Ženy mění zdravotnictví
České porodnictví prochází postupnou, naštěstí pozitivní změnou, jež v posledním roce nabrala na intenzitě. Za výrazným progresem stojí posun v myšlení žen a zdravotníků, ale také neúprosná data statistického úřadu. V čem jsou změny, které nastartovaly hlavně ženy, pozitivní a kde už systém naráží na své hranice?
„Matko, nezpívejte mi tady árie, to si poslechnu v divadle, ne v práci,“ reagovala má bývalá kolegyně, když se žena u porodu hlasitě projevovala. Uplynulo dvacet let a doufám, že už něco takového žádná žena nikde neuslyší. Hlavním hnacím motorem změn v českém porodnictví jsou právě ženy, jejich požadavky a přání. Těhotenství jsou ve většině případů plánovaná, páry se na těhotenství řádně připravují. Vědí, co je v těhotenství žádoucí a především jak má vypadat správný porod. Žena během devíti měsíců čerpá informace a dělá maximum pro to, aby vše bylo podle jejího nejlepšího uvážení. S ostatními ženami si předávají zkušenosti, sdílejí své pocity a informují se, na co mají v porodnici právo a která porodnice je pro porod vhodná. Která pochopila, že žena je na prvním místě, a ví, že pozitivní porodnická zkušenost ovlivní ženu na celý život. Ženy mají možnost volby, jak a kde dítě na svět přivést. Jsou v jiné pozici než pacient, který do nemocnice přichází s bolestí nebo nemocí. Ten se oproti zdravé ženě ocitá v roli příjemce péče a očekává od lékaře návrh léčby. Mnohdy nemá prostor sbírat informace a zkušenosti ostatních. Navíc si ve své pasivní roli často „nedovolí“ vymáhat svá práva a podřizuje se zaběhlému systému.
Jana Dlugoš Němečková
Vrchní sestra Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice v Ostravě. Vystudovala komunitní péči v porodní asistenci na LF OU a snaží se o vytvoření porodního domu v ČR. Vyučuje budoucí porodní asistentky na Ostravské univerzitě. Jejím cílem je dosažení samostatnosti v práci porodních asistentek.
Transformace v porodnicích trvá již několik let. Je důležité, že ženy dosáhly svého, a je to moc dobře. Pro všechny. Ženy změnily české porodnictví. A nejen to. Jsou to právě ony, kdo mění nejen porodnictví, ale celé zdravotnictví. Bojují za svá práva a práva svých dětí a blízkých. Dosáhly toho, že mohou uplatnit právo být se svým dítětem během hospitalizace, právo jít s dítětem na operační sál a být u všech výkonů. Ženy postupně mění zaběhlé manýry a myšlení zdravotníků. Co bylo kdysi nemožné, je dnes přípustné, ba dokonce už i standardní. Buďme za to rádi.
Avšak demografická křivka ukazující počty nově narozených dětí v České republice strmě klesá. Data jsou neúprosná a plní se pesimistické předpovědi. V loňském roce přišlo na svět nejméně dětí za posledních 22 let, kdy se narodilo něco málo přes 91 tisíc dětí. A tato čísla budou nadále klesat. Na nízké počty reagovala Česká gynekologická a porodnická společnost a pojišťovny, které plánují do konce roku podat návrh na redukci porodnic v Česku. Zavřít by se měly ty, kde se narodí méně než 600 dětí ročně. Všichni si uvědomují, že stávající systém je neudržitelný. A začíná boj, boj o rodičku a počet porodů. Management nemocnic se začíná probouzet z letargie a vymýšlí cokoliv, aby si žena k porodu vybrala právě jejich zařízení. Porodnice propagují své služby na sociálních sítích, rekonstruují své prostory a nabízejí možnosti, které jsou v západní Evropě standardní. To už ale nestačí. Nabízejí se i služby, které s poskytováním kvalitní zdravotní péče přímo nesouvisejí. Pro některé ženy se pak prioritou nestává péče porodní asistentky a lékařů, ale lákadlo ve formě hotelových služeb všeho druhu.
Systém ale není bezedný. Když někde přidám, jinde musím ubrat. Neměli bychom zapomínat, že v nemocnici jsou také ostatní pracoviště, kde jsou mnohdy vážně nemocní dospělí a děti. I tito pacienti si zaslouží velkou televizi v krásném pokoji hotelového typu, nepřetržité návštěvy a palačinku k snídani. Kde ale pro všechny pacienty spravedlivě brát, nabídnout jim vše, co bychom jim rádi dali, a „nekrást“? Věřím, že i v téhle oblasti pozitivní změny nastanou, ženy nám ukázaly, že to jde.
Tento text mohl vzniknout díky podpoře Nadačního fondu Propolis 33.
