„Náplavou“ na venkově. Jak jsem svým kohoutem nechtěně týrala celou vesnici

„Muselo to přijít – syn odešel do lesní školky a já, navyklá na poměrně hektický režim, jsem začala na domečku pociťovat něco jako syndrom prázdného hnízda,“ píše Milena Toman, která před několika lety přesídlila z města na vesnici. „Začala jsem snít o tom, že by se v nedotčeném koutu naší zahrady krásně vyjímal kurník, pár kousků isa brownek a kohout, který každé ráno svým harmonickým kokrháním krásně zastoupí naše iPhony.“ Jak řekla, tak udělala, a na internetu si pořídila šest slípek a k nim překrásného kohouta jménem Dominant. Jako dítě z rozvedené rodiny chtěla slepičkám dopřát partnerský život. 

Původní představa byla stejně barvotisková jako obvyklé mentální obrazy života na moravské vsi. Chytré knihy totiž tvrdily, že kohout udržuje svoje slepičky v pohodě a pospolitosti a tím pochopitelně zvyšuje wellbeing hospodáře. Realita ale nemohla být odlišnější. „Kohout si malinko spletl roli a místo toho, aby hlídal slípky, se jal chránit úsek od našeho domu až k ceduli, tudíž zhruba celou vesnici. Vadily mu děti, několikrát vyhnal pošťačku a my jsme pak našli předplatné Respektu vhozené v poli, nesnášel kurýry Rohlíku a co bylo nejhorší, začali jsme mu vadit i my,“ popisuje Milena Toman trápení s Dominantem. „Třesoucíma rukama jsem všechny sousedy obvolala, omlouvala jeho chování, sváděla to na vzbouřené hormony a doufala, že se kohout brzy uklidní. Jenže když jsem pak v autě musela začít vozit hrábě, abych se vůbec dostala do domu a z domu, a když už nás pár týdnů ani jednou nenavštívili sousedi a synovi kamarádi, naznali jsme, že kohout musí z domu pryč.“

Jak se nejlépe zbavíte kohouta? Na koho zbyde ta nejnepříjemnější práce? Co by na to asi řekl Sigmund Freud a jeho následovníci a co absence kohouta udělá s osiřelou „slepičárnou“? Přečtěte si na webu Heroine.cz.