Pavlína a její bageta ukazují, že karanténa z nás lepší lidi neudělala
V životě potkávám dva typy holek, které nemám moc ráda. Jednomu říkám Linda. Holka, která pluje životem na obláčku a přirozeně se jí daří všechno, na co sáhne. Cokoli, s čím se vy trápíte, jde Lindě samo, od matiky přes gymnastiku po dokonalé manželství. Druhým typem je Pavlína.
Než začala česká verze úspěšné reality show amatérských kuchařů MasterChef, tak jsem „Pavlíně“ říkala prostě snaživka. Známe ji všichni. Není na první pohled nesympatická, naopak. Vlastně působí jako milá a kamarádská bytost. Její snaha být oblíbená, úspěšná a cílevědomá je ovšem poněkud křečovitá. Působí jako atribut někoho, kdo strávil nezdravé množství času nad koučingovými příručkami o tom, jak se stát úspěšným a oblíbeným v kolektivu i v osobním životě. Jak už to tak bývá, tyhle všudybylské manuály v reálném životě neuplatníte. Nefungují na mě a podle reakcí na sociálních sítích ani na diváky Masterchefa. A producenti i výrobce fastfoodových baget si můžou mnout ruce.
Dramaturgie chytrá jak karanténa
Jestli jsem MasterChef Česko ze začátku sledovala s lehkou skepsí, pak se během posledního měsíce můj pohled změnil o 180 stupňů. Mix izolace a touhy po emocích aspoň prostřednictvím televizní obrazovky se snoubil s pěkně vystavěnou dramaturgií. A středa večer pro mě začala být společenskou událostí týdne. Divím se, že neusedám k obrazovce ve velké večerní.
Nová řada má pečlivě vybrané typy soutěžících. Romský módní návrhář Pavel Berky nám nabízí hluboký lidský příběh se sympatickou tváří a vytříbenými kuchařskými dovednostmi, stavař Pepa je klasický český sympaťák, který toho moc nenamluví, ale umí za to vzít, pak mamánek Pája, vietnamská sympaťačka Chilli, Viki v moravském kroji, bývalá miss Lucie, bodrý sedmdesátník přezdívaný Dědek, fitness šampionka Ivka, výřečný pohodář s tunisko-alžírskými kořeny Omar. A snaživá Pavlína. Geniální line-up.
Heroine má newsletter!
Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.
A o Pavlínu tu jde především. Od samého začátku tahle „holka z marketingu“, která by pro výhru titulu amatérského kuchaře udělala snad všechno, umí skvěle dráždit diváky. Předvádí stereotyp děvčete, které si všichni pamatujeme ze školy jako snaživou jedničkářku z první lavice. Ať už jde o atak na naše vlastní sebevědomí, sebeprezentaci nebo cokoli dalšího, Pavlína snadno plní naši potlačenou touhu někoho prostě z duše nesnášet. A je vcelku jedno, jestli jde o její skutečnou osobnost, nebo jen chytré střihové montáže televizní dramaturgie.
Pavlína se prostě snaží – skvěle uvařit, vyhrát každou výzvu a být ten nejlepší týmový lídr, a u toho čas od času ztrácí nervy a vydřenou ambiciózní fasádu ženy, která si jde za svým. To jsou ostatně chvíle, kdy pro mě získává lidský rozměr. Kdo by sám nezažil momenty, kdy ztrácíme hlavu i rozum a jediný, co zvládáme, je brečet a nadávat?
Jestli si tohle všechno někdo racionálně uvědomuje, pak jsou to producenti a dramaturgové téhle reality show. Díky metodě cukru a biče Pavlína skáče, jak trio porotců v čele s Radkem Kašpárkem píská, a diváci u televizních obrazovek třískají dálkovým ovladačem. A já taky. MasterChef Česko je totiž především soutěžní hra – dobře vyrobený obsah, který má svá pravidla a jehož součástí jsou i divácké reakce. Dokonalé soukolí, které doba nucené izolace skvěle promazává.
Nejde o bagetu, ale o princip
Kdo ví, jestli by se kauza Pavlíniny bagety stala takovou bouří ve sklenici vody, kdybychom za sebou neměli více než měsíc sociální deprivace. Z hlediska někoho, kdo se pohybuje v marketingu a sleduje popkulturu, bylo právě období spojené s koronavirovou pandemií ideálním podhoubím pro sledování reality shows, seriálů a internetových kauz. Když už nás přestalo bavit nadávání na krizový štáb, vládu, zavřená kadeřnictví a Čínu, musela se nespokojenost projevit nesouhlasným bučením někde jinde.
Pavlína byla jako časovaná bomba, která čekala na to, až skončí odpočet.
Peče celá země, pohodový pořad vonící jako babiččin závin, už bohužel skončil, a tak se celé Česko spojilo nad amatérskými kuchaři a místo pohody a fandění se nahromaděná frustrace vylila v podobě nenávistných komentářů na facebookové stránce Bageterie Boulevard. Ta totiž v televizní soutěži sponzoruje některé z výzev a výherce takové výzvy pak má možnost svůj produkt v rámci sítě bagetáren prezentovat.
Pavlína byla jako časovaná bomba, která čekala na to, až skončí odpočet, vyhrála výzvu a kauza bageta byla na světě. Facebookový post ohlašující vítězku výzvy a její bagetu měl druhý den po odvysílání pořadu na 6000 reakcí a přes 3500 komentářů. Valná většina z nich nenávistných, vypichujících soutěžící jako „šílenou hysterku“, která si vítězství nezasloužila, vyzývajících k bojkotu fastfoodového řetězce („radši umřít, než si toto dát“) nebo sarkasticky ironizujících v duchu „korona opadla, tak přišla Pavlína“.
Nechme stranou hospodskou debatu o tom, jestli její bageta byla ze soutěžních tou nejlepší. Sto lidí, sto chutí, a věřme tomu, že porota (a dramaturgie pořadu i marketingové oddělení bagetového řetězce) dobře ví, co dělá. A podívejme se ještě jednou do komentářů. Jak prapodivně pitvořivě teď působí všechny ty dojemné statusy o tom, že z karantény vyjdeme jako lepší lidé plní pochopení, kteří vědí, co je v životě opravdu důležité.
Já z karantény jako lepší člověk určitě nevyjdu. Vyjdu úplně stejná, ale se mnou vyjde i kousek Pavlíny, kterou v sobě nosí každý z nás. Občas urputná a u někoho neoblíbená. Tisíce komentujících přejících Pavlíně to nejhorší jen potvrzují to, že honosně dojemné facebookové příspěvky o tom lepším v nás pravděpodobně nebyly zas tak upřímné. Po solidárním společném šití roušek teď ke konci nouzového stavu zůstává jen hořká pachuť s příchutí salsy a kuřete, která říká víc o nás než o samotné Pavlíně a její bagetě.
