovala vymezit vůči sladkému pop-narativu pro holčičky. Já ne, mně bylo 12. A Britney tady byla přesně pro holky jako já. 

Britney mě a celou generaci dívek provázela jako popový anděl strážný. Četly jsme o ní v CosmoGirl, v Bravu, v bulváru. Chtěly jsme být jako ona – hodná, ale se špetkou „nevinné“ sexuality, se dvěma culíčky a sladkým hlasem. Holka, kterou chce každý, hodná holka od vedle. Sledovaly jsme na MTV její klipy, zbožňovaly jsme ji v páru s Justinem Timberlakem v jejich opulentních džínových outfitech a představovaly jsme si, že i my jednou najdeme podobné štěstí, jako oni dva.Vedle tanečních hitů jako Oops, I Did it Again nebo Crazy tehdy vznikla písnička Lucky o hollywoodské hvězdě, která po nocích pláče, aniž by věděla proč, má přece všechno... „Lucky“ zněla jako kolovrátek. Ten, který se začíná zadrhávat, aby vyjevil něco nepopsatelně temného. Z banální písničky se po dvaceti letech stalo sebenaplňující proroctví.

Nechte Britney na pokoji

Před pár dny se celý svět dozvěděl, že hnutí #freebritney nebylo jen konspirační teorií obsesivních fanoušků, kteří se v instagramových příspěvcích devětatřicetileté Spears pokoušeli rozkódovat podprahové zprávy o jejím zdravotním a psychickém stavu. Britney Spears poprvé ve veřejném slyšení promluvila o svém opatrovnictví, ve kterém žije už od roku 2008. V půlhodinovém monologu popsala, jak jí byly upírány základní práva, a úroveň kontroly, které podléhala, popsala jako moderní otroctví.

„Právě teď v sobě mám nitroděložní tělísko, které mi brání otěhotnět a moji opatrovníci mi nedovolí jít k lékaři, který by mi ho vyndal,“ zní jedna z nejsmutnějších pasáží Britneyina svědectví. „Cítím se obětí šikany a cítím se sama. Chtěla bych se vdát a mít dítě.“ Během telefonického slyšení řekla soudkyni Brendě Penny: „Lhala jsem celému světu, když jsem opakovala, že jsem OK a šťastná. To je lež. Žila jsem ve lži a byla jsem v šoku. Traumatizovalo mě to. (...) Nemůžu spát. Mám deprese a každý den pláču.“

Spears popsala manipulativní zacházení svého managementu v čele s jejím otcem, Jamesem Spearsem, který například v zájmu dalšího angažmá v Las Vegas nechal prostřednictvím jejího lékaře pozměnit Britneyinu medikaci na lithium, které podle slov Spears nelze užívat bez rizika trvalého poškození mentálního stavu více než 5 měsíců. Ve svém 24-minutovém svědectví také vyjádřila odhodlání soudit se s rodinnými příslušníky za to, co musela podstoupit, a naznačuje, že okolnosti jejího opatrovnictví byly protiprávní.

Pohádka se zvrtla

Britney se ocitla v pasti. Princezna zavřená ve věži, nucená pracovat a vydělávat, zbavená základních práv. Jak sama ve svém svědectví uvedla, její situace se v něčem podobala podmínkám obětí obchodu s bílým masem: zavřená v hotelu bez dokumentů a možnosti volného pohybu, nucená pracovat proti své vůli.

A spolu s ní jsme v pasti i my – naše dvanáctiletá já, která žila v pohádce o popové princezně. V pohádce, kterou nám vyprávěli muži, v pohádce o tom, že musíme být milá děvčátka od vedle, povolná, roztomilá. Ve světě, který nás nutil být hubené, usmívat se a hrát podle pravidel, která jsem si nevybraly. Ve světě, který na tomhle všem vydělával. Ve světě, jehož tlak nás dostával do spirály poruch příjmů potravy, do úzkostí a do pocitu méněcennosti, do alkoholových excesů, kde se nemůžeme ani zhroutit, protože se to nesluší, protože najednou dostaneme nálepku té „bláznivé“.

A nejenže jsme v tom žily, ještě jsem tenhle narativ pomohly budovat. Sledovaly jsme bulvár a četly pohádku na pokračování o tom, jak se z princezny stává divoká královna, která tančí polonahá s hadem, líbá se s Madonnou a pomalu začíná padat do spirály večírků. Z popového snu pro holčičky se stal rock’n’rollový lifestyle, ze sladkých písniček se staly provokativní hity s názvy jako „I’m a Slave for U“. Spears sbírala další a další excesy, které bulvár bez váhání rozmazával. Během třídenního silvestrovského párty-maratonu v roce 2004 se v Las Vegas vdala za svého kamaráda z dětství (byť manželství trvalo pouhých 55 hodin). Bylo jí 22 a právě vydala svoje čtvrté album „In the Zone“, které ji vrátilo na hudební výsluní i díky hitu „Toxic“. 

Divoké večírky střídalo období hledání stability v podobě vztahu a rodiny. V roce 2004 se vdala za tanečníka Kevina Federlina, ale manželství se zhroutilo už po třech letech. V aktu zoufalství, který se navždy zapsal do dějin popkultury, si Britney oholila vlasy. Turbulentní rozvod a tahanice o opatrovnictví svých dvou dětí posléze definitivně poznamenal Britneyin psychický stav. Bulvár nevěděl, co tisknout dřív; večírky s Lindsay Lohan a Paris Hilton, alkohol, drogy, kalhotky vykukující z odhrnuté sukýnky v taxíku. Přihlíželi jsme a přišlo nám to cool. Bylo to jako sledovat Protivný, sprostý holky naživo, jen bohatší a slavnější. V teplákovkách Juicy Couture a s maličkými Vuittonkami s duhovým monogramem.

Chci to říct veřejně

Oholená hlava. Britney mlátící deštníkem papparazi, kteří se ji snaží nachytat úplně kdekoli a při čemkoli, od nákupu kafe ve Starbucksu po rychlou návštěvu na benzínce, při které nechala své děti na chvíli v autě. Drogy, alkohol? Možná. Léky na předpis. Pravděpodobně. Divoký rozvod pod drobnohledem a boj o opatrovnictví jejích synů. A pak přišel konec. Umístění na soukromé klinice a opatrovnictví, ve kterém Britney žije doteď. 

Co se všechno pod tím termínem skrývá? Opatrovnictví dalo jejímu otci, Jamie Spearsovi, a jejímu právními zástupci Andrew Walletovi, plnou kontrolu nad jejími nemovitostmi, zdravotním stavem a veškerými podnikatelskými rozhodnutími. Pod jejich dohledem zůstávala i přes to, že vydala další alba a měla úspěšnou rezidenci v Las Vegas. Z popové princezny se stala dojná kráva, která nemá kontrolu ani nad vlastním tělem, ale svým opatrovníkům vydělává kvanta peněz.

„Donutili mě jet na turné 2018. Můj management mi řekl, že když nepojedu, budu si muset najít právního zástupce, protože podle smlouvy mě můžou zažalovat. Po vystoupení ve Vegas jsem dostala papír, který jsem měla podepsat, bylo to jako výhružka. A protože jsem se bála, a v rámci opatrovnictví jsem neměla nárok na vlastního právníka, tak jsem na turné odjela. Po něm měla následovat další show v Las Vegas. Bylo to těžké, protože jsem tyhle show dělala už čtyři roky a potřebovala jsem pauzu. Ale bylo mi řečeno, že ne, časový plán je daný. Zkoušela jsem 4 dny v týdnu, v podstatě jsem celou show režírovala, většinu choreografie jsem vymyslela já a učila ji tanečníky. Všechno, co dělám, beru vážně.” Přesto management prohlašoval, že na zkouškách nespolupracovala a nebrala léky.

Ve svém slyšení Spears dále popisuje sérii opatření, rozhodnutí a událostí, na které neměla od roku 2018 vliv. Popisuje předepisování lithia, odepírání možnosti setkat se s přáteli, nucený léčebný pobyt, během kterého neměla ani moment soukromí a musela se převlékat před ošetřujícím personálem, neustálý koloběh psychologických evaluací, nemožnost odvolat se, trávit čas s přítelem, odpočívat. „Kdybych vynechala byť jednu z naplánovaných schůzek a nepracovala každý den od osmi do šesti, což je deset hodin denně, sedm dní v týdnu, ztratila bych možnost vidět svoje děti a přítele. Nemohla jsem se ohradit. Vždy mi bylo řečeno, že musím.” Ve své řeči nešetří svého otce ani matku a naznačuje, že by ráda došla zadostiučinění. 

I princezny jsou oběti

Poslouchat celý projev je bolestivé, nepříjemné a téměř neuvěřitelné. Jemný hlas, který ji proslavil, co chvíli klopýtne a zrychlí. Britney Spears rozhodně není dokonalá, jak se nás, malé holky, snažili přesvědčit. Je nesporně talentovaná a pracovitá, ale i tak se stala obětí systému, který byl větší než ona sama. Systému postaveného na výkonu, na enormním množství peněz a privilegiích. 

Není divu, že tolik z nás vyjadřuje šok. Nejdříve jsme se naučily myslet si, že právě takové princezny jako je ona mají ta největší privilegia. Nyní zjišťujeme, že nemají ani privilegia, ale možná ani základní lidská práva. Už si zřejmě nebudu – tak jako moje dvanáctileté já – zpívat před spaním útržky písniček, kterým nerozumím, už se nebudu snažit mít to nejplošší břicho ve třídě. Dnes si s Britney můžu uvědomit něco jiného. I popové princezny jsou jenom lidi a žádná absolutní záruka štěstí neexistuje. Každý se může stát obětí, pokud je systém mocnější než on. #Free Britney.