Pozor na prsa, kolena a nechutné pokřiky. Začít běhat lze i s výraznou nadváhou. Příběhy, které inspirují
Všimli jste si někdy s jakou přirozeností a radostí běhají malé děti? Jenže většinu z nich nadšení opustí na hodinách tělocviku. Pocity studu a ponížení si často odnášíme až do dospělosti, ani tehdy nám to ale významné pohledy a pokřikování kolemjdoucích neusnadňují. Lásku k běhu musíme často hledat až na druhý pokus. Ale stojí to za to.
„Není snad týden, abych neslyšel: ‚V životě bych nevěřil, že zrovna já budu někdy běhat! Běh pro mě od školy představoval to nejstrašnější, čemu jsem byl kdy vystaven,‘“ svěřil se mi jednou běžecký guru Miloš Škorpil. Sama si to moc dobře pamatuji. Chatrná příprava, šedesátka na čas. Všichni kolem se na mě dívají. Mám zpocené rudé tváře, sotva lapám po dechu, a stejně dobíhám mezi posledními. Tajně závidím štíhlejším spolužačkám. Žádné příjemné vzpomínky. A nejspíš se od té doby příliš nezměnilo. Když si Český olympijský výbor nechal v roce 2015 dělat výzkum ohledně oblíbenosti předmětů ve školách, očekával, že tělocvik se tradičně umístí na špičce. Výsledek sportovní funkcionáře překvapil. Hodina tělocviku totiž skončila jako třetí nejméně populární.
