Girl Power Kateřiny Vackové: Prevence je na vzestupu, lidé chtějí být zdraví

Kateřina Vacková se do povědomí veřejnosti dostala už před několika lety díky iniciativě #prsakoule, jež přiměla statisíce lidí zajít na preventivní prohlídku k lékaři. Organizace Loono, kterou Kateřina založila v pouhých 22 letech po vlastní zkušenosti s rakovinou, si za dobu svého fungování neméně úspěšných iniciativ na konto připsala již několik: od projektů zaměřujících se na prevenci onkologických onemocnění k prevenci nemocí kardiovaskulárního systému, neplodnosti, AIDS a dalších. Nezapomínají ani na duševní zdraví v rámci letní kampaně Dobré nitro. „Cítila jsem povinnost proměnit druhou šanci na život, kterou jsem dostala po tom, co jsem nad nemocí zvítězila. A tak jsem se činila,“ s pokorou přiznává Kateřina.

Loono jste založila v roce 2014. Za sedm let se neziskovka výrazně změnila, a to co do struktury, tak i konceptu fungování. Co vy sama vnímáte jako největší dosavadní metu v historii projektu?

Mohu říci, že jednou z největších dosavadních met je to, že jsme díky naší činnosti zachránili desítky lidských životů. Zároveň to vnímám jako velký přesah aktivit Loono. Organizace se skutečně silně proměnila, a to hlavně z personálního hlediska: zaměstnanci už nejsou jen studenti, kteří to dělají po škole. Dnes už řada lidí z organizačního týmu pracuje na plný úvazek a věnuje této práci veškerý svůj čas, energii a know-how. Loono dnes je mnohem profesionálnější, než bylo v začátcích. Pro mě je obrovská radost, a zároveň pocta, že někdo má svůj hlavní job pracovat pro misi, kterou jsem si vymyslela.

V kanceláři teď máme kolem 20 lidí. A to nepočítám naše školitele – studenty medicíny a mladé lékaře, kteří dělají edukaci v terénu, kterých je kolem stovky. Jsme „hands-on“ firma. Ať už jste manažer, nebo školitel, dostanete se k různým věcem. Když se firma stěhuje, tak vezmete bedny a odnášíte. Je to hodně zakořeněné už v naší kultuře: na nic si nehrajeme. Máme staré pracovní stoly a ošklivý koberec v kanceláři, protože nechceme utrácet peníze našich dárců za zbytečnosti. A lidé, kteří jdou do Loona pracovat, tomu naštěstí rozumí. Dělat velké věci za málo peněz chce hodně disciplíny.

Rok 2020 byl pro vás do jisté míry zlomový: po šesti letech jste opustila svoji pozici ředitelky Loona a nechala se zaměstnat na interním oddělení ve Fakultní nemocnici Bulovka. Co vás k tomu přimělo?

Přišlo uvědomění, že se na pozici ředitele v této fázi hodí někdo jiný. Loono potřebovalo víc operativního řízení, provozního managementu. S Blankou Sigmundovou, která po mně pozici ředitelky převzala, velmi blízce spolupracujeme: spolu vytváříme strategii, říkáme si úkoly a mety na rok až dva a Blanka ty věci úžasně dává do pohybu. Pracuje s lidmi na dennodenní bázi, díky čemuž já mám možnost se během dne věnovat práci v nemocnici. Loono ale zůstává mojí druhou prací na plný úvazek, dělám ji po večerech a o víkendu.

Máte diplom lékaře, ale před několika lety jste se nechala slyšet, že klinická praxe není pro vás z profesního hlediska zajímavá. Našla jste se ve sféře vzdělávání veřejnosti, což se jistým způsobem promítlo přes Loono. Kdy přišel ten zlom, po kterém jste se rozhodla jít pracovat do nemocnice?

V jistém momentě jsem si uvědomila, že se můj život točí pouze kolem toho, co potřebuje Loono, a to, co jsem chtěla já osobně, šlo trochu do pozadí. Velmi těsně jsem pracovala s koučem, abych si nakonec uvědomila, že možná medicína je nakonec to, co jsem si vždycky přála dělat. Nebo také ne. Minimálně jsem to chtěla vyzkoušet. A zatím to tedy vypadá, že mě to nejen baví, ale i naplňuje.

Jak teď vypadá váš den?

Na Bulovce jsem každý všední den od sedmi do čtyř odpoledne. Několikrát měsíčně mám 24hodinovou službu. V Loono se teď věnuji strategičtějším aktivitám zaměřeným na fundraising a odborný obsah. Jmenovitě teď v létě mě nejvíce zaměstnávala nová kampaň Dobré nitro zaměřená na duševní zdraví.

Jelikož práce je součástí mého života, která mě inspiruje a stále někam posouvá, nikdy to nebudu vnímat jako nezdravý workoholismus. Inu, někdo po práci dobrovolničí v útulku pro psy, já dělám Loono. Co mě na tom strašně baví, je to, že se díky Loono dostávám k lidem, kteří se aktivně zajímají o prevenci a o svoje zdraví opravdu stojí. V nemocnici léčím pacienty, kteří si zdraví zničili sami a o prevenci slyšet ani nechtějí. To mě někdy demotivuje.

A duševní zdraví?

Co se týče kampaně Dobré nitro, svým způsobem ji akceleroval covid. Spoustě lidí – teenagerů a dospělých – dala pandemie pořádně zabrat, a to jak po fyzické stránce, tak i té psychické. Trpěli doma sami nebo měli finanční potíže. Tuto kampaň, už i vzhledem k její povaze, pojímáme více intimně a jdeme cestou rozhovorů a článků.

Není to ale tak, že jednu kampaň střídá jiná. Probíhají současně a prolínají se. Na Dole dobrý dáváme důraz hlavně v létě a pak v lednu – statisticky se totiž většina sexuálně přenosných chorob objevuje po vánočních večírcích. Prsakoule jedeme v říjnu a listopadu, během měsíců prevence rakoviny prsů, varlat a prostaty. Srdce zase „pumpujeme“ na jaře, kdy lidé začínají sportovat venku.

Kdysi jste říkala, že podle statistik jsme na tom s prevencí stále velmi špatně: pouze pět žen z deseti prý chodí na pravidelné preventivní prohlídky na gynekologii. Sledujete proměnu ukazatelů v čase? Zlepšuje se to?

Bohužel tyto statistiky jdou jen velmi těžko vyhodnocovat – až teď se dostáváme k číslům z roku 2018. Velmi ráda bych řekla, že se to mění díky aktivitám Loona, ale nemám pro to kvantifikovatelné důkazy. Chodí nám samozřejmě desítky zpráv, ve kterých ženy přiznávají, že díky nám zašly na tu prohlídku, na které dlouho nebyly. Obecně vzato návštěvnost preventivních prohlídek a screeningů v posledních letech stoupá. Jak s těmito daty zahýbe pandemie, se ještě uvidí. Vzhledem k tomu, že data za rok 2020 ještě nejsou úplně jasná, jsem sama velmi zvědavá, jak si stojíme.

Jak celá pandemie, během níž se preventivní medicína odsunula na neurčito, zasáhla Loono, které na tématu prevence stojí a padá?

Pocítili jsme to hlavně finančně, když nám odpadlo velké množství workshopů a přednášek. V důsledku toho jsme se museli zříct některých partnerství a vracet řadu dotací. Některé aktivity jsme dočasně museli omezit: provozovali jsme je v podstatě pouze přes webináře a sociální sítě. Nepocítili jsme to ale na počtu vyškolených lidí – ten se dokonce zvýšil, a to právě díky našemu přechodu na webináře. Vnímám to jako úspěch. Moje hlavní obava – že lidé přestanou mít čas a zájem – se naštěstí nenaplnila. Nikdy se totiž nepřestali zajímat. Někteří se naopak začali o zdraví zajímat více než dřív, aktuálním tématem byla např. imunita, o které od doby covidu také přednášíme.

V roce 2014 jsme začínali s offline workshopy, teď už více než z poloviny učíme online. Chceme to tak nechat: za daleko míň peněz se informace dostane k daleko více lidem, a to i v nejvzdálenějších koutech Česka, kam bychom normálně nepřijeli. Zároveň také pracujeme na vývoji edukační aplikace, díky které veškeré informace o prevenci budou na jednom místě. Appka vám i připomene, kdy máte zajít na preventivní kontrolu, skrze ni najdete toho správného odborníka atd. Věřím, že nám pak umožní i trochu lepší trackování informací a dat.

Pokud se nemýlím, na začátku pandemie jste začali s podcastem. Je to další skvělá forma popularizace tak náročného oboru, jakým je medicína.

Podcast jsem nejdřív nahrávala já sama, a to bylo ještě před covidem. Pak to po mně převzaly naše šikovné medičky-školitelky. Ze začátku jsem si v duchu přála, aby naše pozvání přijaly alespoň některé kapacity z lékařského světa. Ve výsledku nám ale nikdo neřekl ne. Když vidí, co děláme, kam jsme to dotáhli a jaký směr razíme v medicíně, tak se vždy ochotně zúčastní. Sama jsem pyšná na náš výběr odborníků, kteří mluví k našemu publiku, a to i když normálně třeba už ani nepřednáší. Na začátku jste se ptala na metu ve vývoji organizace. To, že nás dnes berou jako respektovanou entitu nejen laici, ale i doktoři, hodnotím jako velikánský úspěch. Nehledě na počáteční skepsi vnímají naši práci a náš přesah do životů lidí.