Říkej mi cikánko, zní to tak bohémsky. Jenže i laskavý stereotyp zůstává stereotypem
Před pár dny zveřejnila influencerka, kuchařka a ambasadorka pozitivních vibrací Kamu post, kde použila slovní spojení „bordel jak u cigánů“. Po lavině reakcí pak slovní spojení smazala a zveřejnila příspěvek navazující, který měl použití rasistického stereotypu omluvit a zasadit do kontextu. Možná, že jde jen o projev vrcholící okurkové sezóny, ale možná je to také krásný příklad toho, jak drobné a zdánlivě nevinné stereotypy fungují, a jak jsou hluboce zakořeněné napříč společností v naší každodennosti.
Se stereotypy žijeme a potkáváme se celý život. Některé nemusí být na první pohled vůbec zřejmé a o to větší paseku můžou způsobit. A když ne paseku, tak neustálé přešlapování na místě. Používáním zastaralých, otřepaných stereotypů, které vznikaly se subtilním podtextem společenské nenávisti, strachu z druhého, z neschopnosti systémově řešit a místo toho systematicky utiskovat, si žádnou lepší budoucnost nevybudujeme.
