Cesta do budoucnosti porodnictví

Buď v porodnici, nebo doma. Žádná jiná cesta není. Takto občas působí debata o způsobu porodu, porodnickém násilí a možnostech žen v Česku rozhodovat o tom, jak přivedou na svět své děti. Tyto dvě alternativy, které jsou zdánlivě na opačných stranách pomyslné barikády, nicméně opomíjejí možnost, která začíná být v Česku stále slibnější. Porodní domy nebo také centra porodní asistence (CPA) jsou zařízení, která téměř všude na západ od České republiky už mají ženy k dispozici.

Mohla by to být zlatá střední cesta; atmosféra jako doma, ale zároveň zajištěné zázemí moderní lékařské péče. V čem je tedy háček? Primárně je základem těchto pracovišť autonomní fungování porodních asistentek. Vybírají si je proto ženy, u kterých se očekává porod fyziologický, tedy zdravý a bezproblémový. Ve chvíli, kdy hrozí riziko nebo nastává komplikace, převáží se žena na jiný typ pracoviště, kde už může být zajištěna péče lékaře či lékařky. Jenže u nás zatím žádné takové místo, kde by tato míra autonomie fungovala v praxi, neexistuje. Zároveň se většina pokusů o takzvané CPA neboli centrum porodní asistence odehrává spíše v hybridním provozu. Jinými slovy – na místě, kde je porodnice, se začíná provozovat paralelní systém promíchaný s původním provozem, kdy se část fyziologických žen oddělí, uplatňují se u nich trochu jiné postupy a jsou spíše v péči porodních asistentek. Ovšem v praxi to pak vypadá různě.

Časté stížnosti na taková pracoviště začínají už u toho, že těch pár pokojů, které jsou vyhrazené spíš pro zdravé ženy s porodní asistentkou, je většinou obsazených. Zároveň chybí možnost přivést si svou vlastní porodní asistentku a zajistit tak plně kontinuální péči. A týkají se i toho, že rutinní praktiky původního provozu porodnice leckdy prosakují i do praxe CPA. Plná podpora fyziologického porodu bez zbytečných a rutinních zásahů je tam tedy spíš jen teoretickou metou.

Čím dál více žen v Česku volá právě po tom, aby si mohly pro svůj porod vybrat místo, které by působilo a vypadalo jako domov a zároveň poskytovalo kontinuální péči porodní báby, s možností snadného přístupu k lékařské péči v případě komplikací. Statisticky taková pracoviště například v Británii bodují skutečně velmi dobře, lépe než porody v porodnici, ale i lépe než domácí porody. Vlastně se jedná o řešení, jež si bere to lepší z obou variant, které u nás známe, a tak vznikne zlatá střední cesta, v níž se spojí to dobré.

Mnoho dosavadních pokusů o zřízení CPA ale z různých důvodu ztroskotalo. Ať už to byly hygienické normy, stavební povolení, nedostatek personálu, který by byl ochoten či schopen pracovat v takovémto typu zařízení, změna vedení, případně nedostatek financí. Nutno říct, že budova jako taková (tedy samotný porodní dům) opravdu nestačí. Je potřeba ten dům naplnit personálem – porodními asistentkami, které budou mít zkušenost nebo alespoň dobré teoretické povědomí o tom, jak v tomto typu zařízení fungovat, protože je to jiné než v klasické porodnici.

Čeká nás ještě dlouhá cesta. Zároveň je vzrušující sledovat, kolik pracovišť se dnes o centrum porodní asistence intenzivně snaží. Budeme jim držet palce a za Nadační fond Propolis v některých případech poskytovat také praktickou podporu. Tak, aby tato pracoviště skutečně mohla realizovat svou vizi, naplnit naděje mnoha žen. Aby se nestala jen dalším příkladem kosmetické změny, kdy ve finále jde jen o porodnici s hezčími závěsy a cedulí na dveřích, nicméně za dveřmi zůstává provoz téměř nezměněný. Držme si palce. Už je načase. I české ženy si to zaslouží.