Skauting, škola pro život. Trenažér odolnosti, sebedůvěry i demokratických hodnot

Jednou z mých nejsilnějších vzpomínek na dětství je okamžik, kdy se za bouřky spolu s ostatními dětmi na táboře choulíme pod kuchyňskou plachtou a zpíváme navzdory běsnícím živlům Slavíky z Madridu. Vrací se mi i v dospělosti – v horách, v pracovním stresu, v osobních obavách. Hlavně se nebát, zachovat pozitivní mysl, pomoct ostatním. Kombinace, která se mi už mnohokrát v praxi perfektně osvědčila.

Ač vzděláním archeoložka, brzy jsem se svým zaměřením dostala do muzejně-pedagogické vzdělávací sféry, kde se skautské zkušenosti kupodivu velmi hodí. Čím víc lidí profesně poznávám, tím víc si všímám, kolik z nich formovaly podobné zážitky jako mě. Lektoři, nadšení učitelé, volnočasoví pedagogové, sociální pracovníci, občanští aktivisté. Úspěšní a schopní jedinci. Je to náhoda, že nás kromě sdílených pracovních a osobních cílů pojí i skautská minulost? Co dělá ze Skauta tak efektivní výchovnou organizaci, která vede mladé lidi k oddání se celoživotnímu poslání? Čím nás skautský přístup inspiruje i v dospělém životě?

Těžké první století

Abychom pochopili, jak silné jsou rozvětvené kořeny skautské organizace, musíme alespoň rámcově znát její minulost. Všechno začalo, když chtěl britský brigádní generál Robert Baden-Powell uplatnit své strategické a vůdčí zkušenosti z búrské války ve výchově chlapců k „dobrému občanství“. Pro 22 chlapců z různých společenských vrstev, rozdělených do malých skupinek po pěti, uspořádal v roce 1907 experimentální tábor na ostrově Brownsea a položil tak základy hnutí, které strhlo svou myšlenkou a metodami celý svět.

V Čechách se skautské myšlenky chopil už v roce 1911 profesor Antonín Benjamin Svojsík, který za poznáním skautingu odjel do Anglie, aby o rok později ve spolupráci s předními českými vědci napsal příručku Základy junáctví. Léto roku 1913 se už neslo ve znamení českých skautských táborů v typických podsadových stanech, do nichž se v roce 1915 nastěhovaly i první dívky-skautky. Ani za první světové války se činnost Skauta nepřerušila, takže se po válce skauti mohli zapojit do služeb nové československé vlády a pomoci jí s rychlým doručováním listovních zásilek. Druhá světová válka ale zasadila českému skautingu těžkou ránu. 28. října 1940 rozhodl K. H. Frank o úplném zrušení skautské organizace. Mnoho ze skautů se poté zapojilo přímo do odboje, známou skupinou je například Zpravodajská brigáda.

Demokratické principy, na kterých skautské hnutí stojí, dráždily i následující totalitní režim. Po krátkém pětiletém období, kdy byl skauting povolen, ho komunisté v roce 1950 opět rozpustili a mnoho činovníků po politických procesech uvěznili. České a slovenské oddíly pokračovaly v činnosti tajně i v exilu, a tak po sametové revoluci bylo stále na čem stavět. 28. prosince 1989 byl Český Junák slavnostně obnoven.

Výchova k dobru

Středobodem skautského bytí je slib. „Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe, sloužit Nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době. Plnit povinnosti vlastní i zachovávat zákony skautské. Duší i tělem být připraven(a) pomáhat vlasti i bližním.“ Když tohle s třesoucími se koleny ve 12 letech po dlouhých přípravách a očekávání dobrovolně odříkáte u slavnostního ohně před nastoupeným oddílem, pod klenbou stmívající se oblohy, náčelník vám potřese rukou a připne na hruď skautský odznak, tak vás to prostě poznamená. Takový slib nejde brát na lehkou váhu, a touha jej naplňovat vás s velkou pravděpodobností bude provázet i za mnoho let.

Skautské výchovné metody a hodnoty jsou aktuální i z dnešního pedagogického a společenského pohledu. Během sta let praxe byly nejen testovány, ale také rozšířeny na sedm základních prvků. Patří sem v první řadě důraz na pobyt v přírodě. Samostatný pohyb po krajině vás naučí nejen dobře se orientovat v mapě i terénu, ale také zodpovědnosti za vlastní bezpečí. Dalším aspektem je dobrá znalost místní fauny i flory, které se prostřednictvím her naučíte poznávat a citlivě využívat.

Právě pojem citlivě je zde významný. Skauting vede děti k tomu, že se naučí přírodu vnímat, znát a zároveň i chránit. Kdy jindy než na několikatýdenním táboře bez vody a elektřiny můžete v dnešní digitální době být vydáni napospas přírodě? Kdy jindy se s ní chtě nechtě musíte skutečně spřátelit a naučit se rozumět jejím krásám i rozmarům? Přežít v přírodě totiž znamená pochopit ji a stát se její součástí. A jste-li součástí celku, nemůžete dopustit, aby mu bylo ubližováno. Environmentální výchova in situ.

Učení skrze zážitek

Cenným metodickým prvkem je moderní zážitková pedagogika, opřená o Kolbův cyklus zkušenostního učení. Podle známé Dalovy pyramidy učení si pamatujeme 10 procent z toho, co jsme četli, 20 procent, co jsme slyšeli, 70 procent, co jsme řekli, a 90 procent z toho, co jsme sami dělali nebo učili někoho jiného. A funguje to nejen v předávání odborných znalostí a poznatků, ale také na poli mravní výchovy. Snažíme-li se dlouho dělat dobré skutky, budeme patrně touto potřebou provázeni v budoucnu. Jak uvádí přímo dokument Skautská výchovná metoda: „Skauting neusiluje jen o to, aby člověk nebyl špatný, usiluje o to, aby dobro činil.“

Jako teambuildingový prvek pak fungují samostatné malé skupinky-družiny, tvořící ve společné kooperaci velký celek. Jste zapojeni ve skupině přátel, za jejíž dobré jméno, atmosféru i úspěchy v celoodílovém měřítku nesete sdílenou zodpovědnost. Některé oddíly jsou čistě chlapecké/dívčí, jiné jsou smíšené. Já osobně spatřuji velký přínos právě ve smíšených oddílech, kde se obě pohlaví učí už odmala na oddílových akcích spolupracovat a být si partnery (někdy i těmi celoživotními). Rovnost pohlaví skauting provázela již od brzkého založení dívčích oddílů, kdy byla přímo revoluční, a i dnes je prostřednictvím smíšených oddílů nenásilně dětmi vstřebávána. 

Dvacet čtyři hodin mlčení

Symbolický rámec mnoha aktivitám a hrám ve Skautu dodávají příběhy. V současné pedagogice se narativní přístup a storytelling prosazuje čím dál tím více, protože jsou to právě příběhy a hry, které dokážou uchvátit pozornost dětí a vtáhnout je do tématu.

Ať už to jsou etapové či celoroční hry založené na velkých eposech, které mohou děti prožít na vlastní kůži, nebo drobnější vyprávěnky plné poznání, dají veškeré činnosti hlubší smysl a vy na ně ještě dlouho budete vzpomínat. Velké táborové hry nesou prvky dnes tolik moderních LARPů (Live Action Role Play), včetně vlastnoruční výroby kostýmů a doplňků, které z každé hry učiní ostrou akci a ponoří vás do ní.

Velmi aktuálním prvkem je také program osobního růstu. Propracovaný systém zkoušek a stupňů skautské příslušnosti vede k touze snažit se dosahovat vyšších cílů a stále na sobě pracovat. Slavná zkouška Tři orlí pera zahrnuje 24 hodin hladu, 24 hodin mlčení a 24 hodin samoty. Už po jednom dni mlčení se vám v hlavě vytvoří zvláštní nový prostor, a když pak ležíte v noci sami v lese, víte, že jste zase o něco málo dospělejší. Podobné zkoušky nejen otevřou dveře do skrytých komnat vaší duše, ale také dokážou posunout hranice vlastního komfortu a posílí vaši sebedůvěru tím, co všechno zvládnete. Bude-li ale motivací vaší snahy potřeba dokázat okolí, jak jste dobří, pravděpodobně neuspějete. Teprve když vás bude pohánět vaše vnitřní motivace, půjde to hladce. Tohle poznání se v životě setsakramentsky hodí.

Posledním funkčním prvkem skautské metody je systém dospělých průvodců, kdy starší učí mladší a zkušenější méně zkušené. Cestou k vůdcovství v oddíle se může vydat každý, a v rámci jednotlivých fází si otestuje, zda je to skutečně pro něj. Už od 15 let totiž skauti mohou převzít částečné vedení svých družin a aktivně se zapojovat do chodu oddílu. Takový model výchovy se dnes nazývá partnerský a je snad tím nejlepším přístupem, který lze ve výchově aplikovat. Velmi přínosné je také to, že tímto systémem se dospívající přímo v praxi učí pracovat s lidmi a vést je k určitým cílům. V práci i v rodině dovednost k nezaplacení!

Jen Skaut z vás lepší lidi neudělá

V jakém stavu se Skaut nachází v roce, kdy se rušila většina hromadných akcí a setkávat se nebylo dlouhé měsíce možné? „Museli jsme se místo pobytu v přírodě přesunout do online prostředí, rušily se velké akce a setkání,“ popisuje mluvčí Junáka–českého skauta Barbora Trojak. „Měli jsme ale radost, že se tisíce skautů a skautek zapojily do dobrovolnických prací.“

Jak dodává, Skaut si svoje hodnoty ponechává, i když se díky technologiím a většímu globálnímu propojení vyvíjí a zapojuje šířeji do mezinárodní organizace. „Musíme také častěji připomínat veřejnosti, jaký je smysl skautingu – že jsme výchovné hnutí a pobyt v přírodě není naším cílem, ale prostředkem k všestrannému rozvoji. A že věrnost Pravdě a Lásce není žádná novinka, ale základní věc, na níž skauting po celá léta stojí.“

Skaut má jediný háček – nelze čekat, že mu svěříte své děti a oni z nich udělají lepší lidi. Alespoň takto to říká Miloš Šípek Říha, ředitel Skautského institutu, který v rozhovoru pro stanici ČR Vltava zdůraznil, že „naše generace vyhrála historický jackpot. Zažíváme to nejlepší z dějin a teprve se ukáže, jestli díky skautingu opravdu máme zocelený charakter.“ Jediným způsobem, jak to zjistit, je děti ke skautským myšlenkám vést. Ve Skautu – i mimo něj.

Článek pod názvem Skauting, škola pro život. Výchova pro pravdu a lásku i krizový management poprvé vyšel 24. 9. 2020.